Od tří pramenů Dunaje k německému Pradědu. Tip pro zdatné cyklisty

Pohoří Schwarzwald, tedy Černý les, na jihozápadě Německa dalo světu proslulý moučník, hodiny s kukačkou a také pramen Dunaje. Pro cyklisty je to ráj. Po kvalitních cestách musíte zvládnout šílené stoupání. Za odměnu dostanete úžasný výhled až do Francie a Švýcarska.

Schwarzwald je nejvyšší pohoří, které se celé nachází na německé půdě. A jeho hlavní vrchol Feldberg je nejvyšší nealpská hora Německa. Od východu se pohoří Černého lesa zvedá docela nenápadně - vlastně z této strany ani jako žádné hory nevypadá. To západní svahy jsou jiná káva. Dramatická krajina strmých svahů a nízko ležících, hluboko zařízlých údolí je nabitá energií.

Centrální Schwarzwald tvoří mírně rozbrázděná plošina, na mnoha místech podobná vrcholové části Šumavy. Pro cyklisty báječná kombinace. Po tvrdých horských prémiích si další den můžete naordinovat něco lehčího a přitom není nutné nikam daleko popojíždět.

Kde vlastně pramení Dunaj?

Za cyklistickou základnu volíme obec Schönwald zhruba ve středu Schwarzwaldu. Plán na úvod je jasný: dobýt prameny významných řek, které v oblasti začínají. Čtyři prameny, ale nakonec jen dvě řeky. Neckar, vznikající na východním úbočí pohoří, se zdá být jasný, zato s Dunajem (Donau) je trochu potíž. Má totiž dvě podobně silné zdrojnice a ještě jeden symbolický pramen blízko jejich soutoku.

Spojujeme všechny čtyři prameny do jednoho okruhu a začínáme u toho nejdůležitějšího, vývěru říčky Breg. Do nadmořské výšky 1 080 metrů vede úzká a místy dosti strmá asfaltka, na ranní rozehřátí ideální. Breg je delší než druhá dunajská zdrojnice Brigach a má i větší povodí, proto je obvykle považován za hlavní pramenný tok Dunaje. Na pamětní desce čteme jména významných měst na toku a také typicky německou informaci, že k moři je to odtud přesně 2 888 kilometrů.

Typická krajina středního Schwarzwaldu u obce Todtnau

U pramene Brigachu

Silnice, po kterých pokračujeme dolů údolím Bregu, jsou zase typicky německy kvalitní. Za Furtwangenem se údolí trochu rozevírá a silně připomíná Šumavské pláně. Nepatrně klesající silnička s perfektním asfaltem vybízí k tempu, a tak chvíli spíše než okolní krajinu sledujeme plášť předchozího jezdce, případně asfalt před sebou, a taky hodnoty na cyklocomputeru. Rychlost málokdy klesá pod 40 a v Donaueschingenu jsme cobydup.

Donaueschingen je významný pramen Dunaje, právě tady se totiž stékají Breg a Brigach a odtud se spojené vody nazývají Dunajem. Jenže centrum města prochází v současnosti rozsáhlými úpravami a na informační ceduli se dozvídáme, že „...Donauquelle ist umgezogen“. Stěhovat lze tedy nejen nábytek, ale dokonce i pramen. Nezbývá, než se spokojit s fotografií a na symbolický pramen se vydat třeba napřesrok.

... a takhle zase bude brzy vypadat (symbolický pramen Dunaje v Donaueschingenu).

Slavné to není ani s nedalekým pramenem Neckaru, který je přítokem Rýna, ovšem rozvodí směrem k Dunaji je tu tak ploché, že si toho pomalu ani nevšimneme. Rady domorodců stran Neckarquelle jsou nejednoznačné, a tak se spokojujeme s tím, že sledujeme první kilometry Neckaru po pěkné cyklostezce, a raději obracíme řidítka zpět do centrálního Schwarzwaldu.

Teprve za městečkem Sankt Georgen se asfalt trochu víc zvedá a v pěkném údolí pod námi cítíme čtvrtý dnešní cíl. Pramen Brigachu, druhé dunajské zdrojnice, je důstojný a pořádně označený, u jezírka vedle zemědělské usedlosti. Na prameny je to tedy 2:2, symbolicky křtíme kola a pospícháme zpět do základny.

Na nejvyšší kopec

Vrch Feldberg je ve Schwarzwaldu nejvyšší a vede na něj asfaltka. To je výzva, které nelze odolat. Hora pozoruhodně připomíná jesenického premianta Praděd, s kótou 1493 metrů je o pouhé dva metry vyšší a stejně jako na Pradědu i tady vrcholová část vystupuje nad hranici lesa. Feldberg přehledně dominuje svému okolí.

Z letoviska Titisee nás na kolech čeká 650 metrů převýšení. To není strašně moc, ale za hotelem Feldberger Hof začíná ta pravá zábava. Dál už nesmějí auta, silnice se zužuje ve vyasfaltovanou pěšinu a hlavně přitvrzuje sklon. Asi kilometr před vrcholem přichází největší výzva. Silnička se zalamuje do sklonu bohatě přes 20 procent a protože jde o přímý úsek, nemůžeme si namlouvat, že to za nejbližší zatáčkou skončí. S převodem 38x26 je to na hraně, ale nakonec se vyhupujeme na vrcholovou planinu a snadno dorážíme poslední stovky metrů k vrcholovému platu. Byla to dřina, která však stála za to. Z vrcholu Feldbergu vidíme Vogézy ve Francii, švýcarské Alpy i nížinu podél Rýna.

Silnice ve sjezdu z Feldbergu směrem na západ do Todtnau se vyznačuje perfektním, širokým asfaltem, a tak i v nárazovém větru rychloměry atakují osmdesátku. Přes ještě jedno dílčí sedlo se dostáváme do nádherného údolí Albtal, které opět silně připomíná české pohraniční hory.

Plochá sníženina je vyplněná loukami porostlými rozptýlenými stromy, mezi tím se malebně kroutí potok. Bývalý klášter Sankt Blasien, jehož historie sahá nejméně do 11. století, proto působí v této odlehlé krajině jako zjevení. Centrální barokní stavba kostela je korunovaná gigantickou kopulí a přilehlé budovy jezuity vedeného gymnázia drtí svojí obří hmotou.

Ze Sankt Blasien se vracíme do Titisee podél přehradního jezera Schluchsee. „Královská etapa“ sice nebyla nejdelší, lehce přes 100 kilometrů, ale nasčítáme skoro dva kilometry převýšení.

Kilometr vzhůru na domovskou horu

Výrazný vrchol Kandel (1241 m) převyšuje okolní údolí téměř o celý výškový kilometr. Je to osamocená hora, zdaleka viditelná a ne nadarmo ji obyvatelé nedalekého Freiburgu označují jako Hausberg, tedy domácí, dominantní kopec.

To je ta lepší varianta: začátek strmého sjezdu do Hornbergu.

Na Kandel vede silnice ze dvou stran, my se rozhodujeme jej dobýt z jihu, od městyse Sankt Peter. Stejně jako v Sankt Blasien i zde potkáváme zajímavý kontrast vůči půvabné krajině, a to v podobě obrovských budov bývalého kláštera, jemuž vévodí kostel s výraznou fasádou z červeného pískovce. Také Sankt Peter byl již od raného středověku důležitým křesťanským střediskem. Obědváme na náměstíčku ve stínu mohutných barokních budov.

Stoupání na Kandel je z této strany sice dlouhé, ale nikoli extrémně prudké, a tak převýšení slabých 600 metrů zvládáme pravidelným tempem asi za 40 minut. Vyjíždíme vlastně jen na návrší, protože silnice se nejvyššímu bodu holého kopce vyhýbá - až nahoru na Kandel vede pár set metrů šotolinové stezky, kterou si s ohledem na nevhodnost pro silniční bicykly odpouštíme.

Cestou nás předjíždí množství motorkářů a záhy rozumíme tomu, proč si oblíbili právě tuto trasu. Po severním úbočí Kandelu totiž klesá strmá, úzká silnička s množstvím serpentin. Ideální pro adrenalin na silných strojích, leč my si to na 23 milimetrů širokých pláštích příliš nevychutnáme. Je tu bohužel nerovný asfalt a prudký sklon s nepřehlednými úseky vybízí k opatrnosti.

I tak klesneme během pár minut do městečka Waldkirch o celých 950 metrů. Můžeme se utěšovat tím, že je to pořád lepší, než jet v obráceném směru. Dosavadní rekord při výjezdu na Kandel z Waldkirchu drží skvělý německý časovkář Tony Martin s časem lehce přes 33 minut.

Schwarzwald: okruh přes prameny Dunaje a Neckaru a přejezd hory Kandel

Může se hodit

Informace:
www.schwarzwald-tourismus.info Informace o turistických možnostech v pohoří Schwarzwald (část je k dispozici i česky).

www.tourismus-bw.de: Turistické informace ze spolkové země Bádensko-Württembersko (Baden-Württemberg).

www.germany.travel: Informace o cestování do Německa (též v češtině)

Doprava: Prahu dělí od centrálního Schwarzwaldu 650 kilometrů. Až na poslední krátký úsek vede celá trasa po dálnici, pojedete kolem Norimberku a Stuttgartu. Cesta vlakem z Prahy do Titisee trvá přes 9 hodin, jízdenku v předprodeji koupíte na webu Deutsche Bahn (www.bahn.de) od 39 eur.