* Zkoumal jste někdy, proč se vám vlastně říká náčelník?
To je dané historicky od doby, kdy horská služba před sedmdesáti lety v Krkonoších vznikla. Oslovení náčelník ale rozhodně není věc, na které bych lpěl nebo ji vyžadoval. Prostě je to tak vžité. Jako jsou náčelníci Apačů, tak jsou náčelníci horské služby.
* Co má horská služba společného s indiány?
Nevím. Možná to, že se pohybujeme ve volném terénu a musíme ho dobře znát. Indiáni také museli znát své území, aby na něm mohli žít.
* Jak to vypadá s bezpečností sjezdovek?
Nemůžu říci, že by některé místo v Jizerských horách bylo vyloženě nebezpečné. Když na sjezdovkách na nějaké narazíme, upozorňujeme provozovatele areálu. A střediska na to reagují. Pevné překážky chrání matrace, kolem jsou záchranné sítě. Lepší se to, ale ještě to není ideální. Druhá věc je, že pravidla lyžování nejsou závazná.
* Měla by pravidla lyžování být závazná?
Jistě.
* Budete na tom nějak pracovat?
Spíše provozovatele donutí okolnosti. Může přijít doba, že se lidé budou soudit se střediskem potom, co se u nich zraní. Budou žalovat, že nebezpečné místo nebylo dobře označené, nebo že pravidla střediska nebyla v souladu s těmi, co platí v alpských zemích. Areály si potom uvědomí, že nezodpovídají za sjezdaře jen směrem nahoru, ale i za úpravu tratí a bezpečnost.
"Navíc se zvyšuje rychlost lyžování a zhoršuje bezohlednost lidí," říká záchranář.
* Objevily se už takové žaloby?
Informovali nás o tom. V jednom středisku zranila nezajištěná kotva lyžaře. Areál z toho měl myslím finanční postih. Nechci ale mluvit konkrétně, abych nikoho nepoškodil. Stoprocentně dojde i k dalším žalobám a budou četnější a četnější.
Největší riziko? Přeplněný kopec
|
* Nebezpečné mohou být neupravené, vydřené nebo kamenité kopce.
Pravidelná úprava rolbou není povinností provozovatelů, ale patří k bezpečnosti.
* Je úprava rolbou pravidlem?
Když je nedostatek sněhu, tak se rolbou upravuje méně. To byl třeba případ loňské sezony, kdy bylo méně sněhu. Proto bylo lyžování ošklivé. Areály bývají pod tlakem sjezdařů a středisko otevřou. Pokud je kopec plný kamení, je to určitě pro ně antireklama. Měly by pouštět areál, pokud jsou podmínky skutečně ideální.
* Jak se mění vaše práce? Jaký má vliv růst počtu sjezdařů a zvyšování kapacit lanovek a vleků?
Máme více výjezdů a úrazů. Navíc se zvyšuje i rychlost lyžování a také se zhoršuje bezohlednost lidí. Lidé jezdí na lyžích rychle, ale vždy si musí uvědomovat, že je nutné, aby dokázali zvládnout terén a včas zareagovat na překážku. Ne každý ale umí na dvou třech metrech zastavit.
Je třeba, aby se lidé naučili lyžovat, věděli, co je carvingový oblouk, znali rizika a pravidla bezpečnosti. Důležitá je i zkušenost. Zkušenější sjezdaři snáze odhadnou, jak zareaguje lyžař před nimi a kam chce zatočit.
Problém je ale u snowboardistů. U nich člověk neví, zda se rozjedou doprava nebo doleva.
* Jaká jsou pravidla bezpečnosti na sjezdovkách?
Je to jen deset bodů a ty jsou důležité. Lyžař by měl například vnímat své okolí, aby do někoho nebo něčeho nenarazil nebo dbát na dávání přednosti na sjezdovkách.
* Dalším nebezpečím je střet s dítětem.
Děti se po sjezdovce pohybují pomaleji a jinak než dospělí a hodně lidí je předjíždí. Pokud osmdesátikilový člověk srazí dvacetikilové dítě, odnášejí to děti. Jsou to bohužel poměrně běžné případy. Zranění dětí je problém, protože pláčou amy těžko posuzujeme, zda utrpělo zlomeninu nebo nějaké vážnější zranění.
* Jak zní jednoduchá rada?
Zpomalit, když vidíte dítě, a objet je velkým obloukem. Ale i rodiče dětí by měli být soudní a nevozit je na frekventovanou úzkou sjezdovku, když neumí dobře lyžovat.
* Jak ještě chránit dítě?
Děti bez přilby by na svahu vůbec neměly být.
* Doporučil byste ji všem lyžařům?
Nikdy jsem nebyl velkým zastáncem přilby, až poslední tři čtyři roky. Mám ji, používám ji. Je dost pohodlná. Zima v ní není, slyším dobře. Vím, co se stává na kopcích, jak snadno lyžaře srazí jiný sjezdař, a tak bez přilby na sjezdovku nejdu.
* A to jste dobrý lyžař.
Není to jen otázka mé dovednosti, ale spíš, že do mne někdo narazí a pak je zle.
* Jaký máte názor na alkohol na sjezdovkách?
Alkohol k pobytu na horách pro některé lidi patří. Dají si svařák nebo třeba pivo. Když vypijí jedno, není to na úkor bezpečnosti. Horší je, když jich lyžař vypije třeba deset. Lidé si musí riziko uvědomit, protože ohrožují sebe i ostatní. My alkohol neřešíme. Předáme zraněného záchrance a ta zjistí, že je pod vlivem alkoholu a napíše to do zásahového protokolu. Dotyčný pak může mít problémy s pojišťovnou, která mu nemusí proplatit peníze za úraz.
* Je nějaká problematická oblast, které by se měli lyžaři vyhnout, pokud je špatné počasí?
Lidé mají potíže s orientací kolem Jizerky za Středním hřebenem a směrem do Polska. Na polské straně značení není tak dobré jako na české. V minulosti jsme řešili několik případů, kdy v oblasti lidé zabloudili a žádali nás o pomoc. I letos jsme tu hledali ve tmě, mlze, větru a sněžení skupinu ztracených běžkařů. Dopadlo to dobře.
* Když s vámi i vašimi kolegy komunikuji, působíte optimisticky jako lidé, kteří mají nadhled nad běžnými těžkostmi. Čím to je?
Asi životním stylem. Buďme rádi, že to tak je třeba v kolektivu záchranářů v Jizerských horách, ale není to pravidlem. Někdo je pesimista, znám takové lidi u horské služby. Nepracují tu však lidé, kteří chodí do zaměstnání s nechutí. Musí mít nadhled, být v klidu, řešit úraz a udělat pro záchranu maximum. Ve sto procentech případů mých kolegů se jejich koníček stal povoláním.
* Je to ale trochu v rozporu s obsahem vaší práce. Setkáváte se s bolestí a někdy i smrtí. A ty situace jsou samozřejmě velmi vážné, ale mimo ně si dokážete udržet optimismus.
Záchranáři se musí vyrovnávat s tragickými událostmi, bolestivými úrazy, neštěstím. Vloni nám pomohla psycholožka, která nám naznačila, jak se se stresem vyrovnávat.
* Vzpomenete, jak vy jste se s tím v počátku vyrovnával?
První tragický konec v mé praxi byl těžký. Pomohl mi kamarád lékař, abych do budoucna tragické věci vnímal úplně jinak. Tehdy se mi vracela myšlenka, zda jsme pro záchranu udělali maximum. Jestli jsme nemohli udělat ještě něco navíc. Jednalo se o tragickou nehodu, po níž jsme resuscitovali lyžaře.
Další nešťastný případ, který si dobře pamatuji, se stal na Ještědu, kdy lyžařka narazila do auta. To bylo velké psychické zatížení, protože na místě byl i její manžel, který hovořil o tom, že má malé dítě a že neví, co mu řekne. V tu chvíli jsme však my tušili, že to bude tragický případ.
René MašínNáčelník Horské služby v Jizerských horách. Devětatřicetiletý záchranář je ženatý a má dvě děti. U horské služby začínal jako dobrovolník v roce 1986. O tři roky později se zařadil mezi profesionální záchranáře. Náčelníkem se stal v roce 2001. Horská službaJiž v roce 1850 vznikla služba průvodců a nosičů podmíněná znalostí první pomoci. V roce 1934 vznikl v Krkonoších samostatný záchranný sbor, který měl šest oddílů. A o několik měsíců později, 12. května 1935, byla založena organizace Horské služby v Krkonoších s pěti stanicemi. Během války a okupace služba zanikla. V září 1945 dochází k obnovení činnosti Horské záchranné služby v Krkonoších. Horská služba v Jizerských horách vznikla v roce 1954. Později začínají záchranáři používat první SOS telefony a radiostanice. Od roku 1967 mají také sněžné skútry. V roce 2001 vzniká jeden právní subjekt - občanské sdružení Horská služba České republiky. Od roku 2004 zastřešuje horskou službu ministerstvo pro místní rozvoj, které práci záchranářů financuje. |
