Tvrdí to alespoň anglický lyžařský instruktor Simon Atkinson, který je tady usazený už několik let. Tuto příjemnou vlastnost střediska zaručuje vysoký a ostrý alpský hřeben uprostřed.
Podle Atkinsona se dá v oblasti mezi francouzskou vesnicí Rosiere a její italskou obdobou Thuile užít hlavně tří věcí: „Zajezdíte si tu na sjezdovkách, uděláte túry na turistických lyžích, anebo se necháte vrtulníkem vynést na okolní hory a spustíte se panenským terénem.“ Jako správný Brit ovšem dodává: „Nezapomeňte na golf, ten tu učím, hned jak sleze sníh.“
Šéf Rosiere Fabrice Mielzarek k tomu se smíchem dodává: „Nezapomeňte ještě na dobré jídlo!“ Zatímco v poledne si dáte italský oběd, večeře může být v ryze francouzském duchu. Záleží na tom, kam zrovna na lyžích sjedete. „S přechodem na euro ovšem levná Itálie podražila na naši úroveň,“ trochu posmutní.
Ve čtyři „padla“
Podle Mielzarka je potřeba si hlídat jen jednu věc: „Čtvrtá hodina je tady svatá.“ To
|
Užitečné odkazy: |
„Na opozdilce jsou tady zařízení,“ usmívá se další instruktor Lionel Noir z Rosiere. „Nejednou jsme s přáteli probděli celou noc u italského vína v hostincích v Thuile.
Matterhorn i Mont Blanc
Pojďme si tedy projet nejkrásnější sjezdovky v oblasti zvané Espace San Bernardo.
Z Rosiere (1850 m n.m.) vede lanovka Roches Noires, od ní nádherný carvingový svah poněkud technicky nazvaný RN91. Modrá široká sjezdovka má přesně takovou šířku, sklon a délku, abychom mohli krájet jeden velký oblouk za druhým až do zemdlení stehen.
Pokračujeme další lanovkou Landelieres k pevnosti z devatenáctého století (2383). Hlídala důležitý průsmyk Malý svatý Bernard hluboko pod námi. V dalekém širokém okolí potkáme při lyžování ještě mnoho dalších opevněných míst, která sloužila v době italsko-francouzských sporů o zdejší Savojsko.
Pokud se pořádně podíváme hluboko do údolí, uvidíme prastarý ubytovací hostinec nazvaný po zakladateli podobného objektu na nedalekém průsmyku Velký svatý Bernard. Tady někde procházela Hannibalova armáda přes Alpy, když pomocí slonů napadla starověký Řím. Někde v této oblasti sloužili známí bernardýni místo koní, protože velká zvířata nepřežila drsnou zimu. Tudy se jezdí slavný cyklistický závod Tour de France. A přes Malý svatý Bernard vede v létě i silnice z údolí francouzské Jizery od Val d´Isére a Chambéry do Itálie k Aostě a do Courmayeru.
Po ránu není nic příjemného postávat ve stínu hor u pevnosti, a proto rychle sjedeme ke dvěma vlekům Bellecombe a necháme se jimi vytáhnout do stejnojmenného sedélka. „Tady vždycky vymrzneme. Talířové vleky vedou ve stínu a ještě k tomu údolím stále profukuje vítr,“ stěžuje si Jan Linhart z české pobočky informační kanceláře Ski France.
Na sedle se ovšem nepříjemný chlad rozplyne s prvními paprsky slunce. „Tady se pořádně rozhlédněte!“ upozorňuje instruktor Simon Atkinson. Odtud je dobře vidět nejvyšší hora Evropy Mont Blanc a zároveň i nejkrásnější Matterhorn. Znalci mohou v masivu Mont Blanku zahlédnout i známé vrcholy Jorasses, Tour Ronde a skalní zub Den du Géant.
Diretta znamená přímá
Odpíchnutí nás přenese z Francie do Itálie a po širokých svazích několika modrých sjezdovek bez námahy jedeme k horní stanici kabinové lanovky Piloni. Tady končí legrace a najíždíme na černou sjezdovku Diretta. Hrozivý název netřeba překládat. Po krátkém traverzu se jede opravdu přímo dolů. Naštěstí tu bývá obvykle dobrý sníh, protože o sjezdovku se italští rolbaři starají, navíc vede lesem a po severním svahu hory.
Přesto budou naše nohy rády, až se objeví italská vesnice Thuile. Sjet Direttu na jeden zátah je slušný sportovní výkon.
Necháme se vytáhnout kabinkou nahoru a pokračujeme sedačkami na nejvyšší horu Chaz Dura (2579). Na jejích italských svazích se můžeme povozit na odpočinkových a výborně upravených tratích červené a modré obtížnosti.
Potom se přehoupneme přes hřeben a sjedeme konečně do průsmyku Malý svatý Bernard. Dá se tu najíst a napít. Hlavní jsou ovšem svahy, které jsou těhotné nejlepším a nejhlubším sněhem v oblasti. Již pár hodin po sněžení se mezi skálami i v přírodních tobogánech objevují stopy prvních dobrodruhů. Do dvou dnů jsou pokryté krajkami od obloučků desítek milovníků prašanu.
Návrat z průsmyku do Francie vede lanovkou San Bernardo a modrou sjezdovkou Liaison. Nelekejte se, když zjistíte, že její začátek připomíná buben skokanského můstku, protože po první stovce metrů se narovná a doveze nás pod pevnost, kterou jsme ráno minuli. K ní se dostaneme krátkou lanovkou Chardonnet. Nekonečně dlouhou sjezdovkou Choucas pod horským hřebenem sjedeme do slalomového areálu nad Rosiere a nakonec i do střediska, odkud jsme ráno vyjeli.
Snowboardisté, pozor!
Upozornění pro snowboardisty: San Bernardo není středisko pro vás. Mezi sjezdovkami se často přejíždí vodorovnými traverzy, kde lyžařům stačí pár odpíchnutí hůlkami, ale prkno se zastaví.
|
Espace San Bernardo |
|
Permanentka na 6 dnů |
|
Jak se tam dostat |
|
Rosiere Thuile |
