Motivací k výletu nám byly kvetoucí česneky medvědí v polabských lužních lesích. Chtěli jsme tu nádheru vidět v ranním měkkém světle, a proto jsme do Kolína vyrazili už za jednoho jarního kuropění. Vy si však můžete klidně přispat a výlet podniknout i v jinou roční dobu – nic vám neuteče a příroda v každém měsíci nabídne jiný zážitek a jiné barvy a vůně.
Že Kolín stojí v pěkné rovině, ví u nás každé malé dítě. Pro cyklistu z toho pochopitelně vyplývá výhoda méně náročného šlapání. Vytyčili jsme si tedy cíl zdolat za dopoledne 60 kilometrů a vyrážíme od kolínského nádraží do chladného rána.
Za krásou nemusíte za hranice. Nejhezčí české cyklovýlety vám vyrazí dech |
Cesta podél pravého břehu Labe rychle ubíhá. Jedeme po značené cyklotrase 2 – Labská, která vede od pramene Labe v Krkonoších až ke břehu Severního moře. Tato oblíbená evropská cyklomagistrála však brzy ráno ještě spí, a tak tu zastihneme jen zádumčivé rybáře upřeně hledící na své nehybné splávky. Klid je výhodou rozbřesku, takže několikrát spatříme plaché volavky a užíváme si pohledů na řeku, nad kterou se vznáší ranní opar.
Na okraji přírodní rezervace Veltrubský luh odkládáme kola a jdeme se podívat hlouběji do lesa. Podle typické vůně je mi jasné, že česneky medvědí budou v plném květu. Po chvíli skutečně narazíme na nekonečné zelené koberce této byliny, pokrývající spodní patro lužního lesa.
Největší lužní les
Za zdymadlem Velký Osek se na pravém břehu Labe rozprostírá největší souvislý lužní les v Česku – Libický luh. I když jsou moravské lužní lesy rozlehlejší jako celek, zdejší porost o ploše 444 hektarů tvoří jeden nepřerušený kus krajiny. Na kole je to znát hned – cesta se ponoří do stínu vysokých stromů, kolem je cítit voda, vlhko a typický klid polabských lesů.
U přívozu Oseček opouštíme řeku a míříme do nitra lesa. Úzká silnička se noří mezi vysoké duby, olše a jasany, vzduch je chladnější a okolní ticho přerušuje jen šumění korun. Doba květu bledulí, sasanek a dymnivek je dávno pryč, nyní, na začátku května, se lesem vine vůně česneku medvědího a čerstvě rašících listnáčů.
Krajinu nad soutokem Labe s Cidlinou protkává množství slepých ramen a tůní a na zemi leží rozpadající se kmeny stromů, jenž jsou domovem mnoha druhů hmyzu a bezobratlých.
Národní přírodní rezervace má však svá pravidla – pěšky se tu smí jen po značených cestách a na kole pouze po vyznačené cyklotrase. Široká červeně značená cesta směrem k Libici nad Cidlinou sice láká pokračovat tudy, jenže cyklistům je tento úsek zapovězený.
A možná je to dobře; i díky tomu si zdejší les uchovává svůj klid a trochu divokou atmosféru, která je v Polabí dnes už vzácná.
Na cyklistické magistrále mezi dvěma městy
Polabskou Amazonii opouštíme u Velkého Oseka a po cyklostezce šlapeme k Libici nad Cidlinou. Tady se krajina mění z divokého lesa v místo, kde je cítit hluboká historie. Zdejší slavníkovské hradiště, spojené se jménem svatého Vojtěcha, patří k nejvýznamnějším památkám raného českého státu. Z původní honosné bašty Slavníkovců dnes zůstaly jen fragmenty hradeb a půdorysy paláce a někdejšího kostela, které doplňuje bronzové sousoší sv. Vojtěcha a sv. Radima.
Pokračujeme po asfaltové cyklostezce k soutoku Labe s Cidlinou, kde se nachází kemp a několik hospůdek. Ještě tu však mají zavřeno, a tak pokračujeme podél řeky až do Poděbrad, kde se necháme zlákat vůní kávy a příjemným posezením přímo u řeky.
Na kole 230 kilometrů do Drážďan. Labská cyklostezka trpí špatným značením |
Den se probouzí a na cestě začíná být rušněji. Labská cyklostezka mezi Poděbrady a Nymburkem je oblíbeným místem pro všechny druhy cyklistů, bruslařů a dalších vyznavačů pohybu na kolečkách. Zejména o víkendech tedy musíte počítat s hustším provozem. Asfaltový pás vede po obou březích Labe, my zatím zůstáváme věrni tomu pravému a svižným tempem ukrajujeme další kilometry.
Centrum Nymburka se rozhodujeme protentokrát vynechat a přejíždíme na opačný břeh po lávce nad zdymadlem. Technicky zajímavá stavba s elegantními oblouky je přes sto let stará a tvoří jednu z dominant města.
V kraji Bohumila Hrabala
Důvodem pro změnu břehu je náš další cíl, písečný přesyp u Píst. Obrovské duny bychom spíše čekali na Sahaře a nikoliv ve středních Čechách, v Polabí ovšem najdeme hned dvě. Ta druhá se nachází nedaleko Osečka.
Dunu u Píst z velké části porůstá borový les, i tak místo vytváří dojem jakési miniaturní pouště. Vyskytuje se zde množství zajímavých druhů rostlin a živočichů, jedním z nich je například „Ťutínek“ – neboli dravá larva mravkolva, kterého známe z Ferdy Mravence.
Protože písečné cesty v okolí nejsou vhodné pro cyklistiku, vracíme se k řece a posléze zamíříme do Kerských lesů. Rozsáhlé lesy mezi Sadskou a Velenkou bývaly za první republiky oblíbenou rekreační lokalitou a dodnes v nich najdeme množství chat nejrůznějšího stáří, velikosti a elegance.
Oblast si také oblíbil spisovatel Bohumil Hrabal, který tu měl chatu, ve které psal své knihy a staral se o harém polodivokých koček. Cestou od Sadské k ní projedeme také kolem kultovní Hájenky Kersko, kterou asi každý zná z filmu Slavnosti sněženek. Oblíbená restaurace, kde si můžete dát kance „se šípkovou“ nebo „se zelím“, si zachovala svou dobovou atmosféru i dobrou kuchyni.
Naší poslední zastávkou je již zmiňovaná chata Bohumila Hrabala, která byla v nedávných letech upravena v muzeum. Hodinová komentovaná prohlídka autentického prostoru je perfektní tečkou za naším putováním Polabím. Teď už nám zbývá posledních pár kilometrů do Lysé nad Labem na vlak.
Může se hodit
|
