Tip na výlet ale můžete pojmout i „necyklisticky“ a některé z vrcholů zdolat pěšky. Koneckonců, i cyklisté budou muset občas na této trase z kola slézt, protože brdské cesty bývají místy docela strmé a plné kořenů.
Malebný hřeben Kuchyňka
Za počátek našeho výletu jsme zvolili malou obec Hluboš nedaleko Příbrami. Začít ale můžete kdekoliv jinde na popisovaném okruhu. Hluboš se pyšní hezkým kostelem Nejsvětější Trojice vysoko nad údolím Litavky a také zámkem, kde měl letní sídlo T. G. Masaryk, než začal jezdit do Lán. Zámek s rozlehlou zahradou je ale bohužel dost zpustlý a pro veřejnost uzavřený.
Přímo naproti zámku se vydáme ulicí mezi domky, která se posléze změní v hezkou a rychlou lesní cestu a následně se napojíme na zelenou turistickou značku, po které míříme k prvnímu dnešnímu vrcholu.
Na Kuchyňku vede červená značka, připravte se na opravdu malebný úsek s několika výhledy na jih i na sever od brdského hřebene.
Na kole se dá přes několik techničtějších úseků dojet až na vrchol, který poznáte podle dřevěného kříže. Lepší je ale jet po lesní cestě vedoucí souběžně s hřebenem a na vrchol Kuchyňky si vyšlápnout pěšky. Hřeben Kuchyňky je totiž přírodní rezervací s původními lesními porosty a vzácnými rostlinami.
Rozhledna na Studeném vrchu
Z Kuchyňky dolů musíme asi 200 metrů pěšky, tento úsek je totiž hodně technicky náročný kvůli četným kořenům. Na úpatí pak objevujeme zajímavý kruhový památník, jak se dozvídáme, jde o čtyřmezí čtyř obcí v okolí.
Pak už ale zase frčíme po hezké lesní cestě a stoupáme do sedla pod Studeným vrchem. Odbočka na vrchol nejde minout a za pár minut už stojíme pod sedmibokou kamennou věží. Ta dnes slouží jako rozhledna, postavena byla ale jako důležitý triangulační bod.
O víkendu tu bývá otevřeno, vstupné je dobrovolné a z vrcholku můžete i přes částečně stínící stromy vidět Karlštejn, hřeben Krušných hor nebo temelínské věže.
Studený vrch je vysoký 660 metrů a bývá označován jako nejvyšší hora pohoří Hřebeny. Podle jiných údajů je nejvyšším bodem Hřebenů 691 m vysoký Písek, který se vypíná jen pár kilometrů jihozápadně odtud. Kdo tedy chce mít jistotu, bude muset, stejně jako my, zdolat oba kopce.
Písek a Velká Baba
Vracíme se zpět k silnici Buková – Hostomice a před zdoláním Písku si ještě vyšlápneme na 615 m vysokou Velkou Babu. Na zalesněném vrcholku najdeme skalku s částečně zastíněným výhledem k severozápadu. Na tomto kopci prý sídlí duch Fabián, pán brdských lesů, který tu kdysi měl svůj hrad. Pod vrcholem také najdeme rozeklanou skálu, tzv. Fabiánovo lože.
Na horu Písek pokračujeme po červené značce, rychlá lesní cesta nás přivede k rozcestí Komorsko, kde kdysi stávala vesnice s dolem na železnou rudu. Odtud až nahoru je to asi 100 výškových metrů po asfaltové cestě.
Šlapeme tichým lesem a obdivujeme daleké výhledy k severu. Samotný vrchol opanuje radar řízení letového provozu. Hora Písek je s prominencí 198 m po Toku druhou nejprominentnější horou v celé Brdské vrchovině.
Plešivec
Pokud byste váhali, zda těch kopců není na jeden výlet trochu moc, tak Plešivec rozhodně nevynechejte! Výhledy z vrcholu rozhodně za tu námahu stojí. Od rozcestí Komorsko valíme z kopce po rychlé lesní asfaltce, u Klínku přejedeme silnici a začínáme strmě stoupat. Asi v polovině kopce odbočíme k Plešiveckému viklanu – obrovský valoun z křemence sice dnes už neviklá, ale místo za asi půlkilometrovou zajížďku rozhodně stojí.
Poslední půlkilometr pod vrcholem Plešivce musíme z kola, lesní pěšina je úzká a pro kolo nevhodná. Závěr ale stojí za to. Těsně pod vrcholkem cesta vede po kamenné římse s dalekými výhledy na centrální masiv Brd a údolí Litavky hluboko pod námi. Vyhlídka se jmenuje Čertova kazatelna a otevírá se tu před námi nádherné panorama zalesněných kopců ještě nedávno nepřístupné oblasti.
Ačkoliv jsme původně měli v plánu trochu jinou trasu, rozhodujeme se při pohledu na tu krásu přidat si ještě jeden „zářez“ a zdolat Tok, nejvyšší horu Brd.
Pokračujeme po červené značce k další vyhlídce, zvané Fabiánova zahrádka a poté se obloukem vracíme a sjíždíme strmým svahem po zelené značce do údolí Litavky. Za chvilku už šlapeme do vesnice Felbabka se značenou restaurací.
Nejvyšší hora Brd
Po vydatném obědě se noříme do tajuplných brdských lesů a stoupáme lesní asfaltkou k našemu poslednímu cíli. Tato část Brd nabízí trochu jinou cykloturistiku než je tomu v sousedních Hřebenech.
Po armádě tu v lesích zůstaly asfaltky a dlážděné cesty, takže klasických lesních pěšin si tu moc neužijete. Navíc je potřeba počítat s dosud trvajícími omezeními a zákazy vstupu do vojenských prostor.
Po levé ruce silnice si všímáme zákazů vstupu, objíždíme totiž cvičiště Jince, kam se nesmí. Mementa minulosti dokreslují i občasné strážní budky, nyní již snad definitivně opuštěné a notně oprýskané časem.
Míjíme zříceninu hradu Valdek i Velký rybník s pěkným koupáním a vytrvale nabíráme další a další výškové metry. Ze silnice rovné jako pravítko posléze uhýbáme doprava na klikatou asfaltku, která nás přivádí pod vrchol Toku.
Největší zajímavostí je bezesporu bývalá dopadová plocha, kterou porůstá hustý vřes a odkud se otevírají nádherné výhledy až někam ku Praze.
Najednou si připadáme jako někde ve skotských horách a romantické výhledy trochu kazí jen pohled na vzdálený komín příbramské teplárny. Nohy sice bolí, ale ze tenhle výhled ta námaha rozhodně stála!
Může se hoditStart a cíl: Hluboš, Felbabka, Obecnice, případně Příbram nebo Dobříš |