Na běžkách Rychlebskými horami. Na své si přijdou sportovci i tuláci

Rozhraní Rychlebských hor, Hrubého Jeseníku a Králického Sněžníku je protkané pěkně udržovanými běžeckými stopami, nabízí se využití přeshraničního běžeckého okruhu na území Polska. Na denní výlet na běžky sem můžete vyrazit klidně i z Brna či Prahy.

První pohled na mapu svádí k myšlence bohem zapomenutého kraje: vždyť z Ramzovského sedla je to „velkého světa“ na všechny strany pořádný kus cesty. Horská železnice však činí oblast docela dobře dostupnou a okolní hluboké lesy protíná myriáda pěkně udržovaných běžeckých tras. Ty umožňují mnoho kombinací kratších i delších okruhů a jsou tak eldorádem pro běžkaře všech výkonnostních kategorií.

Nejtvrdší chlebíček na úvod

Nejobvyklejším nástupním bodem do běžkařských stop po Rychlebských horách je Ramzovské sedlo (760 m). Staví tu vlaky na trati ze Zábřehu do Jeseníku, v případě příjezdu autem lze zaparkovat hned vedle, u dolní stanice vleků na Šerák.

Prvních pár set metrů od nádraží směřuje po louce v souběhu s červeným letním značením táhlým stoupáním k rozcestí Větrolam. Bývá to první zkouška toho jak kvalitně jste namazali, a taky nadlouho rozloučení s volným terénem – následujících mnoho kilometrů totiž povede hlubokými lesy jen občas prosvětlenými menšími pasekami.

Rozcestí Nad Petříkovem v údolí říčky Branná. Tady začíná táhlé stoupání na hřeben Rychlebských hor.

Stoupání na hřeben Rychlebských hor časem nabere solidní sklon. Teprve posledních pár set metrů před vrcholem Smrku je zase mírných.

Krátký sjezd od Větrolamu vás přivede do údolí říčky Branné a běžecká stopa se záhy zlomí do prudkého protisvahu. Profilem to sice zprvu vypadá dost nevlídně, je to však lepší varianta než s lyžemi na zádech projít osadou Petříkov až k tamnímu východišti stop.

Obě trasy se sejdou asi po dvou kilometrech u rozcestí Nad Petříkovem, odkud budete stoupat až na hraniční rozcestí u hory Smrk (1 127 m), nejvyšší kóty Rychlebských hor. Za rozcestím Černý potok svah nabere větší procenta a pokud jste až dosud bruslili, tak tady vás už chuť nejspíš přejde. Až na Smrk musíte překonat převýšení zhruba 300 metrů.

Rozcestí Smrk-hraničník se nachází v místech, kde se česko-polská hranice prudce lomí, udržovaná stopa pokračuje podle „čáry“ jihozápadním směrem. Teď už jen s nepatrným převýšením přes Travnou horu (1 124 m) a dál směrem k chatě Paprsek. Tento hřebenový úsek nabízí dílčí výhledy do krajiny a patří k nejhezčím na celé trase.

Není Schengen jako Šengen

Ještě před Travnou horou odbočuje doprava na polské území okružní běžecká trasa zvaná Šengen – jde o fonetickou připomínku toho, že státní hranice (v souladu s tzv. Schengenskou dohodou z roku 1985) tady pro turistiku nepředstavují žádnou bariéru.

Než se však na Šengen pustíte, dobře zvažte časový plán. Máte tu sice na výběr ze dvou variant zvaných Velký a Malý Šengen (17, respektive 8 kilometrů), ani na jedné však není žádná jiná možnost občerstvení než z vlastních zásob. Alternativou je tak pokračovat podél hranice v nezměněném směru k chatě Paprsek a jeden ze Šengenů si pak „střihnout“ třeba po obědě.

Před chatou Paprsek bývá živo za každého počasí.

Pokud převáží hlad, budete mít za sebou z Ramzové na Paprsek přes Smrk deset kilometrů. Těch nejtěžších: ať se totiž z vysoko položené chaty Paprsek (1 010 m) později vydáte kamkoli, už vás žádný kopec podobný tomu, který jste museli zdolat na Smrk, nečeká.

Chata Paprsek je na hřebeni Rychlebských hor jediným záchytným bodem široko daleko a zejména o víkendech za pěkného počasí bývá velmi vytížená. Je proto třeba počítat s tím, že kolem poledne si na jídlo vystojíte i dost dlouhou frontu a ideálně naplánovat občerstvovací zastávku mimo tento čas.

Zpátky do civilizace

Oba „šengenské“ okruhy mají docela mírný profil a na dobrém sněhu cesta rychle ubíhá, po většinu trasy se dá jet klasicky ve stopě i bez problémů bruslit. Strmější, ale krátký úsek vás čeká jen hned za hranicí na úbočí Polské hory (1 106 m) a případně při návratu na hřeben pod kótou Bílé kameny (1 029 m).

Polská část Šengenu je krásně odlehlá, nekonečné lesy občas prosvětlí menší paseky nabízející neotřelé výhledy do Kladska i na severní část hraničního hřebene Rychlebských hor. Na Velkém Šengenu narazíte na jedinou dřevěnou boudu, která je sice bez obsluhy, ale dá se v ní případně na chvíli schovat před nepřízní počasí nebo z vlastních zásob posvačit.

Pohled od rozcestí Pod Starým kopcem na Staroměstskou kotlinu a hřbet Sušiny

Pokud se budete vracet z Paprsku zpátky na Ramzovou, nabízí se široká lesní „magistrála“ vedoucí nejprve mírným stoupáním k Císařské boudě, odkud si užijete téměř nekonečný sjezd k Černému potoku. Zde se napojíte na výstupovou trasu z Ramzové a pokračujete zpět k nádraží stejnou trasou jako ráno, jen v protisměru. Tato návratová trasa měří devět kilometrů a vzhledem k profilu ji lze bez problémů zvládnout za hodinu.

Zkusili jsme zimní přechod hřebene Rychlebských hor na backcountry lyžích

Alternativou je vrátit se do civilizace do Starého Města, kde končí železniční trať z Hanušovic. Je to varianta, která vyžaduje dostatek sněhu, neboť budete sjíždět do nízké nadmořské výšky a v druhé části nelze počítat s vyfrézovanými stopami. Jejím nezpochybnitelným bonusem však je krásný krajinný rámec, neboť na rozdíl od trasy do Ramzové pojedete převážně po horských loukách, z nichž se otvírají krásná panoramata Králického Sněžníku.

Pokud se rozhodnete pro tuto možnost, tak prvním orientačním bodem za Paprskem je kamenná Dalimilova rozhledna na vrchu Větrov (918 m). Od věže pokračujete po letním zeleném značení stále jihozápadním směrem zprvu mírným, později strmějším klesáním až k silnici do Starého Města. Posledního půldruhého kilometru je zpravidla nutné dojít s lyžemi na ramenou pěšky. Celkem je to z Paprsku do Starého Města osm kilometrů, doba jízdy závisí na stavu sněhové pokrývky.

Může se hodit

Doprava a logistika
Přístup do popsané oblasti výrazně usnadňuje horská železnice spojující města Zábřeh a Jeseník, stanice Ramzová (760 m) je jejím nejvýše položeným bodem. Vlaky tu jezdí každou hodinu a doprava např. z Olomouce trvá půldruhé hodiny. Pokud přežijete ranní vstávání, dává dobrý smysl se sem vypravit „na otočku“ i z Prahy či Brna (tři hodiny cesty jedním směrem). Návrat je možný také přes železniční nádraží ve Starém Městě, které však leží poměrně nízko (520 m). Zvažte proto situaci podle sněhových poměrů.

Alternativně se dá vyjet autem až na Paprsek (1 010 m), k čemuž ovšem potřebujete zimní výbavu a často i řetězy. A pamatujte, že ač je tento příjezd legální, tak jedovaté zplodiny a hluk ze spalovacích motorů jsou to poslední, co tento jeden z přírodně nejzachovalejších koutů Česka potřebuje.

Jeseníky, Rychleby či Sněžník?
Ač se pro popsanou oblast běžně užívá pojem „Jeseníky“, skutečností je, že se budete pohybovat v horopisném celku Rychlebských hor. Tedy pohořím, jehož páteř tvoří zalesněný a odlehlý hřeben táhnoucí se od hory Smrk na severozápad.

Rozhraní mezi Rychlebskými horami a Hrubým Jeseníkem prochází mj. přes Ramzovské sedlo. „Jeseníky“ je název pouze chráněné krajinné oblasti, nikoli název horopisného celku.

Za pěkného počasí budete mít občas na západním obzoru masivní kupu Králického Sněžníku (1 423 m), nejvyšší kóty stejnojmenného pohoří, které je třetím nejvyšším v Česku. Rozhraní mezi Rychlebskými horami a Králickým Sněžníkem tvoří pohraniční Kladské sedlo (815 m) vzdálené z Paprsku vzdušnou čarou asi pět kilometrů.