Téměř nekonečné lesy s několika rozlehlými pasekami, nádherné Padrťské rybníky i občasné připomínky vojenské minulosti, to vše vás čeká na cyklistickém traverzu přes střední Brdy, oblasti, která po odchodu armády v roce 2015 získala statut Chráněné krajinné oblasti Brdy.
Do středních Brd je zakázán vjezd motorových vozidel, území přitom disponuje velmi solidní sítí lesních silniček a cest, které vznikly jak k potřebám vojáků, tak pro usnadnění lesního hospodaření. Po rovině sice nepojedete, nicméně kopce jsou spíše táhlé a pozvolné než prudké. Zní to jako cyklistický ráj – a jím také Brdy opravdu jsou.
Za výchozí bod brdského traverzu může sloužit městečko Mirošov na západním úpatí vrchoviny, vzhledem k dopravnímu spojení však budete spíše potřebovat vyrazit z Rokycan, které leží na hlavní železniční trati.
Z rokycanského nádraží je to do Mirošova 10 kilometrů, v první polovině tohoto úseku se můžete nechat vést cyklistickým značením. Všimněte si říčky, kterou budete několikrát přejíždět. Je to Klabava, hlavní tok odvodňující střední Brdy, s nímž se ještě několikrát setkáte.
Z Mirošova sledujte cyklotrasu č. 2251, která mírně, zato vytrvale stoupá přes Skořice (poslední osídlenou obec na trase) k okraji brdských lesů. Záhy poté, co do nich vjedete, se však obzor znovu otevře: v tomto prostoru stávala osada Kolvín. Zbořena byla po rozšíření vojenského újezdu v roce 1953 a paseka pak sloužila jako dělostřelecká střelnice.
Hráz Horního padrťského rybníka
Na Kolvíně už máte skoro 700 nadmořských metrů a je na čase, aby se terén trochu narovnal. Brzy přijde další bezlesí, dorazíte totiž k Dolnímu padrťskému rybníku. Zde se vyplatí udělat z páteřní trasy první krátkou, asi dvoukilometrovou odbočku k jihu a dojet až na hráz Horního padrťského rybníka. Největší vodní plocha Brd působí uklidňujícím, majestátním dojmem a ač je umělého původu, není třeba mnoho fantazie, aby vám na mysli vytanuly obrázky skandinávských jezer.
Hráz Horního padrťského rybníka – podle mnohých jedno z nejkrásnějších míst celých Brd – vybízí k pauze a drobnému občerstvení, to si ovšem, tak jako všude v Brdech, musíte přivézt sebou.
Kolem tajemné základny
V těsné blízkosti obou Padrťských rybníků protéká nejhořejší tok Klabavy, který záhy začne vytvářet hluboké zalesněné údolí. Vy se budete držet nad jeho pravým (jižním) svahem na cyklotrase č. 315, která posléze klesne k rozcestí Tři trubky.
Bývalý lesní zámeček Tři Trubky
Tady se nabízí druhá odbočka, tentokrát severním směrem, a to k bývalému loveckému zámečku Tři trubky. Objekt z konce 19. století nechal vystavět tehdejší majitel brdských lesů kníže Colloredo-Mannsfeld, později sloužil reprezentativním účelům. Navštívil jej dokonce i prezident T. G. Masaryk.
Hodnotná stavba byla ke konci komunistické éry bohužel degradována necitlivými úpravami a dnes si objekt můžete prohlédnout jen zvenku. Místo je to ovšem krásné – zámeček stojí v hlubokém lesnatém údolí, prostředí dotváří charakteristické bublání pospíchajících vod říčky Klabavy.
To nejlepší z hor Česka: Podívejte se, jak a kde nejlépe poznáte Brdy |
Zajížďka k zámečku není dlouhá (tam a zpět 3 kilometry), ztratíte však, a zase budete muset vystoupat, 50 výškových metrů. Do kopce to bude i dál, neboť se potřebujete dostat až na vrcholovou planinu nejvyššího kopce Brd a celých středních Čech, Toku (865 m).
Cesta vzhůru vede nejprve podél žiletkového plotu, který signalizuje tajemný vojenský objekt lidově zvaný „U Němých“. Armáda jej v současnosti aktivně využívá, kolem jeho účelu však panuje vytrvalé ticho – odtud neoficiální název.
Bystrý tok říčky Klabavy nedaleko Tří trubek
Na silničce Aliance pocítíte poctivé kostky.
Poté, co se plot zalomí kolmo doleva, dostanete se do stopy silničky zvané Aliance (též Alianka), která překonává vrcholovou část středních Brd. Komunikaci vystavěli koncem 19. století tehdejší vlastníci území Colloredo-Mansfeldové, aby propojili jednotlivé části nově nabytých lesních pozemků.
Aliance stoupá velmi znatelně, až k rozcestí Dlouhý kámen musíte od Třitrubeckého rozcestí překonat 250 výškových metrů. Budiž útěchou, že pak už budete mít víceméně „vyděláno“. Zbytek trasy už vede převážně z kopce.
Tok: nejkrásnější výhledy
Od Dlouhého kamene se nabízejí hned dvě další krátké odbočky ze základní trasy. Ta, která vás přivede po červené pěší značce na bezlesé temeno Toku, by měla být téměř povinná. Terén tu poskytuje nádherné výhledy (za jasných dnů až na předměstí Prahy), svahy pokrývají vřesoviště. Neopouštějte však hlavní cesty a značené trasy – cedule varují před tím, že území, dříve sloužící jako dopadová plocha cvičné dělostřelecké palby, ještě nebylo úplně pyrotechnicky vyčištěno.
Cvičný pěchotní srub pod vrchem Jordán
Druhá odbočka vede severním směrem (opět po pěší červené značce) na úbočí vrchu Jordán (826 m). Tady, na rozlehlé bezlesé planině, zbyla torza několika vojenských objektů včetně velkého testovacího železobetonového srubu, na kterém armáda za první československé republiky zkoušela odolnost vůči dělostřelbě.
Valdek: Máchův hrad
Až se pokocháte výhledy z Toku, případě obejdete vojenské objekty pod Jordánem, je třeba se od rozcestí Dlouhý kámen ještě chvíli přidržet silničky Aliance. Ta klesne severovýchodním směrem několika parádními serpentinami k rozcestí U křížku, které signalizuje nejvyšší bod silničky spojující Příbram se Zaječovem. K potěše cyklistů i pěších je také zde zákaz vjezdu automobilů.
Další směr jízdy vede k severu, stále po cyklotrase č. 315, která ze zaječovské silnice záhy odbočí doprava a po několika kilometrech vás přivede na křižovatku u hradu Valdek. Jde o nejlépe dochovanou zříceninu Brd, z níž dýchá tajemno – nikoli náhodou si objekt v 19. století oblíbili romantičtí spisovatelé a básníci včetně Karla Hynka Máchy. Dnes částečně konzervovaná zřícenina stojí na strmém ostrohu nad Červeným potokem, již při pohledu z dálky upoutá mohutná válcovitá věž.
Letecký pohled na Valdek
Na Valdeku je třeba se rozhodnout o zbytku trasy s ohledem na dopravní spojení. Bližší i jednodušší cesta na vlak vede do Jinců – to je osm kilometrů a s výjimkou krátkého kopce od Valdeku vás čeká setrvalé lesní klesání. Z Jinců jezdí přímé spoje do Berouna a Prahy.
Pokud se však potřebujete vrátit do Rokycan, případně do Plzně, pak vám lépe poslouží Hořovice s nádražím na hlavní trati. Tento závěrečný úsek měří 10 kilometrů s tím, že za osadou s poetickým jménem Mrtník vás ještě potrápí výživné stoupání (+ 100 výškových metrů). Pokud byste se mu chtěli vyhnout, lze to objet delší trasou údolím přes Komárov, tam ovšem počítejte s větším provozem aut.
Může se hoditNa přejezd Brd je potřeba mít horské, případně trekové kolo. Většinou se jede po pevném povrchu, dost často však nevalné kvality. Trasa sice není extrémně náročná, ale nejde ani o žádné „Polabí“. Základní trasa měří 50 kilometrů, s kumulovaným převýšením 800 výškových metrů (bez započtení popsaných odboček). Rokycany a Hořovice leží na hlavní železniční trati Praha–Plzeň s hustým provozem, bicykly lze přepravit ve všech vlacích. Jince mají přímé spojení do Prahy přes Beroun (Arriva), někdy je třeba přesednout ve Zdicích (České dráhy). Na území CHKO Brdy není žádná možnost občerstvení, základní proviant je proto třeba vzít sebou. Poslední možnost, kde se najíst, nabídne Mirošov, pak musíte vydržet až do cíle. |
