1) Kde koupit
Jedna z nejdůležitějších věcí. Radu odborníka potřebuje nejen začátečník a laik, ale i pokročilý cyklista. Proto se vyplatí jít do specializované, nejlépe doporučené prodejny. Může přitom jít klidně o malý krámek, kde působí zkušený praktik. Velkým sportovním řetězcům se raději vyhněte.
2) Za kolik
Všechno je relativní. Vzhledem k počáteční investici se kolo nezdá být levným sportem. Ale jakmile ho už jednou máte, staráte se třeba i několik let jen o údržbu. Srovnejme to s lyžemi. Průměrné lyžařské vybavení (lyže, boty, vázání, hůlky) dnes přijde na 15 000 korun. Ale to je teprve začátek. Pak platíte na rozdíl od kola za každé svezení. Normální nová výbava + týden průměrného lyžování v Alpách přijde na víc než 20 000 korun. Kolo proto najednou nevyznívá tak draze.
Přesto je třeba při jeho koupi uvažovat a počítat. Dnes už nemusíme mít pohromadě celou sumu, kolo se dá koupit na splátky. Nebavíme se o cyklistech, kteří vyjedou na krátký výlet 5x za rok, ale o těch, kteří budou chtít jezdit. Každý nebo každý druhý víkend, někdy i ve všední den. Výlety od 25 kilometrů, přes 50 kilometrů i víc.
Podívejme se na nabídku některých firem. Například celkem oblíbená, menší česká firma Apache, nabízí nejlevnější horské nebo krosové kolo za zhruba
10 500 Kč. Nejjednodušší horské kolo od renomované značky Specialized vyjde na cca 10 000, nejlevnější kros na 10 500 Kč. Nejlevnější kros od Scotta stojí asi 10 000 Kč, nejlevnější horské kolo podobně. Z toho je jasné, že hranice minimální kvality kola, rámu a komponentů je kolem 10 000 korun.
Kdo na to má, nijak zvlášť nepochybí, když si koupí stroj dražší, který bude přesahovat jeho sportovní a časové nasazení. Velkou chybou ale bude, když si cyklista koupí kolo příliš levné. Prakticky od začátku bude mít problémy s tím, že kolo nebude splňovat jeho nároky a dřív nebo později bude pořizovat stroj lepší a dražší. A bude tudíž investovat dvakrát.
Pokud chcete na kole jezdit často, nemít problémy, ale naopak potěšení z jízdy, zaměřte se na psychologickou hranici cca 25 000 Kč. Připomeňme si, že to je skoro jako nová průměrná lyžařská výbava + jeden týdenní skipas v průměrném alpském středisku. Od zhruba 35 000 až 40 000 korun jsou už k dostání i celkem slušná, celoodpružená kola.
Krosové kolo Sportster 20 MEN, Scott. Cena: 23 490 Kč
3) Druh kola
Většina cyklistů milujících výlety dodnes řeší, zda si pořídit kolo krosové nebo horské. Oba tyto typy tvoří téměř 90 procent kol, která se prodají na našem trhu.
Měli bychom proto co nejpřesněji vědět, co od kola budeme chtít, jakým terénem budeme jezdit. Není to tak jednoduché, jak se zprvu může zdát. Věta "jezdím většinou po asfaltu a upravených cestách" nemusí totiž vůbec nic řešit.
Kdo jezdí z 95 procent po silničkách, asfaltových a dobře zpevněných cestách, nebude zřejmě potřebovat kolo horské. Avšak už při poměru 80 procent zpevněné cesty + 20 procent cokoli jiného je to otázka k zamyšlení. Pokud jedete na čtyřhodinový výlet, tak se může i jediná hodina v trochu složitějším terénu neuvěřitelně zprotivit.
Specialized Stumjumper HT, foto: magazín VELO
Vtip je v tom, že s horským kolem po silnici jet můžete. Bude oproti kolu krosovému, které má lehčí rám, větší průměr kol, jemnější vzorek plášťů a jiné převody, jen o něco málo pomalejší a těžkopádnější. "Horáka" si lze dokonce "do rychlosti" vylepšit hladkými plášti. S krosovým kolem je však v jakémkoli náročnějším terénu opravdu problém. Komfort jízdy se dramaticky snižuje zejména ve sjezdech. Pak přijdou situace, kdy už na kole skoro nepůjde jet.
Univerzální návod ale neexistuje. Kdo si koupí kros, bude krásně šlapat po asfaltových rovinkách, ale navždy ho bude limitovat terén. Kdo si pořídí horské kolo, bude na asfaltu o něco pomalejší, ale za to univerzálnější a nebude se muset bát občasných kořenů a větších kamenů, sjezdů lesními a polními cestami.
4) Dělení mtb
Kdo se rozhodne pro "horáka", může mít před sebou další dilema. Moderní mtb se dělí na poddruhy. Velmi zhruba podle rychlosti a prostupnosti terénem. Kdo rád jezdí rychle po cestách z kopce, do kopce i po rovině a spíš se vyhýbá těžším terénním vložkám, volí modely cross country se zdvihy vidlice od 80 do 100 mm.
Kdo vjede navíc rád i na hrbolaté cesty a lesní pěšinky, měl by vybírat spíš celoodpružené modely. Na výběr má kategorie sportovních (závodních) "fullů", trail biků nebo all mountain (enduro) podle náročnosti terénu, který chce zdolávat.
5) "Full" versus "nefull"
Celoodpružené kolo, nebo pevný rám jen s odpruženou přední vidlicí? Přímo zásadní otázka milovníků horských kol. Kdo nikdy nezkusil kvalitní celoodpružený systém, nepochopí, o čem je řeč. Kolo s pevným rámem, takzvaný hardtail, jede jako drak nahoru, dolů i po rovině - všude tam, kde nejsou šutry, kořeny a větší výmoly. Celoodpružené kolo je naopak báječnou vymožeností v místech, kde je začíná být terén trochu složitější.
Nejvhodnější pro stoupání i sjezd se zdají kola se zdvihy kolem 120 mm. Jsou sice těžší než stroje s pevnou zadní stavbou, zato mají lepší prostupnost terénem, jsou zábavnější ve sjezdech a hlavně pohodlnější. Posledně jmenovaná vlastnost ušetří hodně sil zejména na delších vyjížďkách, protože tlumí a absorbuje nárazy, šetří ruce, záda, až dramaticky zvyšuje komfort a často i rychlost jízdy v terénu. Tím vyrovnává, pro "full" nepříznivý, váhový rozdíl..
Nejlevnější kola s celoodpruženými systémy, například od firmy Giant, lze dnes pořídit i těsně pod 30 000 korun. Specialized má slušný základní model za
39 000 korun, Scott za 40 000. Český Apache je na tom podobně.
Výhoda "celopéra" dramaticky vzrůstá s obtížností terénu. Kdo chce jezdit hodně v přírodě cestou necestou, po takzvaných single tracích, měl by volit kolo se zdvihy vpředu 100 mm a víc. I pro něj začínají kola kolem 35 000–40 000 korun.
Celoodpružené kolo, Spark 60
6) Rám (druh a velikost)
Rám dává kolu charakter. Jaký je rám, tak rychlé je kolo, říká se s nadsázkou. Ale poznat dobrý rám je věda. Rada odborníka je opět nad zlato. Záleží nejen na geometrii, ale i na materiálu. Dnes jsou v módě uhlíkové kompozity (dále karbon). Má nesporné výhody, které ocení spíš závodníci a velmi pokročilí jezdci. Je lehčí, dobře pruží, udržuje dostatečnou pevnost a materiál má takřka nulovou únavovou křivku.
Naše rada zní: Kdo na to má, ať "jezdí karbon", ale ať si nejdříve zjistí podrobnosti u znalců. I karbon se dá ošulit. Dobrý hliník je rozumnou šetřící variantou. Většina cyklistů si s ním užije skoro stejnou legraci.
Karbon ram Scale RC
Zatímco je možné si dobře zajezdit na různých kolech, různých materiálech, velikost kola je jen jedna. Ta vaše. S příliš velkým rámem jsou potíže s ovládáním a brzy z něj bolí celé tělo. Příliš malé kolo také není dobré. Cyklista potřebuje kolo akorát na tělo.
Velikosti se počítají buď v palcích – dospělá kola jsou od cca 15" až po 24", nebo se dělí jako oblečení na XS – S – M – L – XL. Zjednodušeně: malé, drobné ženy volí XS až S, cyklisté menších postav volí S–M, středních postav M–L, vyšších postav L, XL případně XXL.
Zde nám opět nejlépe poradí odborník v prodejně. Ideální je, když si je možné kupované kolo aspoň trochu vyzkoušet.
Když jsme u velikosti, největším hitem roku jsou biky s 29 palcovými koly. Závodníci si je pochvalují, stejně jako větší a těžší nebo silově dobře vybavení sportovnější jezdci. Tady to chce prostě pořádně otestovat.
7) Vidlice
Odpružená přední vidlice je už standardní výbavou horského kola. Existuje však široké spektrum vidlic různých konstrukcí. Vhodná kombinace rámu a vidlice právě pro váš styl a úroveň ježdění by měla být jedním z nejdůležitějších bodů rozhodování. Právě kvalita vidlice může dlouhodobě určovat kvalitu a tím hranice vašeho stroje.
Na rozdíl od komponentů jako řazení, měnič a podobně, je případná výměna vidlice nákladnou operací. Proto by jí při výběru kola měl kupující věnovat patřičnou pozornost. Je lepší volit kolo s kvalitnější vidlicí i za cenu kompromisu na ostatních komponentech, než kombinaci horší vidlice a dražšího osazení. Dobrý prodejce by měl být schopen poradit s výběrem konstrukčního řešení, kvalitativní úrovně či konkrétní značky a modelu. Představit jejich přednosti nebo nevýhody.
8) Brzdy
Donedávna se hodně řešily. Super kolo muselo mít diskové brzdy. Dnes je nová, dobrá kola mají prakticky bez výjimek.
Disková hydraulika brzdí líp než špičková "véčka". Přímo propastný je pak rozdíl v mokru. Když navíc kolo "chytí" v terénu po nárazu osmu, nic se neděje, není nutné odpojovat véčkovou brzdu. Kdo jezdí hodně, nemusí mít navíc obavy z probroušení ráfků. Na druhé straně sportovně rekreační jezdec nakonec klidně vystačí i s velmi dobrými normálními brzdami V-brake.
Kotoučové brzdy
9) Komponenty
Jakou máte přehazovačku, přesmykač, kliky, převodníky, pastorky, náby, ráfky, řídítka a sedlovky, to určitě není jedno (není to však to nejpodstatnější, viz bod 7). Znovu se vyplatí poradit s odborníky, kteří poznají, kde ten či onen výrobce u daného modelu přidal a kde ubral, kde to vadí a kde ne. Zjednodušeně, čím lepší komponenty, tím víc jde vše potichu a hladce, tím méně vrže a rachtá.
Ale pozor, od určitého momentu už nejde tolik o rychlost, přesnost přehazování, hladký chod a už vůbec ne o výdrž či pevnost. Jde hlavně o váhu. Čím dražší komponenty, tím jsou především lehčí. Zajímá to hlavně závodníky. Běžný smrtelník se tím tolik trápit nemusí.
Stále dokola se řeší i nášlapy. Zbytečně. Kdo chce pořádně jezdit, dřív nebo později u nich skončí. Šlape se s nimi prostě o dost líp. A není důležité, zda to budou shimana či crankbrothers. Jde o zvyk.
10) Doplňky
Když už vyrazíme na kole, měli bychom mít dobré doplňky. Aspoň jednu náhradní duši (raději dvě), dobrou pumpičku, sadu nejlépe samolepících záplat a bombičku pro nouzové nafouknutí, montpáky na stažení pláště, sadu imbusů. Na nářadí malou brašnu pod sedlo.
Zbytek věcí včetně návleků na nohy a ruce, pláštěnky nebo tenké goretexové bundy si dávají bikeři do malého praktického batůžku, který může obsahovat i vak na vodu. V mokru se hodí (malé) blatníky. Samozřejmě bidon s držákem, rukavice a hlavně výborná helma, která dobře sedí na hlavě a větrá.
