Při pohledu na holé skály se mi nechce věřit, že se právě dívám na moji jindy tak oblíbenou sjezdovku. Bývá rovná, široká, příjemně strmá, ale teď je jednou z těch, kde se ještě ani nezačalo se zasněžováním. Na druhou stranu při poslední „podzimní“ návštěvě na Stubaii nás ošklivé počasí přimělo ukončit lyžování o den dřív. To by letos nikoho ani nenapadlo. Nádherné počasí od čtvrtka do neděle nepolevuje. Většina lanovek a vleků stoupá jižním směrem, takže při každé jízdě mžouráme proti slunci, hřejeme se a snad se i trochu opalujeme.
Jak už název napovídá, Testival je čtyřdenním festivalem testování. U horní stanice lanovky Eisgrat vyrostlo stanové městečko s logy snad všech významných výrobců lyží i dalších zimních doplňků. Návštěvníci mohou testovat a srovnávat vedle lyží i přezkáče, brýle, helmy a mohou se zapojit také do doprovodných akcí. V nabídce workshopů je škola carvingu, voskování, bezpečnosti na lyžích i jízda ve volném terénu, byť ta je letos limitovaná nedostatkem přírodního sněhu.
Proti průkazu totožnosti a poplatku, který začíná na 20 eurech (510 Kč) za jeden den, získá lyžař průkaz, s nímž už může volně obcházet stánky a půjčovat si nabízené zboží. Kromě amatérských lyžařů zde narážíme i na experty, kteří široké nabídky zboží využívají k přípravě odborných testů a článků do specializovaných časopisů.
Příprava lyží ve stánku Salomonu (listopad 2024)
„Pravidelně jezdím jako tester na World Ski Test, což je obrovská akce, kde se do testování zapojují i bývalí závodníci ze světového poháru, lyžařští novináři, instruktoři, horští vůdci a podobně. Bohužel v letošní sezoně byl z ekonomických důvodů zrušen,“ prozradil novinář Krzysztof Burnetko, který tak na Stubaii sbíral podněty pro polský Ski Magazín a pro svůj blog.
Vedle amatérských i profesionálních testerů představují další specifickou skupinu na listopadovém ledovci závodníci. Na start nové sezony se tady chystají především mládežnické oddíly, jejichž trenéři označkují svahy stovkami slalomových bran.
Při naší návštěvě hostila Stubai také nominační závody českých skialpových závodníků, kteří na dosud uzavřených sjezdovkách v nižších partiích areálu měřili síly v rychlosti stoupání do kopce i v dovednostech sundávat a nasazovat stoupací „tulení“ pásy.
Dalšími nepřehlédnutelnými postavami ledovcového hemžení v polovině listopadu byli freestyle lyžaři, kteří tady ve svém typickém ležérním oblečení trénovali na závody světového poháru, jimiž zde o týden později začínala nová závodní sezona. Jízda na vleku podél ostrých rysů perfektně připravených skokánků snowparku Tirol-Stubai Zoo tak nabízela výborný výhled na salta a vruty přímo nad hlavami lyžařů.
Ranní boj o parkoviště i lanovku
Uprostřed stubaiského areálu je jen jediná horská bouda Dresdener Hütte, jeden hotel pak je u dolní stanice lanovky, jinak jsou všechna ubytovací místa naskládaná ve zhruba 30 kilometrů dlouhém údolí. Každé ráno se tak zástupy lyžařů a snowboardistů sunou dolinou pod ledovec.
Poprvé to poznáte, když s autem najíždíte na nezvykle frekventovanou hlavní silnici. S hadem dalších aut, mikrobusů a samozřejmě i skibusů projíždíte malebnou krajinou a očima pošilháváte po okolních kopcích. Stinné kouty v dolině jsou už nyní pod sněhem, naopak na vrcholcích, kam pere slunce, ještě vládne podzimní atmosféra.
Lanovka jezdí od osmi hodin, ale davy se zde srocují s velkým předstihem. Sami jsme na sebe byli pyšní, jak brzy jsme vstávali, přesto se „svojí“ kolonou aut končíme až na parkovišti číslo dvě a než se vysoukáme ven a nazujeme přezkáče, je i tento sektor už plný. Je teprve 7:50, ale u vstupu na lanovku je pořádný hrozen netrpělivých sportovců.
Ranní tlačenice u dolní stanice lanovky na Stubaiský ledovec (listopad 2024)
Naštěstí jsou kabiny opravdu velkokapacitní a obsluha odemykáním a zamykáním turniketů dav rozumně dávkuje, aby tlačenice nijak neeskalovala. Za chvíli tak už míříme vzhůru do světa věčného sněhu a ledu.
Dvacetiminutovou jízdu nám zpestřuje neobvyklé představení. Dvě asi dvanáctileté lyžařky, které si svými velkými batohy dole při nástupu zabraly dvě sedačky navíc, se za hlasité hihňavé konverzace začnou převlékat. Nic nestoudného, ale také nic, co patří do tak stísněného prostoru. Ve stoje na sedačce si sundávají teplé kalhoty, nasazují chrániče páteře, nazouvají přezkáče, češou se pod helmu... Ostatní cestující jen kroutí hlavou nad bezelstností těch děvčat, ale také nad načasováním. Přesně s příjezdem lanovky na Eisgrat byly hotové a mohly vyrazit ke startovní bráně.
My jsme spěchali na lekci carvingu, což byl jeden z nabízených workshopů. Naší skupiny se ujal instruktor Matt, Angličan, který už mnoho let žije v Rakousku. Školení vedl dvojjazyčně, německé pokyny opakoval i v angličtině. Dbal na správné přenášení váhy a držení těla, k tomu si pomáhal hůlkami, které jsme například měli držet za prostředek a zvýrazňovat tak důležité pohyby.
Nácvik carvingového oblouku na Stubaii (listopad 2024)
„Lyže vedeš výborně, ale musíš narovnat tělo,“ vyslechnu si po svém pokusu o čistý řezaný oblouk. Tělo se nesmí naklánět ke svahu, naopak nás Matt rovná co nejvíc do kolmé pozice. „Pomozte si hůlkami,“ zavelí a ukáže, jak máme při nácviku vytrčit vnitřní ruku, jako bychom chtěli ukázal, kam pojedeme. Během dne se k tomuto cviku ještě několikrát vrátím, ale pořád to motám. Která ruka má jít vpřed, která se naopak drží dole a téměř sahá na přezkáče?!?
Mattova lekce jde do finále, když zrovna nedaleko od nás přistává záchranářský vrtulník. Instruktor však pokračuje podle plánu a s jásavým výkřikem se rozjede k poslednímu cviku. Když v oblouku zvedne vnější lyži, vyprskne naše skupina smíchy. „To snad po nás nemůže chtít,“ pomyslí si nejspíš většina v týmu. Já se aspoň pokusím, ale učebnicové provedení to není.
Nejsou špatné lyže, ale musíte si umět vybrat
Náš přítel Krzysztof Burnetko mezitím obchází stánek po stánku a cíleně si půjčuje lyže z kategorie allmountain. Za tři dny plánuje otestovat aspoň deset značek. „Jsou to lyže pro různé podmínky, na sjezdovku i mimo ni, na tvrdý i měkký sníh,“ říká lyžař z Krakova. „Lidé si často kupují slalomky nebo obřačky, ale na těch se nedá tak snadno lyžovat, když nejste závodník. Běžný lyžař nemá takovou sílu a výkonnost.“
Testujeme allmountain lyže od Salomonu (listopad 2024)
My naopak chceme okusit rozmanitost, střídáme lyže s různými poloměry oblouku, bereme závodní fischery i allmountiny od Salomonu. S postupujícím dnem se nám mění terén pod nohama, na některých částech sjezdovky se objevují ledové plotny, v užších strmých místech se dělají boule. Takže ve finále končíme v podmínkách nejvhodnějších právě pro allmountain.
Krzysztof ve svém testu nejvíce ocenil Salomon Stance, tedy shodou okolností právě lyže, které jsem okusil (a pochvaloval si) i já.
Na žádnou zásadní změnu trendů však nenarazil. „Každý rok nám výrobci říkají, že mají něco nového, ale poslední opravdovou revoluční změnu přinesl rocker,“ připomíná Burnetko změnu konstrukce, kdy se lyže v přední a případně i v zadní části zvedá od podložky. Trend původně z freeridu se přenesl i na sjezdovky. „Žádné lyže jsem však nezavrhl, podle mě se nevyrábějí špatné lyže. Jen si musí každý vybrat pro sebe ten správný model, který odpovídá jeho schopnostem a prioritám,“ dodává.
Recept na dobré lyžování? Předvídavost
V sobotu ohlásili provozovatelé areálu, že hostili 7 200 návštěvníků, v neděli byla návštěva srovnatelná, v pátek určitě nižší. I při listopadovém provozu je středisko tak veliké, že se takový počet lidí lehce rozptýlí a čekání na jízdu není nikde extrémně dlouhé. Přesto se vyplatí sledovat dění kolem sebe, dobře předvídat, a podle toho plánovat.
Navzdory výše popisované tlačenici se určitě vyplatí si ráno přivstat a vybojovat si první jízdy na skvěle připravených sjezdovkách. Dokud se areál zaplňuje závodníky, je dobré se vyhnout lanovce Rotadlkopf, kterou chlapci a děvčata s velkými batohy potřebují k tranzitu na vleky Daunferner I a II, kde je centrum tréninků. V čase před polednem není dobré jet ani do okolí snowparku, kde mají závodníci v širokých kalhotách přednostní vstup na vlek, čímž se ostatním fronta prodlužuje.
Našli byste cestu do cíle?
Během našeho pobytu v sobotu otevřeli sjezdovku číslo 3, takže se poprvé v sezoně dalo na lyžích sjet až k prostřední stanici obou údolních lanovek. Toto rozšíření přineslo vhodnou alternativu na předpolední špičku, když už z údolí jezdily poloprázdné kabiny a dalo se bez čekání přisedat.
Odpoledne už bývá provoz menší a otevírají se i svahy, které byly zabrané trénujícími závodníky. Přibývá sice terénů pro allmountain, ale každý ledovatý či boulovatý úsek rychle překonáme a pořád nacházíme i dost rovných a širokých pasáží, na kterých si můžeme testovat znalosti nabyté školením u Matta.
Nedělní odpoledne už krátíme, abychom se včas vydali na cestu domů. A co je zajímavé, ještě v autě při nastavování navigace odhaluji poslední specifikum listopadového lyžování. Vzhledem k tomu, že v níže položených střediscích ještě nezačala sezona, v naplánované trase nejsou signalizované obvyklé kolony. Za pět a půl hodiny parkujeme v Praze a bez nějakého ponocování doma u stolu hodnotíme prodloužený víkend na lyžích: stálo to za to!
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditLyžařské středisko Stubaiský ledovec Nadmořská výška: 1 749 až 3 212 m Sjezdovky: 65 km (1 černá sjezdovka, 8 červených a 14 modrých), 13 freeridových tras, 26 lanovek a vleků. Provozní doba: 8:00 - 16:30 (poslední odjezd lanovky z horní stanice v 16:15) Ceny skipasů: (1 / 3 / 7 dní, hlavní sezona): 69,80 / 198,20 / 368,70 eur dospělí, děti 34,90 / 99,10 / 184,40 eur. Snížené ceny mají junioři a senioři, děti do 10 let v doprovodu platícího rodiče zdarma. Web: Odkaz |
