St. Anton: prémiové lyžařské středisko Rakouska

St. Anton am Arlberg je nejsportovnějším a podle nás i nejlepším lyžařským střediskem Rakouska. Přinejmenším patří mezi NEJ „trojku“. Má všechno – velké hory, úžasná panoramata, 120 km sjezdovek, obří prostor pro freeride, vysokou nadmořskou výšku, většinou dost sněhu, výbornou infrastrukturu i genius loci.

To první, co nás při příjezdu do St. Antonu zaujalo, nebyly hory a lyže, ale služební vůz místního magistrátu. Rumunská Dacia Duster, prakticky nejlevnější čtyřkolka v Rakousku, naznačuje, že zdejší zastupitelé uvažují rozumně. Nepotřebují se předvádět, zbytečně nevyhazují peníze. Hned dáváme první hvězdu...

Ačkoli zde Češi tolik nelyžují (a je to škoda), v zahraničí je St. Anton značkou. Ale trošku jinou než luxusní Courchevel, Zermatt, Svatý Mořic nebo Lech Zürs. Sem se nejezdí až tolik vyhazovat peníze, ukazovat kožichy a briliantové náramky, jako si užít sport. Sami Rakušané většinou označí St. Anton za své nejlepší-nejsportovnější středisko.

To neznamená, že by se sem nejezdilo nakupovat a pařit. Jezdí. Ale je to jen jedna součást zdejší nabídky, kterou St. Anton, na rozdíl třeba od Ischglu, nijak výrazně nepropaguje.

Jde určitě o drahé středisko, ale třeba sousední Lech Zürs se na něj bude vždy dívat trochu spatra. Do St. Antonu rádi jezdí bohatí a příslušníci vyšší střední vrstvy, ale musejí především milovat lyže.

Zde je ráj náročného sportovního lyžování, který má většinou dostatek sněhu, pestré terény a možnosti pro fantastický freeride. Ačkoli se tu nelyžuje po ledovci, jste na rakouské poměry hodně vysoko – jezdí se tu téměř do 2800 metrů. V Rakousku už je celkově z neledovcových míst výš asi jen Ischgl a Obergurgl Hochgurgl.

Za povšimnutí stojí v St. Antonu místní specifikum - značení sjezdovek. Modré jsou často spíš červené a červené mnohdy černé.

Všechny generace lyžařů

Trochu nás zaskočilo, že jsme v St. Antonu našli všechny generace lyžařů. Ačkoli to není rodinné středisko jako Serfaus Fiss Ladis, bylo tu množství dětí a lyžařských škol. Nutno ovšem přiznat, že St. Anton má pro ně i dost svahů, kde se dá dobře vyučovat lyžování. „Je to výborné středisko i pro děti, které už ale umí lyžovat,“ potvrzuje instruktor a průvodce Niels Ott.

Aprés ski

To je další prodejní značka St. Antonu. Ty nejpopulárnější a nejhlučnější bary nejsou v centru městečka, ale v posledních úsecích zásadně modře označených sjezdovek. To je určitě chytré, neboť rozjařeným hostům to ulehčuje cestu zpět do hotelů a eliminuje případná zranění.

K jednomu z největších aprés ski v Alpách (v St. Antonu tvrdí, že je vůbec největší) patří Mooserwirt, kde to v odpoledních hodinách skutečně duní. Tradiční hudbu pak najdou lyžaři v aprés ski Sennhütte, kde rozdávají vtipné jídelní lístky v podobě „lederhosen“.

Zároveň tu jezdí i hodně starších ostřílených sjezdařů. Všichni napříč věkovými kategoriemi se pak mísí ve volném terénu. Málokde v Alpách vyjma Chamonix, Verbier a možná ještě Engelbergu je vidět tolik širokých prašanových lyží jako tady. Tolik lyžařů s nejmodernější protilavinovou výbavou.

Na jednu permanentku se dá lyžovat v oblasti Arlbergu na 350 km sjezdovek a na 200 km volného terénu. St. Anton a k tomu Lech Zürs, Warth Schröcken a Klösterle je megazóna, kde se lyžaři částečně pohybují autobusy, ale hlavně mají k dispozici téměř 100 lanovek. Do budoucna se uvažuje o propojení lanovkami dokonce i s Ischglem.

Samotný St. Anton je, co se lyžování týče, velmi pestrý. Má tři hlavní oblasti. Velkou a nesmírně pestrou zónu přímo nad městečkem, naproti přes údolí pak sportovní Rendl a konečně zónu St. Christoph a Stuben, která je zasvěcena hlavně freeridu. „Nad Stubenem se zvedá směrem k St. Christoph nejširší nezalesněný hřbet v Alpách, kde se dá prakticky všude jezdit volným terénem,“ doplňuje průvodce Nils.

Supermoderní kabinka pro 24 lidí

Ale popořádku. Krásným a povinným zážitkem je výjezd na nejvyšší bod Vallugu (2811 m). Začíná se přímo v centru St. Antonu nástupem do páteřní supermoderní kabinky Galzigbahn pro 24 lidí. Inženýři z Doppelmayeru tuto lanovou dráhu speciálně vyvinuli právě pro požadavky St. Antonu. Nejenom, že je zavěšená na dvou paralelních lanech (takže odolává náporům i silnějšího větru), ale hlavně překvapí revolučním řešením nástupiště. Lyžaři tu nemusejí stoupat jako jinde po schodech nahoru, protože obří kola snášejí kabinky na úroveň země a potom znovu vynášejí vzhůru, kde je teprve zachytí nosná lana.

Restaurace a bary

Jednou z nejlepších a určitě nejproslulejších restaurací v St. Antonu je vysokohorská gourmet Verwallstube na vrcholu Galzig (2185 m). Ostřílený šéfkuchař Bernhard Neuhold tu vaří hlavně čerstvé ryby a mořské plody, které mu jeho manažer Manfred Fahrner nechává třikrát týdně dovážet z Paříže. K nejoblíbenějším lahůdkám patří vynikající rybí polévka bujabéza. A pokud budete mít pocit, že vedle u stolu uvidíte nějakou známou celebritu světového formátu, bude to nejspíš ona. Ceny tu přitom nejsou přemrštěné.

V samotném městečku je vyhlášeným místem Bodega Bar se španělskými víny i tapas nebo legendární Piccadilly s nejlepší živou muzikou v St. Antonu.

Z vrcholu Galzig (2185 m) pokračuje na Vallugu velké „jumbo“, které letí až 220 metrů vysoko nad zemí. Poslední úsek je potom nutné ještě zdolat starou maličkou kabinkou pro šest lidí.

Z vrcholu Vallugy se otevírají úžasné výhledy na všechny strany Alp. Je vidět Piz Buin (3312 m) v pohoří Silvretta nad Ischglem, Ötztalské Alpy i nejvyšší německá hora Zugspitze (2962 m). I odtud je jedno z nástupišť do velmi exponovaného terénu, hlavně pro zkušené lyžaře s průvodcem.

Perfektní svahy na carving

Tradičně nejméně sjezdařů se pohybuje v oblasti Rendl na druhé straně údolí, kde jsou velmi sportovní, ale přitom dobře upravené sjezdovky. Severní svahy tu netrpí sluncem, ale ani nápory lidí. Tady si skoro vždy perfektně „zacarvujete“.

Krásná a příjemná zóna se rozkládá kolem vysoko položeného průsmyku a osady St. Christoph (1793 m), kde stojí několik set let starý, dnes luxusní pětihvězdičkový Hotel Hospiz. Nese jméno útočiště, které se po staletí nacházelo ve zdejším průsmyku. Dnes patří pobyt v Hospizu k dobrému tónu světových královských a knížecích rodin. Většina nakonec najde zalíbení v 600 let staré vinotéce, která se chlubí výjimečnou sbírkou vín Adiho Wernera z oblasti Bordeaux a Burgundska. Na požádání je možné si ji prohlédnout.

Malá kabinka na samotný vrchol Vallugy (2811 m)

Pohled na futuristickou ventilaci arlberského tunelu

Výhled z Vallugy je někde jak pohled do propasti

Ze St. Christoph je to jen kousek do „nejzapadlejší“ zóny rozlehlého střediska, která leží nad malou vesničkou Stuben (1407 m) s hezkým kostelíkem Narození Panny Marie. Mimochodem Stuben se spolu s Damüls v nedalekém Bregenzském lese rád přetahuje o místo s největší průměrnou roční sněhovou nadílkou v Evropě (cca 9 metrů).

Starou dvousedačkou vyjedou lyžaři ze Stubenu na hřeben, odkud padají sjezdovky docela strmě na obě strany. Z nejvyššího místa Albona se pak otevírá impozantní pohled na další lyžařskou superzónu Lech Zürs, jejíž přímé propojení lanovkou se St. Antonem se plánuje.

Zároveň je Albona dalším oblíbeným východiskem pro freeridové a skialpové túry. A když už snad nikde v St. Antonu není prašan, což se ovšem stává málokdy, tady ho mistři průvodci najdou vždycky.

Jak se tam dostat

Doprava do St. Antonu patří k nejjednodušším a nejlepším v Alpách. Středisko leží u dálnice vedoucí z Innsbrucku na Bregenz těsně před arlberským tunelem. Cesta z Prahy přes Mnichov, Kufstein a Innsbruck trvá přibližně 6 hod 30 min. Prakticky v centru je také nádraží, kde zastavuje rychlík z Curychu a Vídně.

Cestou zpátky ze Stubenu vyjíždí lyžaři k vrcholu Galzig šestisedačkou Valfager, z níž je krásně vidět oblast St. Christoph a okolní obří svahy. Zároveň lanovka vede nad zdejší populární ski tour č. 18, jakousi freeridovou houpačkou pro „zelenáče“, kterou i zcela průměrní lyžaři zvládnou bez doprovodu. Ti lepší se tam pak rozehřejí na správnou provozní „freeridovou“ teplotu.

Pozor na laviny

Ale pozor, jakmile nasněží, v celé oblasti St. Antonu mohou hrozit laviny. Mají to tu naštěstí skvěle vychytané - průběžně podle nebezpečí uzavírají jednotlivé sjezdovky nebo celé menší oblasti (nejčastěji kolem zóny Schindlergrat), než odpálí nebezpečný sníh. Proto je zde absolutně nezbytné respektovat všechna upozornění a zákazy.

Steissbachtal neboli Happy Valley, kudy se sjíždí zpět do St. Antonu

Dolní futuristická stanice páteřní kabinky Galzigbahn se systémem obřích kol

Na sjezdovce s výhledem městečko na St. Anton

Jakousi lyžařskou ikonou St. Antonu je charakteristický páteřní sjezd do městečka - „homerun“ údolním místy trochu úzkým lavorem přezdívaným Happy Valley. To proto, že anglicky mluvící hosté nebyli schopni vyslovit místní název Steissbachtal. V této souvislosti je třeba podotknout, že v celém Rakousku snad není druhé místo, kde by se tolik mluvilo anglicky. St. Anton je prostě oblíbeným místem hostů z Velké Británie i z USA.

Stará horalská tradice vedle moderní architektury

Středisko nepatří k obvyklým moderním zónám, jež se začaly rozrůstat v sedmdesátých letech. St. Anton je doslova a do písmene průkopnickou oblastí rakouské zimní turistiky, kde se už běžně lyžovalo ve dvacátých a třicátých letech. Alpské hotely Schwarzer Adler nebo třeba Hotel Post jsou ztělesněním staré horalské tradice.

Rada pro Čechy

St. Anton má pověst velmi drahého střediska, ale dá se tu najít i cenově přijatelnější ubytování v apartmánech nebo levnější alternativy v sousední osadě St. Jakob či ve vesnici Pettneu. Nejsportovnější sjezdovky v celém Arlbergu jsou právě v St. Antonu, kde je také v průměru levnější občerstvení v horských chatách než třeba v sousedním Lechu.

Během desetiletí tu však místní nezaháleli a přizpůsobovali středisko požadavkům moderní doby a chytrému alpskému byznysu. Přímo pod sjezdovkami v centru St. Antonu vyrostla před nedávnem moderní kongresová hala, kde se specializují na prestižní lékařské kongresy. Věhlasní chirurgové a další specialisté se tu během pobytu kromě odborných přednášek věnují ve chvílích volna i lyžování. A později se sem přirozeně rádi vracejí s celými rodinami.

Zároveň udělal St. Anton vše pro to, aby vytvořil ze střediska líheň špičkových rakouských sjezdařů. A opět na to šel velkoryse. V St. Christoph před pár lety postavili obří multifunkční stavbu, v níž jsou posluchárny, laboratoře, tělocvičny s nejmodernějším zařízením, kde studují příští vítězové světového poháru.

V roce 2001 uspořádalo středisko Mistrovství světa v alpských disciplínách a dodnes se tu jezdí světový pohár žen v zóně pod kabinkou Nasserein.

Střed městečka působí kompaktním dojmem, není ani příliš velký ani malý, prostě tak akorát na příjemnou procházku. Z většiny obchodů nestříká bezbřehý luxus, ale kvalita a solidnost. Některé sportovní prodejny se pak vysloveně specializují na lyžování ve volném terénu, širokými prašanovými lyžemi počínaje a špičkovou protilavinovou výbavou konče.

(Veškeré info a ceny skipasů na www.skiarlberg.at)

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz