iDNES chtěl na téma lyžování v Česku uskutečnit rozhovor se Svazem provozovatelů lanovek a vleků České republiky. Sekretář Svazu Zdeněk Veselý však odmítl na otázky odpovědět, aniž by mohl napsaný text následně upravovat. iDNES proto rozhovor odmítl.
Odpovědi na nejčastější dotazy, které si čeští lyžaři kladou, jsme ale nakonec našli v prohlášeních z tiskových konferencí zainteresovaných osob, které mají se skiareály na českých a moravských horách profesionálně co do činění.
Mnoho lidí říká, že než by se tlačili na sjezdovkách v Krkonoších anebo stáli ve frontách na vleky prakticky na všech českých i moravských horách, našetří si a jedou lyžovat do Alp. Co tomu říkají provozovatelé tuzemských skiareálů?
"Fronty budou stejné jako loni," přiznává ředitel Skiareálu Špindlerův Mlýn Jiří Beran. "Na Medvědíně a ve Svatém Petru se bude čekat až dvacet minut."
K tomuto číslu je ale skeptický vydavatel lyžařských příruček Dasis Jaroslav Kolář: "Ředitel říká, že dvacet, ale bude to čtyřicet minut." Pro běžné lyžaře to znamená, že z kopce se i při celodenním poctivém pobytu na svahu svezou desetkrát až dvanáctkrát denně.
Co přináší lyžařům tuzemská střediska? Proč by měli lyžaři zůstávat věrni domácím kopcům? Co je tady čeká dobrého a případně špatného?
"Nejvyšší cena denního lyžování v Čechách je okolo pěti set korun, zatímco v zahraničí průměrně zaplatíte dvanáct set korun," poměřuje bývalý sekretář Svazu a současný šéfredaktor jeho Informačního bulletinu Vít Moudrý. "Zajeďte se podívat do čtyři sta padesáti středisek v České republice, kde cena jednodenního lyžování nepřesahuje tři sta korun a cenová hladina ubytování se pohybuje od sta do dvou set korun za nocleh se snídaní."
Moudrého slova doplňuje jeho následník ve funkci svazového sekretáře Zdeněk Veselý: "České kopce mají samozřejmě obrovskou nevýhodu, že nesahají do dvou- nebo třítisícové nadmořské výšky. Z toho pramení malá délka sjezdových tratí, která je maximálně čtyři kilometry, zatímco v některých zahraničních střediscích je to třeba osmnáct kilometrů."
Svaz provozovatelů lanovek a vleků mluvil před zahájením letošní zimní sezony o razantním zdražení permanentek. Podle vašich průzkumů jsou tuzemská střediska srovnatelná s podobnými v Rakousku cenově podhodnocená až o polovinu. Proč jsou tedy nakonec jízdenky dražší jen o inflaci?
|
Den lyžování v Česku vyjde rodinu na tisíce |
"Nemůžeme cenu příliš zvednout kvůli konkurenci," vysvětluje Vladimír Kasík ze železnorudského Špičáku. "Nedaleko od Šumavy jsou Alpy, a tak tam naší lyžaři na rozdíl třeba od krkonošských mohou zajet na jeden den." Nepřímo tak přiznává, že české ceny nejsou oproti Alpám příliš výhodné.
Co říkáte levným zájezdům do Francie za pět tisíc korun s dopravou, bydlením a týdenní permanentkou? Jak se díváte na týdenní lyžování s rodinou za podobných podmínek za pětadvacet tisíc korun? Takové ceny přece musejí vrážet dýku do zad krkonošským střediskům, které jsou najednou dražší než Alpy…
"Zájezdu do Francie za pět tisíc korun, kde bych za tuto cenu šest dní bydlel, lyžoval a měl v ceně i dopravu, bych se velmi rád zúčastnil," ironicky poznamenává Vít Moudrý. Po poukázání na příklad cen pro české klienty v La Normě uniká obecným tvrzením: "Ve Špindlu můžete utratit coby čtyřčlenná rodina za týden nejen čtyřicet, ale také šedesát tisíc korun. Na druhou stranu tam také můžete nechat jen dva tisíce korun. To je vaše volba."
Současný sekretář Svazu Zdeněk Veselý poslouží dalším příkladem: "Na konci minulé sezony 4. dubna stála denní permanentka v bavorském Hochfichtu, který je srovnatelný s českými středisky, 32 euro – spočítejte si to."
Ve světě i v tuzemsku je problémem agresivita některých lyžařů. Policie se na sjezdovky nehrne a Horská služba či vlekaři proti nim nemohou zasáhnout. Jak řeší představitelé zimních středisek přiopilé mladíky u dojezdů sjezdovek, bojovné tatíky ve frontách a nebezpečné teenangery na tratích?
|
Ceny vleků a lanovek v Česku najdete ZDE. |
Vlekaři volají po častější přítomnosti mužů zákona přímo na tratích. "Strašně málo věcí řešíme přes policii," říká vedoucí skiareálu Horní Domky v Rokytnici nad Jizerou Roman Ruščak. "Než by se na sjezdovku dostali například k potyčce mezi lyžaři, horké hlavy vychladnou."
"Nejnebezpečnější jsou mladí muži, kteří jsou celý týden lehce pod parou," říká z vlastní zkušenosti krkonošský učitel lyžování Tomáš Plátek. "Dítě smetou ze svahu a ani si toho nevšimnou." Podle Plátka otupí jejich pozornost večerní alkoholický dýchánek, polední pivo a odpolední panák. Samotný vlekař s takovým mladíkem už nic nezmůže, to je práce pro policistu na lyžích.
Zástupce vedoucího státní správy Krkonošského národního parku Tomáš Kyral k tomu podotýká: "Policisté mají sice k dispozici skútry, ale na hory se jim nechce."
Některá střediska zavedla k permanentce lyžařskou pojistku. Co to pro lyžaře znamená a na co jsou konkrétně pojištěni?
"Jedná se o úrazové pojištění na upravených tratích," vysvětluje Jiří Beran. Neplatí tedy například ve skibusu, na cestě do a ze Špindlerova Mlýna, během běžeckých túr, na vycházkách po středisku nebo při jakýchkoliv jiných sportovních aktivitách než je sjezdování.
Proto je nutné se dobře pojistit před odjezdem do Krkonoš a pojistku k permanentce raději ignorovat. Ta je spíše marketingovou záležitostí než skutečnou pomocí lyžařům.
Na hory se jezdí především auty. Není to ale hlavně tím, že často špatně fungují autobusové a vlakové linky? Zatímco do šumavské Železné Rudy jezdí od Plzně ranními vlaky spousta běžkařů i sjezdařů, do Krkonoš či Jizerských hor se dostanete ranním autobusem nejdříve v deset hodin dopoledne. A nazpátek nikdy nemáte jistotu, že se do autobusu vůbec vejdete…
Na dění mimo vlastní skiareály mají vliv především státní aparát a obce. "Do cestovního ruchu se vrací mnohokrát méně peněz, než kolik pro republiku získal," míní Vít Moudrý. Ani daně neplynou tam, kde vznikly. Například provozovatelé vleků platí naprostou většinu daní tam, kde mají sídlo a ne, kde podnikají. Mnozí podnikatelé z Krkonoš tak odvádějí peníze Hradci Králové a Praze místo svým horám.
S tím souvisí i špatná dopravní infrastruktura. Například starosta Špindlerova Mlýna Oldřich Šimek se dovolává spolupráce se správou silnic, ale už před začátkem zimní sezony věděl, že pluhy nebudou po jeho silnici jezdit neustále, protože prý mají na starosti celý okres. Ačkoliv silnice z Vrchlabí do Špindlu je jednou z nejfrekventovanějších cest v širokém okolí.
Vidíte nějaké dlouhodobější trendy, kam se vyvíjejí tuzemská lyžařská střediska a co by lyžaři mohli očekávat v nejbližších sezonách? Kráčíme v tomto ohledu se světem, nebo očekáváte něco specificky českého?
|
Prohlášení Skiareálu Špindlerův Mlýn k zahájení zimní sezony, které obhajuje zdražení, najdete ZDE. |
"Velká tuzemská střediska dohánějí zahraniční konkurenci a financují výstavbu a obnovu lanovek místo dřívějších vleků," říká šéfredaktor Informačního bulletinu zaměřeného na horské technologie Vít Moudrý. "Český lyžař vyžaduje špičkové služby."
Větší střediska navíc mohutně investují do umělého sněhu a osvětlení vybraných sjezdovek pro večerní lyžování.
Pojďme k technickému sněhu. Mnozí rekreační lyžaři tvrdí, že je to jen náhražka opravdového sněhu, který se sype z mraků. Prý se na něm hůř točí, je těžší a celkově na něm není lyžování komfortní. Je ovšem pro lyžování v Česku jiná volba než množství sněhových děl na svazích?
"Nesouhlasím," říká rozhodně jeden z našich největších sjezdařských odborníků Ivan Sosna. "Nedá se to tak paušálně říci. Lze najít kvalitní technický i nekvalitní přírodní a naopak. Nejlepší bývá kombinace přírodního a umělého sněhu, což je nakonec realita každé zimy, vždycky nakonec něco napadne. Umělý led je také dokonalejší než přírodní. Zkuste poslat krasobruslaře na rybník – nepůjdou."
Bez technického sněhu to dnes už nejde. A dávno už ne jenom v Česku. Většina Dolomit by se bez něj lyžařsky sesypala, o Rakousku pod 2500 metrů nad mořem nemluvě.
