V jednom z nejznámějších středisek rakouských Alp jsem byl už víckrát, a vždy jsem o té bláznivé výzvě přemýšlel. Dokázal bych za jediný den projet celý resort, jehož velikost naznačuje už samotný oficiální název Skicircus Saalbach Hinterglemm Leogang Fieberbrunn?
Konec loňské sezony k tomu nabídl výjimečnou příležitost. Kvůli finále Světového poháru se většina lanovek ráno rozjíždí už v sedm hodin, aby se i diváci ze Saalbachu, Leogangu a Fieberbrunu na lyžích dostali na start závodních jízd v Hinterglemmu. Máme tedy šanci vyrazit na celodenní maraton s dvouhodinovým náskokem proti jiným dnům.
Největší lyžařský okruh v Alpách nabízí svým vyzyvatelům 65 kilometrů sjezdovek s celkovým převýšením 12 400 metrů. K tomu všemu sjezdař využije 31 lanovek a taky jeden poslední prastarý vlek. Podle oficiálních materiálů se dá všechno stihnout přibližně za sedm hodin. A co je důležité, trasa je okružní, takže se na ni dá nastoupit v kterékoliv části rozsáhlého střediska.
Při každém vysedání z lanovek nás provázejí značky “The Challenge” se směrovkami
Každá ze čtyř obcí, které jsou součástí lyžařského cirkusu, hospodaří samostatně a střediska se dělí o příjmy podle toho, kolik toho lyžaři právě na jejich území projezdí. Naším výchozím bodem je Fieberbrunn, který jako jediný leží v Tyrolsku a k obcím v Salcbursku se do společného resortu zapojil až jako poslední.
S vědomím časové rezervy odtud vyjíždíme „až“ o půl osmé. První chyba, ale za ranního rozbřesku ještě netušíme.
 Lanovka dožije na MadagaskaruNa startu nové sezony se nad Fieberbrunnem poprvé rozjede nová kabinková lanovka, na kterou přispěli místní obyvatelé i návštěvníci. Výměnou za 15procentní slevu na permanentky přispělo v crowdfundingu 200 podporovatelů částkou celkem 600 000 eur. Staré kabinky z roku 1991 zamířily dvěma směry. Jedna část bude vozit lyžaře v Kanadě, druhá poslouží návštěvníkům džungle na Madagaskaru. |
Těší nás, že jsme tady skoro sami, a s veselou nasedáme do starých kabinek legračně svázaných k sobě po čtyřech. V půlce jízdy zastavujeme, protože kabinky jsou napevno uchycené k lanu a právě teď na obě konečné přijely další dvě čtveřice.
Prvního dubna však jely tyto staré dámy naposledy a novou sezonou už zahájí provoz nová moderní lanovka.
Předčasně jsou v provozu jen lanovky, které umožňují plynulý přejezd na závody do Hinterglemmu, což bohužel neplatí pro lanovku E3 Hochhörndl, která vede do jednoho z nejvyšších bodů celého cirkusu. Tento úkol si tedy necháváme až na odpolední zpáteční cestu.
Při každém vysedání z lanovek nás provázejí značky „The Challenge“ se směrovkami, ale já brzy přecházím do úsporného režimu. Cestou nahoru si nastuduji nejbližší postup, a nahoře už jen určuji směr.
„Sto dvacet tři, pak sto dvacet čtyři, k lanovce E6,“ zavelím a s přáteli rychle hledáme kudy pokračovat. Tak ne, stop. Zrovna tento přesun neplatí. Sjezdovka označená číslem 124 je bez sněhu, takže do ďolíku k Pulvermacher Almhütte musíme lanovkou. Kabinky E5 a E6 jsou na jednom laně, takže sjedeme do údolí a stejnou gondolou jedeme na druhé straně údolí zase vzhůru.
Na vrcholku Reiterkogel se nám otevírá pohled na podstatnou část lyžařského cirkusu včetně sjezdovek chystaných pro mistrovství světa 2025.
Tajný tipV únoru 2025 při MS budou v závodních dnech vybrané lanovky opět ráno začínat dříve. Čas se dá využít pro snadnější zdolání The Challenge, nebo si jen užijte volné jízdy na časně otevřených sjezdovkách. Pokud startujete jako my z Fieberbrunnu, doporučuji E2 Reckmoos Nord II, nebo E6 Tirol SII. Obě lanovky obsluhují dlouhé sjezdovky, které jsou po noční úpravě parádně rovné. A až vám otevřou E3 Hochhörndl, neváhejte. |
Pro The Challenge jsou určující průjezdy lanovkami, takže se na jižně orientovaných svazích nad Hinterglemmem můžeme lehce odchýlit od doporučené trasy. Místo postupného klesání přejezdem několika sjezdovek raději chvíli jen čistě traverzujeme, abychom se pak od horní stanice pod Hasenauer Köpflem mohli odměnit přímým sjezdem pod lanovkou po hezké červené sjezdovce. Nejet podle přísného plánu, určitě bychom se na této straně údolí chvíli zdrželi.
Plánovačům Výzvy trochu zazlívám, že vynechali Reichkendlkopf se zajímavou černou sjezdovkou Reichkendlabfahrt. Krátkodobě uložený údaj v hlavě reportuje: traverzem 58 na C2, takže lanovku jen míjíme a svah Reichkendlkopfu sjíždíme jen z úbočí z nižší nadmořské výšky. Zato nás pak čeká sjezd dlouhý 3,5 km až pod kótu 1 100 metrů a přejezd na protější svah.
Mezi lyžařskými šampiony
Na vrcholu Zwölferkogel se znenadání ocitáme mezi trenéry, servisními techniky i samotnými závodníky. Než se však dostaneme k mistrovské trati, pouštíme se širokou sjezdovkou Zehner-Standartabfarth do nejjižnějšího bodu celé dnešní trasy. Rychle dolů, rychle nahoru, zpátky do závodního hemžení.
K trati můžete na lyžích, těší se na Ledeckou. Jak se Saalbach chystá na MS |
Splnění Výzvy je možné i při velkých závodech, jakými bylo jarní finále Světového poháru a jakým bude i mistrovství světa. V tom případě může lyžařský maratonec z dálky nahlédnout za kulisy velkých závodů, na minutku se snad i zastavit u tratě a počkat si na průjezd závodníka. Na další bych už však nečekal. Čas vám bude chybět.
Pokud se tu nezávodí, můžete si vyzkoušet podstatnou část závodní trati, jen si nezapomeňte ohlídat odbočku na modrou sedmatřicítku, abyste dostáli předepsanému postupu.
Na vrcholu Zwölferkogel se znenadání ocitáme mezi trenéry, servisními techniky a snad i nějakými závodníky.
Z lanovky A3 pak máme závodní trať jako na dlani, takže za jízdy plánujeme u horní stanice bleskové pózování pro fotografie se závodní tratí za zády. Tak ne, fotky nebudou. Aprílové počasí zrovna přechází do dalšího režimu. Rychle se zatáhlo a protější kopec zmizel v mlze.
Z vrcholku Schattberg West, který je s kótou 2 096 metrů nejvyšším bodem našeho celodenního maratonu, bez odpočinku pokračujeme východním směrem. Po modré sjezdovce číslo 4 míjíme východní vrcholek Schattbergu, abychom na něj za okamžik z druhé strany vystoupali lanovkou – dnes už naší třináctou.
Čekají nás téměř čtyři kilometry klesání až do Saalbachu, převážně po černých sjezdovkách. Prudký svah je na vršku krásně připravený, ale dole se už projevila pokročilá doba – denní i roční.
V nejznámější obci střediska se rychle otáčíme a trasu, kterou jsme před chvílí projeli, si prohlížíme z lanovky. Nahoře nás čeká pauza na kávu, což si později připíšu na seznam chyb: je to příliš velké zdržení na to, jak málo doplňujeme živin.
Nejdelší sjezd, trasa 2a, neumožňuje lyžařům snadný návrat lanovkou zpět navrch, a tak je tu liduprázdno. V teplém březnu však v nejnižších partiích 4,5 kilometrového sjezdu ztrácíme čas v boji s těžkým měkkým sněhem.
Čísla, písmena, mžitky před očima…
Podruhé pak míjíme silnici procházející centrální částí údolí, přejíždíme přes most a lanovkou se vydáváme na severovýchod. Čísla sjezdovek a lanovek už těžko v hlavě přemazávají předešlé údaje, a tak si u turniketů lanovky I4 nesmyslně opakuji „stošedesátdvojkou na I4, stošedesátdvojkou na I4...“ Tento údaj už měl být zapomenut a nahrazen novým, ale nějak to nejde.
A za chvíli je ještě hůř, v mapce se na chvíli ztrácím. Jsme v místě, které máme podle plánu projet dvakrát, a mě na chvíli ovládá zmatek. Kterým směrem jedeme, kde už jsme byli a kam zamíříme až později? Čísla, písmena, mžitky před očima...
Dlouhý sjezd do Leogangu přináší uklidnění. Pět a půl kilometru jdeme nonstop, pořád dolů, bez rozmýšlení a hlídání směru. A zpátky tou jedinou lanovkou, která odtud jede.
Leogang je nejvýchodnější bod a na lyžařské mapě se jeví jako nejvzdálenější. Cesta zpátky je naštěstí jednodušší, ale i tak nás čeká ještě hodně úkolů. Když konečně usedáme k obědu, jsme už znovu v nejvyšších partiích mezi Leogangem a Saalbachem.
Při čekání na objednané jídlo však zjišťujeme, že máme celkem málo času. Musíme být do půl čtvrté u napojení na fieberbunnskou část areálu, jinak se nestihneme vrátit do výchozího bodu. Hltáme horké špecle a rychle zas nazouváme lyže. Začíná boj s časem.
Do půl čtvrté musíme být u napojení na fieberbunnskou část areálu, jinak se nestihneme vrátit do výchozího bodu.
Do cesty se nám staví první pokušení výzvu vzdát. Jednu z předepsaných lanovek můžeme minout, nepotřebujeme ji k tomu, abychom postupovali k domovu. Ušetřili bychom pár minut, ale splnění The Challenge by bylo pryč. Ne, ještě to nevzdáme! Krach si nechceme připustit. Nebo o tom aspoň nemluvíme nahlas.
Ze severu spěšně klesáme do Saalbachu. V obci se svezeme výtahem, pak i lanovkou, krátký sjezd, další lanovka a blíží se rozhodný bod. Na přestupu E6 a E5 se znovu vezeme průjezdnou lanovkou dolů i nahoru. Ze včerejška víme, že sjezdovka bývá večer hodně rozbitá; mohli bychom se zdržet a ohrozit nikoliv Výzvu, ale i šťastný návrat.
Pokud zmeškáme včasný průjezd kritickými body, budeme muset sjet do jiného údolí a objíždět hory 50 kilometrů po silnicích. To nepřejeme sobě, ani přátelům, kteří by pro nás museli takovou dálku dojet.
Musíme vzdát E3, kterou svému úkolníčku dlužíme od rána, kdy byla lanovka ještě mimo provoz. Teď už stojí zase. Je pozdě. Nezbývá, než definitivně přijmout porážku.
Přesně úderem 16. hodiny nasedáme na lanovku E1, kterou jako poslední potřebujeme k získání potřebné nadmořské výšky pro bezpečný návrat do cíle. Přes palubu letí i jediný kotvový vlek celé výzvy, který vozí lyžaře na Maiskopf nad Fieberbunnem. My ho objíždíme jinudy a v lyžařském vysvědčení tak zůstávají dva nesplněné úkoly.
Po návratu do Fieberbrunnu si na displeji promítáme záznam našeho celodenního snažení. Z požadovaných 32 lanovek viditelně dvě chybí. Úkol jsme tedy nesplnili...
Výzva je jen pro dobrodruhy
The Challenge je zkrátka opravdu náročná výzva, v těžkém jarním sněhu téměř nemožná. Je to zábava, hra, kterou jsme se vydali hrát, i když jsme tušili, že lyžařská pohoda bude muset občas ustoupit drsnému scénáři. Projeli jsme mnoho míst, kde jsme zatoužili aspoň na dvě tři jízdy zůstat, minuli jsme sjezdovky, které nás lákaly, ale výzva se jich z nějakého důvodu netýkala.
Pokud máte smysl pro dobrodružství, jděte do toho. Nesmíte však opakovat naše chyby. Dobře se připravte, jídlo a pití si vezměte s sebou vlastní a občerstvujte se na lanovkách. V běžné sezoně většina lanovek startuje v půl deváté, ale některé vyjíždějí už v osm. Zjistěte si, zda nejsou poblíž, protože půlhodina navíc by mohla přijít vhod.
Celý den si pak dobře hlídejte čas a případně včas zatáhněte za záchrannou brzdu. Šťastnou volbu!
Může se hoditSkicircus Saalbach Hinterglemm Leogang Fieberbrunn Sjezdovky: 270 km (140 km modré, 112 km červené, 18 km černé), 70 lanovek a vleků. Sezona 2024–25 by měla startovat 29. listopadu, s úplným propojením všech středisek se počítá od 6. prosince. Mistrovství světa proběhne v Hinterglemmu od 4. do 16. února. The Challenge: 65 km sjezdovek, 32 lanovek a vleků, 12 400 metrů převýšení. Lyžaři registrovaní na skiline.cc, kteří se zaregistrují a úspěšně splní The Challenge, budou zařazeni do slosování, kde je hlavní výhrou týdenní dovolená včetně skipasů pro dvě osoby. Více na webu areálu. |
