Vyznavači silniček dobře vědí, že na ně na místě nečeká žádná registrace a po dojezdu do cíle této náročné horské etapy ani finální páska. Natož medaile. Ale také neplatí žádné startovné a kromě vlastního kola a povinné přilby nepotřebují ani potvrzení od doktora.
Nejde totiž o závod, ale o prožitek. Výzvu, kdo s koho. Neplatí v ní mušketýrské „jeden za všechny a všichni za jednoho“ – ale každý sám za sebe. Soupeří při tom s chvílemi téměř kolmo stoupajícími a vzápětí dolů padajícími silničkami v srdci Dolomit zapsanými na seznamu světového dědictví UNESCO.
Co ukazuje terénní křivka
Většina cyklistů nestartuje ve stejný čas z téhož místa, a tak se nestává, že by se barevná řeka lidských teček náhle zastavila. Spíš naopak. Valí se jako láva, která by smetla cokoli, co by jí zkřížilo cestu. Ti největší borci to při sjezdech krouhají rychlostí až 100 kilometrů v hodině s vědomím, že je bezpečnější zrychlit než začít brzdit. Zvlášť když mají za zády někdy až 20 000 dalších jezdců.
Nic podobného pořadatele při prvním ročníku této akce v roce 2006 nenapadlo. Vždyť výškový profil Sella Rondy evokuje křivku záznamu z detektoru lži, navíc po zvlášť nemilosrdném výslechu. Hodiny nekonečného šlapání až k mrakům střídají zbrklé padáky. Žádný odpočinek na rovině, žádné rovnoměrné tempo. Je to neúprosná alpská „ždímačka“ na stehna, kolena i lýtka.
Gran Fondo na vlastní kůži: utrpení a výhledy. Do Val di Fiemme se nejezdí jen trpět |
Z mimořádného zájmu o podobně intenzivní prožitek ostatně čerpá i podobná, byť kratší sportovní akce zvaná příznačně Dolomites Bike Day. Navazuje přímo na jarní Sella Ronda Bike Day a je pojatá víc rekreačně, tedy s možnostmi při něco pohodovější jízdě uvidět či přímo navštívit některou z místních zajímavostí: kamennou hraniční pevnost Tre Sassi s muzeem I. světové války, pitoreskní zříceninu hradu Andraz či kostel svaté Kateřiny Alexandrijské v Corvaře.
Ten je vyzdoben obrazy, z nichž se některé neoficiálně připisují mistrovi italské renesance, malíři Tizianovi. Jde o mnohem poklidnější malby než jeho dílo Apollo a Marsyas vystavované v galerii na zámku v Kroměříži, na kterém stahují satyra zaživa z kůže.
Z roviny vzhůru
Zatímco na rovině prolétne cyklista kilometr klidně do dvou minut, ve stínu Dolomit má tempo odlišný rytmus. Trasa Sella Ronda před něj staví hned čtyři horská sedla provázaná více než stovkou ostrých zatáček.
Nejčastěji se vyjíždí z městečka Corvara, odkud silnice okamžitě stoupá dobrých deset kilometrů vzhůru až do 2 121 metrů a také prvního sedla Passo Gardena. Odtamtud se otevírají úžasné pohledy do dáli korunované majestátním Saslongem a hlasité cvakání mobilů doplňují výkřiky WOW!
Okruh Sella Ronda
|
A už je tu první sjezd do Selva di Val Gardena a hned i výstup do Passo Sella ve výšce 2 240 metrů. Spojuje trentinské údolí Val di Fassa s Val Gardenou v Jižním Tyrolsku. Dojedete tam až po 6,5kilometrových zatáčkách v kopci s náběhem 7,9 procenta.
Trasa vede kolem skalního suťoviště Città dei Sassi (Kamenné město), po levé straně se tyčí věže Sella, vpravo masivní vrcholy Langkofelu. S očima přišpendlenýma na silnici jen pár metrů před řídítky to ale vnímá naplno málokdo…
Třetí zkouškou je Passo Pordoi (2 239 m n. m.) spojené s mnoha legendárními jízdami závodu Giro d’Italia. Na vrcholu je připomíná bronzový památník Fausta Coppiho, jednoho z největších velikánů cyklistického sportu.
Závěrečnou tečku tvoří Passo Campolongo (1 875 m n. m.). Poslední stovky metrů se stoupáním o sklonu 6,2 procenta prověří poslední síly před cílovým dojezdem zpět do Corvary. Odtamtud musí většinou každý vyšlapat dalších pár kilometrů až k hotelu, kde se ubytoval.
Tak alespoň vypadá trasa směrovaná proti směru hodinových ručiček, která je možná náročnější, ale též plynulejší. Většina jezdců si při soustředěném opírání do pedálů, potlačování křečí a sípavém hledání dechu ani neuvědomí, že projela územím hned tří provincií a dvou autonomních regionů – Jižního Tyrolska a Trentina.
Podle počasí a stupně trénovanosti trvá podobný zážitek intenzivních pět až sedm hodin, na které budou všechny svalíky vzpomínat dalších pět až sedm dní. Nebo možná i týdnů.
