Pro příznivce poklidnějšího trávení volného času se nabízí spousta jiných možností. Od klasických běžek přes oblíbené sáňkování až po zimní pěší túry, ke kterým se přidávají znovuobjevené sněžnice. Sněžnice se používaly odpradávna, ale od počátků lyžování jejich sláva pomalu vyhasínala. Masově se vracejí teprve nyní.
Evropa stárne. Stárne a užívá si. Lidé si i v pozdním věku chtějí vyhazovat z kopýtka, ale už nechtějí zběsilé tempo, volí spíše procházky a relaxaci. Ve světě tomuto trendu vycházejí vstříc stále častěji. Zatímco předloni se v Silbertalu v rakouských Alpách procházelo na sněžnicích pouze pár lidí, loni už jich byly stovky. A letos je potkáte na každém kroku.
Kolem Kristbergu
S našimi průvodci vyjíždíme lanovkou do Kristbergu. Pod námi se postupně odkrývá pohled na městečko Silbertal v údolí. Na protějším svahu vidíme další lanovku do střediska Hoch Joch, které nabízí úplně jiné, často exotické formy vyžití.
Z vrcholu lanovky je to necelých pět minut chůze k ostatním budovám na Kristbergu. Říkat jim centrum by bylo nadnesené, jsou to malé sympatické chaloupky jako vystřižené z pohádky. Příznivci romantiky si mohou pronajmout pokoj v hotelu nebo rovnou celý dům. Mají přitom jistotu klidu, protože v zimě se na Kristberg nedostane žádné auto.
Nádherná údolí, klidné procházky a čistý vzduch. Přesně to vám nabídne rakouské středisko Silbertal. Stačí vyjet lanovkou a ocitnete se v pohádkovém světě zasněžených chaloupek a kouzelného lesa.
Kristberg vám nenabídne pořádné lyžařské zážitky, i když jsou na něm dva vleky o celkové délce tisíc metrů. Spíše ho oceníte jako centrální bod pro své vycházky, zvláště díky dvěma restauracím. Ty oceníte hlavně v cíli výpravy, kdy potřebujete nabrat síly.
Od vrcholu lanovky je krásný pohled na celé údolí Montafon
Kouzelnou krajinou
Konečně nasazujeme sněžnice a míjíme kostel, start i cíl naší mise. Byl postaven ve čtrnáctém století horníky, kteří zůstali zavaleni v dole. Když už přestali doufat ve svou záchranu, spatřili světlo a nalezli cestu ven. V minulém století prošel kostel rekonstrukcí a v současné době opět funguje, navíc v něm probíhají prohlídky.
Po chvíli cesty s průvodcem zjišťujeme, že jsme se příliš zabrali do rozhovoru a zbytek skupiny s druhou průvodkyní zůstal pozadu. Ukazují na nás, ať pokračujeme, a my se nenecháme dlouho pobízet. Naše další cesta probíhá velice svižným tempem, přece jen nejsme obyčejní procházkáři. Naše tempo ukazuje, že i pro příznivce aktivních dovolených mají sněžnice své kouzlo. Po pár kilometrech mám pocit, že jsem právě přišel ze squashe.
Cestování na sněžnicích je jenom o něco náročnější než běžná chůze. Na upravených cestách vám dává jistotu bezpečného cestování, mimo cesty poskytuje pohodlí. Tam, kde byste se bez sněžnic propadali po kolena či po pás do sněhu, si poměrně snadno vyšlapáváte novou stezku. Ve větší skupině jde již třetí člen výpravy jako po normální cestě. Oddře to zkrátka vůdce.
V Silbertalu ani vůdce nepotřebujete, většina cest pro sněžnice je krásně prošlápnutá, ideální místo pro náročnější turisty, kterým procházky pro normálních cestách přijdou příliš snadné a nudné.
Do cíle
Počáteční úsek neudržovanou cestou přechází pomalu do značené lesní stezky, která je pouze díky krásnému počasí dobře prošlápnutá. Mezi stromy místy prosvítají zasněžené vrcholky hor. V dálce je vidět Zimba, které se zde říká rakouský Matterhorn, protože ho svým vzhledem připomíná.
Stále ve svižném tempu přicházíme na nejvyšší vrchol naší cesty. Průvodce vytahuje místní pálenku Enzian, zřejmě nejlepší pití, které vám mohou v Rakousku nabídnout. A také poměrně drahé, půllitr stojí téměř 30 eur.
Horší část cesty už máme za sebou. Pomalu scházíme zpět do Kristbergu. Všude okolo pouze stromy a sníh. Čech by zdejší romantiku nazval pravou ruskou zimou. V takovém lese se dá snadno propadnout pocitu, že už vás nikdo nenajde. Ale to je omyl, protože jdeme asi dva metry nad silnicí, po které se v létě prohánějí cyklisté.
Cestou míjíme stopy běžek. Někdo se vydal na naznačenou cestu lesem. Ještě pár stromů a najednou se vyloupneme nad kostelem, od kterého jsme vycházeli. Od něj už je to pouze kousek k restauraci, kde si půjčujeme venkovní lehátka a koukáme do údolí. U hrnku horkého svařáku přemýšlíme, proč všichni tolik pospíchají, když tady je tak krásně.
|
MŮŽE SE HODIT Jak se tam dostat Autem z Prahy přes Plzeň a Mnichov, dále směrem k rakouským a švýcarským hranicím na Bodamské jezero a přes Bregenz a Feldkirch (asi 600 km) Užitečné adresy |
Desítky kilometrů cest
Spolu se sousedním střediskem Bartholomämberg nabízí Kristberg přes 40 kilometrů cest a stezek pro zimní procházky. Pokud patříte spíše mezi příznivce oddechových vycházek, bude vám tato "zásoba" určitě stačit na týden pobytu. A kdyby ne, příští rok místní plánují trasy rozšířit o dalších třicet kilometrů cest.
Pokud zatoužíte po náročnějším vyžití, může sjet zdejší tři sjezdovky, které jsou jinak spíše pro začátečníky, ale ta nejdelší, čtyřiapůlkilometrová, se ideálně hodí k jízdě na saních. Nahoru vás vyveze kabinková lanovka, dolů svištíte upravenou cestou.
Kdo by přece jen zatoužil po lyžích, může prověřit zdejších téměř dvacet kilometrů upravených běžkařských tratí. Není to sice mnoho, ale jako doplněk klidné dovolené to dostačuje.
Sněžnice se stávají fenoménem, který ocení zejména nelyžaři. I oni si tak mohou užívat zimních radovánek. Ale ani pro lyžaře a příznivce aktivnější dovolené nejsou výlety na sněžnicích žádnou nudou. Známá krize třetího dne na lyžích se dá aktivně překonávat mnohem snadněji než poleháváním. Pokud navíc zvolíte svižnější tempo, může se vám snadno stát, že druhý den ráno nebudete mít pocit, že předchozí den byl odpočinkový.
