Zalyžovat si ve stínu Matterhornu patří ke snům nejednoho milovníka oblouků v hlubokém prašanu a Zermatt má pověst skvělého, ovšem hodně drahého lyžařského hřiště v až kýčovité scenérii švýcarských Alp. Jaká je skutečnost, jsme se přesvědčili na vlastní kůži.
Městečko bez aut
Do Zermattu jsem se vydal vlakem. Má to svoji logiku, pokud uvážíme, že autem vás sem nepustí a poslední parkoviště najdete v nedalekém městečku Täsch.
Místo standardního scénáře naložení lyží a dlouhé cesty autem jsem si sbalil tašku dojel na letiště v Praze a zanedlouho nasedal do rychlíku směřujícího z Curychu do hor.
Celý přesun od startu letadla z Prahy do hotelu trval šest hodin, takže jsem ještě stihl procházku podvečerním Zermattem a zaskočil si do půjčovny pro lyžařské vybavení.
Nepřítomnost aut v celém Zermattu je skutečně osvobozující. Jakmile tu jste, oceníte skutečnost, že můžete volně chodit uličkami, nikdo na vás netroubí a nemusíte dýchat zplodiny z výfuků. Jsou tu jen malá elektrická autíčka, která fungují jako zásobovací vozy nebo miniaturní taxíky pro línější lyžaře. Všechno je tu vlastně blízko, pěšky z jednoho konce na druhý dojdete za nějakých patnáct až dvacet minut a pořád je na co se koukat.
Když půjdete od nádraží po Bahnhofstrasse, minete nejprve spoustu luxusních butiků, sportovních obchodů, restaurací a kaváren. Po pár minutách se ocitnete v pomyslném středu městečka, na náměstí Kirchplatz, kde kromě kostela najdete skvělé Matterhorn Museum. Odtud se do strmých strání rozbíhají úzké uličky nejstarší části Zermattu.
Ve Furi se trať proplétá mezi tradičními dřevěnicemi a máte tak pocit, že projíždíte jakousi středověkou vesničkou.
Jediná vozítka, která v Zermattu uvidíte, jsou malá elektrická autíčka, která fungují jako zásobovací vozy nebo miniaturní taxíky pro línější lyžaře.
Typické dřevěné domky se tu krčí jeden vedle druhého. Některé domy stojí na kůlech s vloženými obrovskými plochými kameny. K čemu to asi je? Jde o léty prověřenou zábranu proti vniknutí myší. Jak prosté.
Pak už se před vámi v dálce objeví grandiozní silueta Matterhornu. Kvůli němu tady přece jste. Nebo ne?
Tři pestré lyžařské oblasti
Matterhorn Ski Paradise je rozlehlé středisko postavené v neuvěřitelně členitém terénu s obrovským vertikálním rozsahem – nejdelší sjezdovka měří 25 kilometrů a klesnete na ní o více než dva kilometry. Proto tu najdeme několik oblastí (jsou tři), sice vzájemně propojených, nicméně přesun mezi nimi vám vezme hodně času. Doporučuji proto soustředit se každý den na jednu lokalitu a tu pořádně prolyžovat. Terénů v podobě sjezdovek i volných ploch pro freeride najdete všude dost.
První lokalitou je Rothorn – Sunnegga, kompaktní oblast pod vrcholem 3 103 metrů vysoké hory Rothorn. Přímo z centra Zermattu sem vyjedete podzemní lanovkou a pak už si můžete užívat slunečné červené tratě s nádhernými výhledy na Matterhorn. Tady také potkáte hodně svátečních lyžařů a rodin s dětmi. Tratě jsou přehledné a spodní části jsou vedeny v lese. Je to ideální lokalita na rozlyžování, navíc s množstvím vyhlídkových restaurací. Spojení s protilehlým vrcholem Hohtälli je rychlé a pohodlné.
První ranní sjezd z Gornegratu
Hned přes údolí naproti najdete oblast Gornegrad – Hohtälli. Na vrchol Gornegradu do výšky 3 089 metrů vyjedete vlakem, což je další specialita střediska. Trať na devíti kilometrech překonává převýšení jeden a půl kilometru a v době svého otevření před více než sto lety to byla první elektrická zubačka ve Švýcarsku.
První vlak vyjíždí v osm ráno a je to nejčasnější možnost, jak se ráno dostat na sníh. Vlak má několik zastávek, ta poslední leží u hotelu Kulmhotel Gornegrat s nádhernou vyhlídkou. Oblast nabízí rozlehlé, většinou bezlesé, a tedy nijak nechráněné tratě s panoramatickými výhledy na Matterhorn a okolní hory. Zejména v oblasti Hohtälli se můžou vyřádit freeridisté, z 3 286 m vysokého vrcholu vede lanovka na freeridový vrchol Stockhorn, značená „jen pro experty“.
Matternhorn glacier paradise
Poslední oblast je asi největším magnetem, nalézá se pod vrcholy malého a velkého Matterhornu a je to nejvýše položená část střediska. Dostat se do výšky 3 883 metrů vám ovšem zabere skoro hodinu. Dvakrát přesedám a za necelou hodinku jsem o 2 200 metrů výše, tedy na konečné stanici lanovky na Klein Matternhorn, v místě zvaném též Matternhorn Glacier Paradise.
Cestu nejvýše položenou lanovkou v Evropě mám za sebou a po vystoupení z velkokapacitní kabiny procházím tunelem ve skále. Nadmořská výška je tu znát a i do mírného kopce se docela zadýchám. Míjím vstup do ledového paláce vykopaného v ledovci i na vyhlídkovou plošinu. Tato dvě místa jsou hlavní lákadla pro většinu turistů a jejich cesta tu končí. Ale my lyžaři teprve začínáme.
Vysoko na Klein Matterhornu
Většina tratí v této oblasti jsou široké červené sjezdovky, nejvyšší ledovcovou oblast obsluhují klasické kotvy, některé z nich nekonečně dlouhé. Na Plateau Rosa můžete přejet do sousední Itálie, do střediska Cervinia. Pokud jde o výhledy, tady jsem nejblíže Matterhornu a pohledy na něj jsou opravdu dechberoucí. Zajímavostí je velmi dlouhý přejezd do Furi, v jehož závěru se trať proplétá mezi tradičními dřevěnicemi, a máte tak pocit, že projíždíte jakousi středověkou vesničkou.
Závěrem můžu potvrdit věhlas střediska, pokud jde o celkovou atmosféru, sněhovou nadílku i horské scenérie. Svá místa si na zdejších svazích najdou vynikající lyžaři i rodiny s dětmi a díky skvělým restauracím budou nadšeni i gurmáni.
Jistou nevýhodou mohou být extrémní teploty v nejvyšších polohách (zejména v lednu a v únoru) a nutnost přesouvat se v některých částech velkokapacitními lanovkami. Vyšší ceny na druhou stranu vyvažují skvělé služby a také nižší hustota návštěvníků.
Může se hoditLyžování Doprava na místo Ubytování |
