Dálnici jsme opustili ve městě Chur. Od té doby auto už nepřetržitě stoupá po serpentinách do hor. Naším cílem jsou Lenzerheide a Valbella. Městečka ve švýcarském kantonu Graubünden, která leží mezi Churem, hlavním městem kantonu, a Tiefencastelem.
Lyžařská tradice tady trvá již sto let. Mezitím obě města srostla a ztratila kus svého rétorománského charakteru. Zato je propojil systém lanovek a vleků v jedno veliké lyžařské středisko v nadmořské výšce 1 480-2 865 metrů.
Lyžování může začít i skončit na kterémkoli ze sedmi nástupních míst - a mezitím je možné brázdit 155 kilometrů sjezdovek. Včetně trati Silvano Beltrametti, která je 3,5 km dlouhá, má téměř 1 000 m převýšení a jezdí se tu závody Světového poháru v alpském lyžování.
'
Mapu lyžařské oblasti v původní velikosti najdete zde.
Lyžování na sluníčku
Ráno nás potěší, že slunce už svítí. Budeme moci využít přesných instrukcí od přátel z Curychu, kde začít i skončit s lyžováním, aby si člověk hřejivé paprsky užíval po celý den.
Auto necháváme na parkovišti poblíž lanovky Tgantieni (zdarma). Vyvezeme se, odsud podle plánku sjíždíme na úpatí Pedro Grossa. Chceme ozkoušet co nejvíc sjezdovek na západní straně údolí a posunovat se se sluncem.
Naposled projíždíme tunýlkem až ke sjezdovkám s šestimístnou sedačkou Stätzerhorn a zkoušíme červenou, černou i modrou. Nejvíce si užíváme kolem poledne, kdy se sjezdovky vylidní. Zato se beznadějně zaplní místa na terasách restaurací. Nemůžeme se nabažit sjezdovky Cumascheals. Navíc tu lze na dolním úseku lanovky ozkoušet krátký sjezd s měřením rychlosti.
Postupující stín nás žene dál na západ, přes Lavoz na Piz Scalottas. Ani tady nestihneme vyzkoušet všechny sjezdovky. Ve čtvrt na pět se chtě nechtě naposled pokocháme úžasným výhledem z vrcholu Piz Scalottas na okolní horské vrcholy a údolí a vrháme se po černé sjezdovce prudce dolů.
Stihneme ještě jednu jízdu nahoru? Ne, lanovku už zavřeli, jezdí jen do 16:00. Co se dá dělat. Ještě si sjedeme zpátky Tgantieni a lyže sundáme pár metrů od auta. Cumascheals bychom bývali rádi sjeli víckrát a Lavoz jsme si také moc neužili. A to jsme vůbec nestihli druhou stranu údolí.
Červený strážce na sjezdovce
Právě pro ni - východní - se rozhodujeme druhý den. Těšíme se zejména na proslulou jízdu z vrcholu Rothorn až dolů k parkovišti. Prý je dlouhá jedenáct kilometrů! Na perfektně upravené sjezdovce - nebo spíš dálnici - Weisshorn Speed už je poměrně plno, přestože je celkem brzy.
Ale vleky a lanovky nápor lyžařů zvládají, takže jezdíme prakticky bez čekání. Zkoušíme i proslulou závodní trať Silvano Beltrametti, po ní sjíždíme až do obce Parpan. A zase rychle nahoru, do kopců!
Ani dnes však nemáme šanci poznat všech 19 černých, 65 červených a 71 modrých sjezdovek. Den rychle utíká a my směřujeme k Rothornu na parádní jízdu. Poslední gondola sice jede na vrchol až v půl šesté, ale my ještě chceme stihnout další "povinný" bod programu: návštěvu panoramatické restaurace ve výšce 2 865 metrů.
Líčení našich curyšských přátel nepřehánělo. Kolem dokola nás se tyčí alpské štíty, nedozírné moře zasněžených skal, modrá obloha - a k tomu vynikající jablečný štrúdl s vanilkovou omáčkou. Typický hřejivý nápoj Schlümli-pflümli, káva se slivovicí a šlehačkou, je lahodnou tečkou za alpským lyžováním.
Kochali bychom se ještě mnohem déle, ale u vchodu už netrpělivě podupává červeně oděný muž od horské služby. Kontroluje, aby se mu na sjezdovce někdo z hostů restaurace nezapomněl. A my jsme tu zůstali poslední.
Oněch jedenáct kilometrů tedy sjíždíme s doprovodem. Zastavíme-li my, zastaví i náš červený strážce. Brzdíme před tunelem, který přemosťuje propast mezi dvěma kopci, zastavuje i on.
Noříme se z tunelu, chvíli bruslíme a znovu nabíráme rychlost. Svištíme kolem červeně, bíle a černě zbarvených skal, které daly okolním vrcholům Rothorn, Weisshorn a Schwarzhorn jméno.
Lyže sundáváme my i náš ochránce až u dolní stanice lanovky, kde jsme ráno nechali auto. Pro dnešek nám to opravdu stačilo. Ale pokud někdo nemá pohybu dost, může jít ještě na noční lyžování, bruslení, nebo se koupat do bazénu ve sportovním areálu Dieschen.
Co dělat bez lyží?
Jak strávíme třetí "krizový" den? Ještě pořád jsme nepoznali vše, co středisko Lenzerheide-Valbella nabízí. Zajedeme do Churwaldenu na další dosud neozkoušené sjezdovky?
Nebo se svezeme na bobové dráze? Ta zdejší je v Guinnessově knize rekordů zapsaná jako nejdelší svého druhu. Měří 3 100 m a její průměrný sklon je 15,5 procenta...
Radši se znovu vydáme na západní stranu údolí, abychom vyzkoušeli další sjezdovky. Myslíme na radu našich přátel z Curychu, že méně je více. Přejíždění mezi sjezdovkami totiž zabírá dost času. Lepší je vybrat si jednu část údolí a tam si do sytosti zalyžovat.
Zítra však možná už neodoláme, přes poledne zasedneme na prosluněnou terasu a ochutnáme některou z místních hustých polévek.
Může se hoditJak se tam dostat Skipas Runda-Lai platí na všechny lanovky a skibus. Jednodenní permanentka stojí dospělého 59 CHF, dopolední vyjde na 50 CHF, odpolední na 45 CHF. Rodinná sleva - "Lyžuj sedm dní, zaplať šest": 285 CHF, dospívající 190 CHF, děti 95 CHF. Ceny pokojů se liší podle období (nejdražší jsou kolem Vánoc a od konce ledna do začátku března) i podle střediska, do kterého jedete. Můžete bydlet v "Berggasthausech", stylových horských chatách, kde pokoj pořídíte už od 40 CHF. Ceny 2lůžkového pokoje začínají na 55 CHF, ale mohou se vyšplhat i přes 300 CHF. Poobědvejte v restauracích s vyhlídkovými terasami, jako Motta Hütte (východ) či Alp Lavoz, Alp Nova (západ). Dejte si hřibovou či luštěninovou polévku nebo typické rösti (opečené brambory se špekem). Polévka stojí od 9 CHF, pizza 12 CHF, hlavní jídlo i kolem 20 CHF. Teplé nápoje koupíte za 3,80 CHF, s alkoholem kolem 6 CHF. 1 CHF = 16,50 Kč. Užitečné weby |
