Kvalitní cyklistická přilba už zachránila spoustu životů, o tom není pochyb. A je jen správné, že děti ji mají povinnou a že se s malými cyklisty s nechráněnou hlavou už prakticky nesetkáváme. Horší je, že dospělí často nejdou příkladem, přilbu nevozí nebo si ji pověsí na batoh či na řidítka. Co takové dítě napadne? „Až budu dospělý, tak si přilbu taky sundám, už ji nebudu muset mít!“ Tak na to pozor!
Nová na každou pětiletku
Dobře, přilbu tedy máme. Teď ji ještě správně usadit na hlavu. Nesmí padat do týla ani do očí, popruh pod bradou musí být pevně utažený a plastové jezdce na popruzích po stranách musí být těsně pod ušními lalůčky. Není to žádná věda, přesto má hodně lidí přilbu nasazenou úplně zbytečně. Při pádu z hlavy snadno odletí a… radši si ani nepředstavovat.
 |
Pokud někdy k pádu dojde a dobře to dopadne, přilbu určitě vyměňte. Absorpce nárazů se děje díky mikrotrhlinám, které ani nemusejí být vidět (někdy jsou), a při další kolizi by už přilba tolik nechránila. Nikde se také nepíše o tom, že přilba nemá nesmrtelnou životnost, ale pružnost skeletu v čase klesá. Odborníci doporučují přilbu měnit nejpozději po pěti letech.
Prvky pasivní bezpečnosti
1. Buďte vidět
Pád z kola, zranění, prasklá přilba, polámaný bicykl. To už jsou extrémní okamžiky. Je dobré jim předcházet. V mnoha případech stačí být vidět, oblékat se výrazně, dětem dát reflexní vestu nebo popruhy a na silnicích používat přední a zadní blikací světlo i během dne.
2. Udržujte kolo v perfektním technickém stavu
Pokud vám bicykl špatně brzdí nebo tu a tam přeskočí řetěz, jdete pádu naproti.
3. Jezděte na stroji, který vám sedí
Kolo musí být pro jezdce snadno ovladatelné, což platí především pro bicykly dětské. Někdy jsou příliš velké a těžké, jindy už dítě přerostlo a kolo je vratké. Zkuste si sami zmáčknout brzdy na dětském kole, budete překvapeni, že to často vyžaduje sílu, kterou malá dětská ručka prostě nemůže vyvinout. Totéž platí o řazení, tam ale žádné velké nebezpečí nehrozí. Uvědomte si také, jaký je poměr hmotnosti malého jezdce a váhy jeho kola a jaké manipulace asi tak bude schopen. Jak bezpečně by se vám manipulovalo s kolem, které by vážilo 50–60 kilo?
Zvonek ke kolu prostě patří
Až budete dětem dávat lekci správného chování za řidítky, šetřete příkazy a zákazy. A jako při výchově psů vyžadujte důsledně dodržení těch nejnutnějších pravidel. Nejmenší děti je nezbytné krýt vlastním tělem zleva a neumožnit jim vybočení. Každý pád doprava do příkopu a do trávy je lepší než pád na asfalt nebo vjetí do protisměru. Někdy je lepší dítě stáhnout a fyzicky zastavit, než je nechat někam vjet.
Drávská cyklostezka prochází také Villachem.
Na cyklostezkách platí jedno hlavní pravidlo, stejné jako na silnicích – jezdí se vpravo. Je nutné vyhnout se možnému střetu s protijedoucími. Nebojte se používat zvonek, ke kolu patří, nikdo se nelekne a na vyřešení situace vás bude rázem víc.
Na každém křížení cest a u každé odbočky zastavte a čekejte. Pro dítě to musí být zákon: nesmí nikam vjet ani někam zahnout. Pokud by se náhodou stalo, že by děcko mělo pocit, že se ztratilo, zastaví a čeká. Není jiné funkční řešení než prostě zůstat na místě.
Bezpečné musí být nejen zastavení (nacvičujte je na čáře na cestě), ale také rozjetí. Pokud rozjíždění při přejezdu silnice trvá příliš dlouho, je nebezpečné. Jak na ně? Před každým zastavením nebo zpomalením automaticky zařaďte lehčí převod. Připravte si rozjezdový pedál do horní polohy a čekejte na okamžik, kdy budete moci dát pokyn k rozjezdu. Pokud je převod těžký nebo pedál v dolní pozici,rozjet se prostě nelze.
Jedno pravidlo by při plánování cyklovýletu mělo platit vždy: o vás nejde, musí to bavit děti.
Učte dítě brzdit oběma brzdami, hodí se to především na sypkých a kluzkých površích. Dále s ním nacvičujte stání v pedálech se zadečkem nad sedlem, to se zase hodí v terénu a v klesáních. A co je nejdůležitější, najděte si s dítětem společný slovník, kterému bude stoprocentně rozumět. Pokud nerozliší levou a pravou stranu zcela jistě i bez kola, ve stresu a při jízdě to pomotá zaručeně.
Myslete i za ostatní
Při jízdě na kole je nutné předvídat, vidět za roh, myslet i za druhé. Počítejte s tím, že proti vám může jet někdo, kdo bicykl neovládá úplně jistě a může ohrozit sebe i vás. S masovým rozšířením elektrokol je to pohříchu stále běžnější jev.
Nejčastěji dochází k pádům z nepozornosti, v okamžicích snížené koncentrace, v jakémsi bezčasí. Pokud dítě jede, soustředí se, řeší úkoly, je vše pořádku. V praxi se také osvědčilo zrušit takzvanou instanci „poslední jízdy“, která je doslova zárukou problému. Pokud dítě škemrá „ještě jednou, naposledy“, je nejvyšší čas odjet domů nebo kolo uklidit a těšit se zase na příště...
