Na zimní přechod hřebene Rychlebských hor jsem se vydal na konci února, kdy předpověď slibovala solidní počasí, ovšem sněhu bylo docela málo. Když jsem v Kladském sedle nastupoval do stopy, nebylo jasné, zda za tři dny na lyžích dokloužu až na Borůvkovou horu, nebo budu muset jít část trasy pěšky.
Přes nejvyšší vrcholy
Jižní část Rychlebských hor od Kladského sedla až k Ramzové patří k nejvýše položeným a také více navštěvovaným částem pohoří. V zimě tu bývají pravidelně upravované běžkařské okruhy a díky vysoké nadmořské výšce se tu sníh drží obvykle dlouho do jara. Tady také najdeme všechny nejvyšší vrcholy Rychlebských hor – Smrk, Travnou horu, Brousek i Rudawiec neboli Polskou horu. Všechny přesahující hranici 1 100 metrů.
První den mě čeká relativně snadný úsek od západního okraje pohoří v Kladském sedle až do Horní Lipové. Lepší by sice bylo ubytovat se na Paprsku a neztrácet výšku, ovšem plně obsazená chata mě donutila najít jiné řešení. Chata Paprsek je velmi oblíbené východiště běžkařů, rozbíhají se od ní četné okruhy s perfektně upravovanými stopami.
Po jedné takové stoupám na vrchol Chlupenkovec (980 m n. m.) a následně kolem Aloisova pramene a Medvědí boudy pokračuji do sedla na Kunčickém hřbetu. Zde opouštím strojem upravenou cestu a vydávám se na čtvrtou nejvyšší horu, zvanou polsky Rudawiec, česky Polská hora. Z jejího téměř holého úbočí se otevírají parádní výhledy k severu a západu.
Sněhové informace nelhaly, ve výšce nad tisíc metrů leží určitě půl metru sněhu. To mě naplňuje optimismem, že sníh bude na hřebeni ležet až k Borůvkové hoře. Zatím ale nepřemýšlím nad příštími dny a užívám si parádní počasí i lyžovačku. Asi nejhezčí výhledy mi nabízí vrcholová skalka na hoře Brousek, kruhovému panoramatu dominují vysoké vrcholy Jeseníků i poněkud vzdálenější Králický Sněžník.
Přijíždím do mělkého sedla, kde mezi horami Brousek a Smrk leží trojmezí tří historických zemí – Markrabství moravského, Rakouského Slezska a Kladského hrabství. Dnes se zde stýkají hranice Moravy, Slezska a Polska. Místo označuje mohutný mezník u rozcestí Smrk-hraničník. Tady se upravené běžkařské stopy stáčejí a odtud budu zítra pokračovat dál na sever po již mnohem méně navštěvované části hor.
Do údolí sjíždím kolem lesního baru, kde se za mrazivého podvečera chladí ve vodě potoka piva a limonády. Myšlenka na samoobslužnou restauraci uprostřed lesů napadla místního lesníka Václava Pavlíčka v roce 2006.
Původní nabídka v potoce chlazených piv se rozrostla, takže dnes si v dolním lesním baru můžete na plynovém vařiči uvařit kávu nebo na ohni upéct špekáček. Vše se platí do kasičky, otevřeno je 24 hodin denně. U lesního baru končí sníh, posledních pár kilometrů do Horní Lipové tak musím pěšky.
Sněhu ubývá
Následující den stoupám za rozbřesku direttissimou na vrchol Smrku a krátce po východu slunce stanu opět na trojmezí Smrk-hraničník. Cítím, že teprve nyní začíná to pravé dobrodružství a že teprve teď ocením mé široké backcountry lyže. Vyrážím podél hraničních patníků k severu.
Po hřebeni hor vede v létě pěšina, oblíbená mezi pěšími poutníky. Přechází několik vrcholků, ovšem hustý les většinou umožňuje jenom omezené výhledy. Lyžařské stopy dávno zmizely a ve sněhu jsou patrné již jen notně staré šlápoty od pěších poutníků. Na vrchol Kovadlina musím lyže sundat, narážím totiž na strmý svah, kam by se hodily spíš sněžnice nebo skialpy. Takový terén je ale na hřebenovce Rychleb spíše vzácností.
Více mne ale trápí ubývající sníh. Od sedla Peklo už to dál po hřebeni nejde, pokrývají jej totiž zledovatělé zbytky sněhu. Sestupuji tedy pod hřeben na lesní svážnici, kde naštěstí nacházím dostatek sněhu a pokračuji dál k Hraničkám. Přes cestu mi v jednu chvíli vyplašeně přeběhne jelen s laní, mohutná zvířata zjevně zaskočila lidská přítomnost a uhánějí kamsi do údolí. Koneckonců, od rána jsem ani já zatím nepotkal živou duši.
Později odpoledne mne cesta přivádí na rozlehlé louky, kde se až do konce války nacházela obec Hraničky s několika stovkami převážně německých obyvatel. Díky své izolovanosti se sem po vysídlení nikdo nehrnul, takže dnes tu mohu spatřit pouze jediný dochovaný dům. V závětří budovy si dávám pauzu a hodnotím situaci. Na loukách leží poslední zbytky sněhu a mě je jasné, že dál půjdu už spíš po svých s lyžemi na batohu.
Z lyží se tak stává mrtvá zátěž, z lyžařských hůlek trekingové a z lyžařských bot pohorky. Sestupuji ze sedla na polskou stranu hor a scházím do údolí, kde mám v obci Stary Gierałtów zamluvený nocleh.
Lepší běžky, nežli pěšky!
Poslední den přechodu se lyžařský přejezd víceméně mění v přechod s lyžemi na zádech. Naštěstí jsou moje backcountry boty dostatečně univerzální, takže jediný problém mi činí vysoko trčící špičky lyží, které občas zachytnou větve stromů.
Využívám situace k průzkumu polské části Rychlebských hor. Nejprve vystoupám ke zřícenině hradu Karpień, který stával na středověké obchodní cestě vedoucí z Kłodzka do Javorníku. Karpień spolu s hradem Homole a Rychleby tvořil významný obranný systém této části Slezska, dnes tu ovšem nacházím jen zbytky zdí a z návrší můžu obhlédnout vzdálené hřebeny Králického Sněžníku.
To nejzajímavější ale leží o kousek dále. Na vrcholu Trojak se nachází bezpočet skal, včetně mohutné skalní brány a skalní vyhlídky. Místo je v létě oblíbeným cílem polských výletníků, kteří sem stoupají z lázeňského města Ladek Zdrój. Dnes tu nepotkávám živou duši, a tak si mohu v tichu vychutnat výhled na polskou stranu Rychlebských hor a Králického Sněžníku.
Ke hřebeni stoupám po zeleně značené Cestě kurýrů Solidarity, která byla vyznačena na památku událostí v Polsku v roce 1980 a také pohraničních setkávání českých a polských disidentů, které se odehrávaly v Rychlebských horách. Jedněmi z těchto míst byl vrch Koníček, který právě podcházím, a také Borůvková hora, kam teprve mířím.
V poledne zastavuji na oběd v restauraci Celnice. Od Paprsku je to první možnost, kde se na hřebeni Rychlebských hor lze najíst nebo schovat před špatným počasím. Posilněn daňčí kýtou na smetaně vyrážím na poslední etapu mého putování a stoupám na Borůvkovou horu. Konečně zase mohu po dlouhé době nasadit lyže, Borůvková hora je totiž výrazný vrchol dosahující výšky téměř devět set metrů.
I na tomto turisty oblíbeném vrcholu jsem dnes sám. Šlapu po schodech na vrchol rozhledny, odkud se otevírají parádní výhledy na vrcholy Jeseníků, Králického Sněžníku, Biskupskou kupu u zlatých hor i nekonečné polské roviny. Loučím se s parádním krajem ve Javornickém výběžku a teď už mi jen zbývá sestoupit do Javorníku na vlak.
Může se hoditDélka trasy: 60 km, podle podmínek 2–3 dny Start: Kladské sedlo (dosažitelné autem), případně lze začít již v Dolní Moravě (cca 25 km navíc), případně v Ramzové nebo Horní Lipové. Cíl: Javorník (vlak), za dostatku sněhu lze skončit v Bílé Vodě (bus) Náročnost: Jde o vícedenní zimní přechod hor na lyžích, náročnost těchto přechodů je do značné míry dána aktuální sněhovou pokrývkou. Severní část Rychlebských hor je hodně pustá a v zimě málo navštěvovaná, lyžařské trasy se upravují jen v úseku Kladské sedlo – Smrk. Ubytování: na hřebeni pouze v chatě Kladské sedlo, chatě Paprsek a v penzionu Celnice. Jinak vám zbývá jen bivak nebo sestup pod hřeben. Občerstvení: chata Kladské sedlo, chata Paprsek, lesní bar Lipová, penzion Celnice |