Podobně jako velká 29" palcová kola ani dvojpřevodníky už zdaleka neřeší jen závodníci, ale i široká obec milovníků mtb. A stejně jako 29" nejsou ani dvojpřevodníky výmyslem obchodníků, ale tvrdě si prorazily místo na slunci ve špičkových závodech horských kol. Pro XC/maratony je to dnes už téměř jasná volba. Podobně jako v automobilovém průmyslu se vychytávka ze špičkových závodů začne víc než dosud objevovat i v obchodech.
Otázka proto zní: Může s tím dobře jezdit i obyčejný biker? Jaké to má výhody a nevýhody? Nebude mu těch 7 až 10 převodů chybět? Když už si bude kupovat nové kolo, nepůjde v tomto směru o krok zpět? Má vůbec smysl to řešit?
Test tří kol ve dvou cenových relacích
Vyzkoušel jsem letos hned tři stroje vybavené jen dvěma převodníky. Dvě 29" a jednu 26". Dvě ryze závodní "F1" Cannondale Scalpel 26" a Specialized Epic S-Works 29", obě v ceně hodně přes 100 000 korun, ale také cenově dostupnější Giant Anthem X 29er 1 za 60 000 korun. Prostě kolo, jež si koupí i nadšenec, který nemusí být členem závodního týmu, ale rád jezdí pro radost.
Výhodou dvojpřevodníku jsou jednodušší, šetrnější řazení a malá váhová úspora. Řetěz se tolik nekříží a mezi převodníky není nutné tolik řadit. Je to přinejmenším praktičtější. Výsledné poměry zubů vpředu a vzadu jsou také hodně podobné jako u klasiky se třemi převodníky (3x9). Jinými slovy, co mohu zařadit na 3x9, to víceméně mohu zařadit i na 2x10. Jen jsou ty počty zubů trochu jiné. Minus jeden tác umožňuje navíc trochu nižší a výhodnější Q faktor – horizontální vzdálenost pedálů od sebe. Jízda na horském kole se tak přibližuje kolu silničnímu, šlapání je ergonomičtější a efektivnější. Konečně poslední výhoda se týká zejména 29 palcových kol. Na jedno otočení klikami ujedete díky větším kolům delší vzdálenost, tudíž stačí menší převodník
Běžný uživatel-nezávodník by toto vše mohl označit za nepodstatné detaily. Ale vemte si znovu příklad u aut. Je výhodnější nafta nebo benzín? Jak kdy a pro koho. Obojí má prostě svoje. Důležitá je možnost volby.
Kladné pocity převažují, kolo ocení spíše zdatnější bikeři
Jaké byly tedy pocity z prvního testování? Na všech třech zmíněných kolech jsem najezdil dohromady asi 400 kilometrů v různorodém terénu. "Jen" 20 převodů mě za tu dobu omezilo minimálně. Samozřejmě, že případná negativa se u špičkových závodních kol maximálně eliminují i díky jejich výrazně nižší hmotnosti. Při závodě Kola pro život na Specialized Epic S-Works 29er jsem neměl nejmenší problémy při jízdě do kopce, ale ani z kopce. Za celou dobu jsem si neuvědomil jediný problém. Naopak jsem si jen užíval jednodušší řazení.
U kola Giant Anthem X 29er 1, model 2012 (převodníky SRAM X7, 26/39 zubů a kazeta SRAM PG-1050 11x36 zubů, 10-Speed), to bylo téměř shodné jen s tím rozdílem, že se mi i na nejlehčí možný převod jelo o chlup namáhavěji do některých delších prudkých terénních stoupání. Rozdíl však nebyl dramatický a jsem přesvědčený, že bych si na to brzy zvykl. Problémy jsem neměl ani tam, kde se toho mnoho bikerů obává nejvíc – při rychlé jízdě na dlouhých mírnějších sjezdech po silnici nebo zpevněných cestách. Pravda, vybíral jsem hlavně bikový a nikoli trekingový terén. Nohy se mi nikdy nezapletly.
Kolo s dvěma převodníky, nový trend v cyklistice
Jízda s dvojpřevodníkem je určitě i dost pocitová záležitost. Řazení je bez diskuse jednodušší a tím i pocit z jízdy. Systému se přitom nemusí bát ani běžný, jen trochu zdatnější milovník terénní jízdy. Je ovšem pravda, že čím kvalitnější a lehčí kolo a čím zdatnější jezdec, tím bude výsledný efekt lepší. Tím víc se začnou projevovat výhody 20 převodů na úkor případných nevýhod. Dvojpřevodník bych proto doporučil spíš technicky i fyzicky zdatnějším jezdcům. Nebo pak naopak těm, kteří mají minimální nároky, nehoní se tolik z kopce, nepotřebují vyjíždět závratná stoupání a rádi ocení jednodušší řazení.
I tento náš test je třeba brát jako orientační. Nejlepší je vyzkoušet si dvojpřevodník na vlastní kůži. Nikoho přitom nemusí nové možnosti nervovat. Trojpřevodník bude mít nadále masu stoupenců a určitě pár dalších let přežije.
