Pro milovníky aktivního odpočinku, zejména cyklistiky, je ideální oblast polských Krkonoš. Celé pohoří protínají stovky kilometrů stezek určených nejen pro zkušené bikery, ale i pro rodiny s dětmi.
Když se rozhodnete strávit několik dní v sedle kola, je vhodné zvolit si místo, kde se kříží několik tras. Já jsem si vybral Szklarskou Porebu, která leží nedaleko hraničního přechodu Harrachov-Jakuszyce.
Szklarska Poreba byla založena koncem 14. století, a jak už název napovídá, vyrábělo se zde sklo. Kolem skláren v minulosti vyrůstaly malé osady, kde bydleli skláři. Vesnice se s postupem času spojily v městečko. Významným rokem v historii města je letopočet 1578, kdy sem přišli čeští protestanti. Proč sem? Místní hrabě Schaffgotsch byl znám svojí náboženskou tolerancí. Češi se zde zapsali zejména jako znalci přírodní medicíny.
450 km cyklotras
Přes Szklarskou Porebu vede 19 značených cyklotras o celkové délce 450 kilometrů. Stezky se často křižují, takže je lze libovolně kombinovat a navíc není nutno jezdit jen na polské straně hor - některé stezky vedou i na českou stranu, například do Harrachova.
Jsme v horách, takže nějakým těm kopcům se nelze vyhnout. Zdejší cyklostezky jsou však pro každého. Pokud s sebou chcete vzít děti - není problém, neboť některé trasy míří na úpatí kopců převážně po rovince. Nejkratší trasa je dlouhá 8 kilometrů, nejdelší 50 (právě ta končí v Česku).
K pramenům Szklarki
Rozhodnutí, kterou trasu vybrat, padá rychle. Volím kompromis mezi délkou i obtížností a vyrážím převážně po lesní cestě, která mě povede přes potoky, jež tvoří pramen říčky Szklarki. Čeká mě 27 kilometrů v okolí města, zpočátku mírný, avšak dlouhý kopec, potom sjezd, a jestli chci vidět překrásné panoráma polských Krkonoš, tak si ke konci trasy pořádně "máknu" do kopce.
Vyrážím po žluté trase z autobusového nádraží ve Szklarské Porebě a na druhé křižovatce začíná stoupání. Asi po kilometru se zastavuji u muzea minerálů. Kromě sbírek kamenů z okolí i z celého světa, stojí za to vidět zkameněliny dinosaurů nebo mamutí kly. Před muzeem míjím 300 milionů let staré zkamenělé stromy Dadoxylon a vyrážím dál.
Cestou si lze prohlédnout i největší vodopád v této oblasti - Kamienczyk
Na dno stometrového kaňonu
Kopec stále nekončí a já začínám pochybovat o tom, zda to byl dobrý nápad. Ale odměna na sebe nenechá dlouho čekat. Horská chata s restaurací a terasou s výhledem do údolí. Osvěžuji se jedním chlazeným pivem a vydávám se několik desítek metrů pod chatu na obhlídku největšího vodopádu v této části hor.
Potok Kamienczyk pramení ve výšce 1260 metrů nad mořem a o 400 metrů níže padá voda do hloubky 27 metrů a tvoří tak vodopád. Do stometrového kaňonu, kam voda dopadá, se sestupuje po železných schodech. K prohlídce je nutná kromě vstupenky i přilba, kterou vám půjčí na místě.
Kde jsou moje blatníky?
Cesta se začíná mírně svažovat a křižuje dva potoky, které tvoří prameny Szklarky, projíždím smrkovým lesem po překvapivě kvalitní kamenné cestě. Neprozíravě jsem si zapomněl část cyklovýbavy a při přejíždění říček vzpomínám na Zdeňka Svěráka a jeho "Kde jsou moje blatníky?" z filmu Obecná škola. Na zablácený dres zapomínám, když začínám šlapat kopec do nejvyššího místa dnešního výletu. Do 860 metrů nad mořem musím překonat převýšení 120 metrů.
Z kopce to sviští jedna radost, během sjezdu do vsi Michalowice míjím bývalý granitový důl a projíždím malebným tunelem vytesaným ve skále. Asi nejnebezpečnější místo trasy mě nečeká na cyklostezce, ale na silnici z obce Piechowice zpět do Szklarské Poreby. Je tu totiž nutné přejet několik set metrů po silnici, kterou používají kamiony mířící na hraniční přechod do Harrachova.
Asi po 600 metrech odbočují z hlavní silnice a přede mnou stojí největší výzva trasy - třiapůlkilometrový výšlap s převýšením 250 metrů. Tak hurá do toho. Výjezd dá pořádně zabrat, ale u srdce mě hřejí dvě věci. Zaprvé: tenhle úsek se jezdí i během cyklistického závodu Tour de Pologne, takže zas taková padavka nebudu (pokud nezkolabuji ještě před koncem). A zadruhé: odměnou bude nádherný výhled na polské Krkonoše. Konkrétně na Šrenici, Šrenickou pastvinu a Velký Šišák.
Bike Action
Poslední úsek trasy má 2,5 kilometru a je to rychlý sjezd do centra města, po náročném šlapaní je to zasloužená odměna. "Pozóóór," ozývá se za mnou a vmžiku mě předjíždí trojice mladíků na kolech. A za nimi další. Někteří na horských kolech - jiní na trialových. Všichni míří na cyklistický festival Bike Action, který je největší svého druhu ve střední Evropě a koná se v srpnu ve Szklarské Porebě. Součástí festivalu je množství závodů v trialu, downhillu nebo maratonu, do kterého se může přihlásit úplně každý. K odreagování závodníků i diváků patří oblíbené skoky do vody nebo noční party.
Po náročném výletu přijde vhod zlatavý mok. Zatímco ho popíjím, sleduji, jak do umělého jezírka za mohutného potlesku diváků zahučel další akrobat na dvou kolech.
