Rokycany, které nedávno oslavily 900 let od založení, leží zhruba 20 km východně od Plzně na břehu říčky Klabavy. Město je usazeno do nevelké kotliny, která je z jihu obepínána pohořím Brd a ze severovýchodu Křivoklátskou vrchovinou. Dnes tu žije okolo 14 tisíc obyvatel. Na Masarykově náměstí sice najdeme několik zajímavých historických staveb, ale my využijeme Rokycany především jako výchozí bod pro naši projížďku Brdy.
TrasaDélka trasy: 50 km |
Z Rokycan vyrazíme směrem na Šťáhlavy a těsně za městem si uděláme první zastávku v Muzeu na demarkační linii, které je zaměřeno na vojenství. Muzeum je rozděleno v zásadě na dvě části. Venkovní čítá přes 150 kusů většinou pojízdné vojenské techniky od tanků a děl přes rakety a vozidla pěchoty až po letadla. A protože je technika funkční, je často využívána i filmovými produkcemi (Zdivočelá země, Vyprávěj, Tobruk a další). Akcent je kladen na techniku používanou na konci druhé světové války, a to na výzbroj Československé armády, protihitlerovské koalice i německých branných sil. Vnitřní část se věnuje výstroji výše uvedených armád, ale součástí jsou rovněž různé multimediální prvky a diorama představující například opevnění či rozestavení vojsk na demarkační linii na konci války.
Technika v Muzeu na demarkační linii je funkční a často ji využívají i filmové produkce.
Ocelová učebnice zeměpisu
Po prohlídce vojenské techniky nasedáme opět na kola a cestou k naší další zastávce se trošku zapotíme. Vyrazíme totiž po modré turistické značce na nově otevřenou rozhlednu Na Kotli. Rozhledna byla otevřena letos v květnu, má válcovitý tvar s točitým schodištěm a měří 28 metrů. Z vyhlídkové plošiny v nadmořské výšce 600 m jsou vidět nejen Brdy, ale i Šumava či Krušné Hory. Všechny vrcholy v okolí jsou navíc pečlivě vyznačeny na ochozu, takže rozhledna může posloužit jako skvělá učebnice zeměpisu.
Hospoda stará téměř tři století
Dolů z rozhledny sjedeme opět po modré a pokračujeme do Dobříva, velice krásné vesničky ležící už v samém podhůří Brd. Naší zastávkou bude místní vodní hamr a jen pár metrů od něj stojící hospoda. Není to jen tak obyčejná putyka, jmenuje se Stará hospoda a slouží pocestným už od roku 1731. Dnes před ní stojí příjemná teráska, na čepu je výběr z několika druhů piv a cenově dostupné hotovky jsou k dostání už od otvíračky. Po cestě už mnoho příležitostí nebude, takže tady doporučuji občerstvovací zastávku.
Zůstaly jen ty rybníky
Vodní hamr v Dobřívi
Z Dobříva už budeme spíše stoupat, ale hlavně vjedeme místy do vojenského prostoru, do kterého je přístup povolen oficiálně pouze o víkendech a svátcích. Cesty v něm jsou dnes již celkem přehledně značeny, ale chce to novou mapu. Přes Skořice dojedeme k Padrťským rybníkům, přesněji k hrázi Dolejšího rybníka (40 ha), který charakterem trochu připomíná jihočeský rybník. Je obrostlý rákosím a plavou po něm i rybářské loďky.
CyklotoulkyČlánek vznikl ve spolupráci s autory pořadu Cyklotoulky, který můžete sledovat v sobotní dopolední premiéře na ČT SPORT a na www.i-cyklotoulky.cz. |
Jeho kolega Hořejší rybník (70 ha) je obklopen lesem a působí spíše jako jezero někde v divočině. Ale historie obou je stejná, byly založeny v 16. století jako vodní zásobárna pro hutě v okolních obcích. Vesnice v okolí byly počátkem 50. let při rozšiřování Vojenského újezdu Brdy vysídleny a následně zničeny, zůstaly jen ty rybníky.
Ptáci v lese díky armádě
Oblast severně od Padrťských rybníků se nazývá Padrťské pláně a byla léta využívána jako vojenská střelnice. Dnes už je zakonzervovaná a nepoužívá se. Možná právě díky vojákům se podařilo v Padrtích zachovat téměř netknutou přírodu, kde se vyskytuje řada chráněných rostlin a živočichů. Hnízdí zde i orel mořský, volavka šedá nebo kormorán a žije tady i vydra nebo jelen evropský.
A protože jsme pořád ve vojenském újezdu, tak ještě jedna zajímavost. Asi 1 300 metrů jižně od Hořejšího padrťského rybníka se nachází kóta 718,8 m n. m., svého času nejznámější vojenská kóta v republice. Právě tady měla být vybudována základna amerického systému protiraketové obrany.
Budoucnost je nejistá
Od Padrťských rybníků pokračujeme přes Strašice (pozor, pořád jsme ve vojenském prostoru oficiálně otevřeném pouze o víkendech) a Dobřív zpět do Rokycan.
Brdy působí velice přátelsky, ale mají celkem pohnutou historii a možná ještě nejistější budoucnost. V minulosti se tu střídala období inklinující k honbě za přírodním bohatstvím s obdobími romantické turistiky, aby nakonec sloužily k výcviku vojsk. Dnes je ovšem držení zdejšího výcvikového prostoru pro armádu neekonomické, a proto prosazuje jeho zrušení. Proti se na první pohled paradoxně postavili milovníci zdejších lesů a stálí obyvatelé, kteří argumentují mimo jiné tím, že zrušení VVP by stálo armádu ještě více než jeho konzervace, neboť by se na jeho vyčištění (převážně od munice) musely vynaložit obrovské prostředky, a zachování stávajícího stavu tak považují za nejlepší řešení. Uvidíme, na čí stranu se v budoucnu přikloní štěstí.
