Pátek 6. prosince 2019, svátek má Mikuláš
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 6. prosince 2019 Mikuláš

Japonskem na kole: bolí nás zadky, ale Japoncům se klaníme. Zaslouží si to

Seriál aktualizováno 
Propocené spacáky, zvlhlé brašny, spálená kůže a unavené svaly. První etapa naší výpravy se chýlí ke konci. V Japonsku nás zanedlouho navštíví manželovi rodiče, se kterými si dáme na měsíc od ježdění pauzu. Už se na ni těšíme: síly ubývají a nálada kolísá. Ale ještě zbývá pár set kilometrů...

V Matsushima Bay nám nepřálo ani počasí, ani časování. | foto: Michal Blažek, Zuzana Blažková

Krásný skanzen v Kitakami, buddhistický chrám Konjikido celý ze zlata, Matsushima Bay jako pomalu nejmalebnější místo v Japonsku: odškrtáváme jednu turistickou pamětihodnost za druhou, ale prožívat to naplno nedokážeme.

Tlačí nás totiž čas. Vlastně nás toho tlačí víc. Zadky ze sedel, helmy z veder, dlaně z řídítek...

Už jezdíme třetím měsícem a kvůli náročným letním podmínkám snášíme nepohodlí hůř. Projevuje se to i na náladě v týmu. Trpělivost dochází rychleji, proklíná se častěji, ale naštěstí humor nakonec vždy vítězí. Jak se taky s náročnějšími situacemi vypořádat lépe než smíchem?

Tak třeba ve zmíněné Matsushima Bay jsme se nasmáli pořádně. K věhlasné zátoce viděné nejlépe z paluby výletní lodě jsme dorazili pět minut po vyplutí poslední kocábky. Další dva dny měly propršet, takže nedávalo smysl doufat v projížďku druhé ráno.

Fotogalerie

Nu, tak se alespoň projdeme po ostrově Fukuura a třeba z něj zátoku s tisíci rozesetými ostrůvky oceníme také.

Ve vstupní bráně ostrova máváme bankovkou na tři zaměstnance, kteří nás však odkazují na automat. Stroj na lístky nebere desetitisícovky a Michal skálopevně tvrdí, že drobnější nemáme. Pár minut vysíláme zoufalé signály k vrátným, ti však radu nemají. Obchod v okolí žádný, tak už misi Matsushima považujeme za definitivně smolnou a pomalu kapitulujeme.

V tom nám mladý pár strčí pětisetjenovou minci a jde si dál svou cestou. Vysvobozeni platíme a doháníme štědré milence, abychom jim alespoň vrátili sto jenů z automatu nazpět.

O pár minut dál se znovu nahlas podivuji, že jsme skutečně bez drobných, vždyť ještě ráno jich byla peněženka plná. Manžel se tedy – rozhořčen nevěřícnou partnerkou – podívá znovu a hle, opravdu je peněženka plná drobných. Před chvílí tam ovšam skutečně nebyly!

Jízda malebným údolím řeky Kuji

Jízda malebným údolím řeky Kuji

Začíná pátrací mise. Fukuura je nemalá a plná spletitých chodníčků, přesto jsme náš pár nakonec našli a peníze jim vrátili. Všichni čtyři jsme se smáli tak, až jsme si z toho museli pořídit selfie do sbírky absurdních cestovatelských kiksů.

Plnou bednu broskví

Cestou z hotelu v Sendai, kde jsme dvě noci přečkávali průtrž mračen, nás chytla sprcha další. Léto je v Japonsku holt mokrou sezonou. Daleko od nejbližšího kempu, prochladlí a zmáčení jsme se jali hledat nouzové nocoviště. Karta padla na vesnické vlakové nástupiště, protože jinou střechu jsme v okolí v absolutní tmě neviděli.

Zatímco poslední večerní strojvůdce nám pobaveně mával, výpravčí se brzy ráno nestačil divit, kdo mu to bivakuje v teritoriu. S omluvou a pantomimou silného deště jsme se přesunuli před stanici posnídat. Jeden čekající cestující nám donesl pití, paní majitelka nádražní restaurace zase domácí sušenky.

Skanzen v Kitakami

Skanzen v Kitakami

V péči o ztroskotance zkrátka Japonci vyhrávají zlatou medaili. Nám je to sice hloupé a máme reflex dary, jak je pro Čechy typické, odmítat, ale vlastně je to krásná interakce s místními, se kterými si jinak kvůli jazykové bariéře příliš nepopovídáme.

Další příležitost se klanět, jak nejhlouběji umíme, na sebe nedala dlouho čekat. Při průjezdu malebného údolí řeky Abukuma jsme zahlédli ceduli prodeje broskví. Zastavili jsme si dvě k svačině pořídit. Ani jsme nestihli slézt z kol a už se k nám hnal vitální stařík, zřejmě pěstitel. Z kufru auta nesl bednu obřích, šťavnatých plodů. Když jsme si s vděkem dvě broskve vytahovali, kroutil hlavou, že nám dává celou krabici.

Vítejte v Japonsku a šťastnou cestu, dávejte na sebe pozor, dodal a odjel.

Dárek od pěstitele broskví

Dárek od pěstitele broskví

120 metrů kaskád

Mojí oblíbenou prefekturou Fukushima jsme tentokrát jen prosvištěli. Její hlavní lákadla se totiž nachází vysoko v horách a nám na příkrá stoupání v horku už zkrátka nestačila energie.

Fukushima je neblaze vyhlášená kvůli výbuchu v jaderné elektrárně, jehož následky už jsou ovšem pod kontrolou. I tak jsme na elektrický problém v tomto kraji narazili, respektive jsem jeden způsobila. Výzvou žití ve stanu je neustálá potřeba dobíjet elektroniku, kdekoli je to možné. Často k tomu využíváme obchody při nakupování jídla a supermarket ve městě Date nebyl výjimkou.

Nevěnovala jsem větší pozornost faktu, že tato zásuvka měla zvláštní mechanismus zasouvání, prostě jsem trochu přitlačila a bylo. Při odjezdu se ukázalo, o jak velkou šlo chybu. Náš adaptér za nic na světě nešlo vytáhnout.

Fukushima nosí elektrickou smůlu.

Fukushima nosí elektrickou smůlu.

Po hodině, kdy jsme se jak v pohádce o řepě snažili jak já, tak manžel, tak dva prodavači, musel manažer zavolat elektrikáře. Ten při profesionálních pokusech také pohořel (naštěstí ne doslova), takže nakonec adaptér zkrátka zničil a vyndal silou.

Propadnutá hanbou jsem čekala na vyčíslení škody a cenu za výjezd elektrikáře. Žádný trest se však nekonal, pan manažer se nám omluvil za zničený adaptér, vyprovodil nás a zamával nám na cestu.

Stále nevěřícní, že se nehoda obešla bez pokuty, jsme měli zastavení od policejní hlídky za logické – aha, tak to s námi vyřídí oni. Tři strážníci si však jen okopírovali naše pasy, ujistili se, že jsme manželé, a nechali se s námi vyfotit.

Krajina prefektury Fukushima

Krajina prefektury Fukushima

Fukuroda Falls, jedny z top tří japonských vodopádů

Fukuroda Falls, jedny z top tří japonských vodopádů

S úlevou jsme opustili Fukushimu a vjeli do následující prefektury Ibaraki. V té nás uchvátil jeden ze tří nejhezčích japonských vodopádů, Fukuroda Falls. Jeho 120 metrů vysoké kaskády jsme ocenili ze zpoplatněné platformy, na kterou návštěvníky vozí výtah vytesaný ve skále.

Nejlepší den? Na odpočívadle!

Vodopády se vlévají do řeky Kuji, jejíž břehy jsme následovali až k Tichému oceánu. Dokonce jsme se v jejích vodách i neplánovaně, ale s o to větší chutí svlažili. V městečku Hitachiomiya jsme po dlouhé době z mapy vyčetli kemp, do kterého jsme už za tmy mířili. Jak už se však v tomto dějství stává, začalo pršet a tentokrát se přidaly i hromy a blesky. Kemp se nám tedy zdál méně bezpečný než silniční odpočívadlo na protějším břehu řeky.

Jízda podél vířivé řeky Abukuma

Jízda podél vířivé řeky Abukuma

Schovali jsme se do altánu v jeho areálu a ráno nestačili zírat, co jsme si tím rozhodnutím přihráli za zážitky. Vzbudil nás správce odpočívadla. Když se dozvěděl, že jsme na líbánkách, roznesl novinu celému personálu a začalo něco jako dárkové procesí. Snad sedm různých lidí nám postupně věnovalo všemožné dobroty od čerstvého pečiva přes pytlík borůvek až po nakládané lilky.

Cukrářka, která v odpočívadle provozuje zmrzlinárnu, nás pozvala na příchuť divokého sezamu. Paní uklízečky se se mnou fotily a chichotaly se, že mi sahají po hrudník. Prefekturní zástupkyně pro turismus, kterou nám pan správce představil, se zase ptala na naše názory na Ibaraki a zajímala se o doporučení pro nalákání více zahraničních návštěvníků.

Připadali jsme si jako nějaká hýčkaná diplomatická delegace. Nabiti optimismem jsme všem zamávali a vyrazili do cílové prefektury Chiba.

Prefektura Fukushima

Prefektura Fukushima

Mapy poskytuje freytag & berndt. Společnost také vytváří mobilní aplikaci PhoneMaps, která obsahuje turistické a cykloturistické mapy celé Evropy, aplikace je ke stažení zdarma na Apple Store a Google Play Store. © freytag & berndt, SHOCart, přispěvatelé OpenStreetMap

Autoři:
  • Nejčtenější

Český výletník: Řekněte zpaměti, která hora je druhá nejvyšší v Česku

Víte, která je nejvyšší hora České republiky? Jistě, Sněžka. Šestnáct set tři metrů nad mořem. A teď, která je druhá...

Peklo na severu. Projeli jsme si měsíční krajinu pod Krušnými horami

Proč se trmácet na Island, když podobně drsnou krajinu můžete křižovat terénním vozem jen nějakých sto kilometrů...

Premium

Vyrůstá nám generace měkkýšů, je přesvědčen slavný cestovatel

Cestovatel Jaroslav Pavlíček strávil část života v Antarktidě, kde založil polární stanici. Přešel Grónsko i Aljašku a...

KVÍZ: Známá i neznámá místa Krkonoš. Podívejte se, zda jste vyhráli knížku

Život v českých horách bude vždy jiný než ve zbytku naší republiky. Každé pohoří má vlastní historii, své příběhy a...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Křesťanské svátky v arabské zemi? V Emirátech hrají mše a seženete i řízek

Z rádia se ozývají koledy, obchodní domy jsou nazdobeny do posledního detailu a vzduchem se nese vánoční atmosféra. Jen...

Premium

Sprcha pro osm lidí: jak to vypadalo na Epsteinově ranči na dělání dětí

Kdyby zdi mohly mluvit. Přinášíme exkluzivně snímky přepychového ranče, kam americký finančník Jeffrey Epstein svážel...

Premium

Je sexting nevinná hra nebo nevěra? Pánové jsou tolerantnější než dámy

Generace našich rodičů tohle řešit nemusela. Měli poměrně jasno a věděli, co je a není zahýbání. Moderní technologie...

Premium

Den, kdy přepadli Mekku. V roce 1979 se zrodil moderní islámský středověk

Před 40 lety se stalo „11. září“ islámu. Aby saúdský král mohl pobít ozbrojence okupující posvátnou mešitu v Mekce,...

  • Další z rubriky

Za nejhlubším jezerem Japonska. V regionu Tóhoku nás budila mléčná dráha

„Tam jsme nikdy nebyli,“ odpovídá většina přátel z Tokia, když se ptám na region, v němž máme strávit nadcházející...

Tokio je na dohled a času kupa. Vyměnili jsme kola za surfy a kimona

Surfing na vlnách, které budou příští rok sjíždět olympionici, to si nemůžeme nechat ujít. Domov je za rohem, času máme...

Ukázali jsme Japoncům, jak se slaví v Česku. A zavítali mezi samuraje

Nevybočovat z řady. Nestrhávat na sebe pozornost. Nerušit ostatní. Nedotýkat se cizích lidí. To je několik...

Velký traverz Slovenskem. Na kole od Tater až k Dunaji to trvalo čtyři dny

Členitý terén, různorodé krajiny a silnice s nevelkým provozem: to byla naše hlavní kritéria při plánování „slovenské...

Najdete na iDNES.cz