Korutany jsou přezdívány jako Rakouský karibik nebo Rakouská riviéra. Leží na samém jihu Rakouska u italských a slovinských hranic a se svou polohou na jižní straně Alp, dávkou dva tisíce slunečných hodin ročně a 1 280 jezery (z nichž 200 je koupacích a má teplotu i 29 stupňů) se není čemu divit. Nejteplejší rakouské jezero Klopeiner See je právě tady v Korutanech. Proto sem sedmdesát procent turistů míří na letní dovolenou.
Ale region má co nabídnout i v zimě, pyšní se totiž hned několika nej. „Korutany mají 24 lyžařských středisek a největší rakouskou horu Grossglockner s výškou 3 798 metrů. Největším korutanským střediskem je Nassfeld, který leží na hranicích s Itálií. Oblast Bad Kleinkirchheim je druhým největším lyžařským střediskem se 103 kilometry příjemně širokých sjezdovek, po kterých je rozeseto 23 rustikálních horských chat s regionální kuchyní,“ představuje svůj region Lada Pranter z Kärnten Werbung.
Ne knedlík, ale nok
Středisko Bad Kleinkirchheim leží v biosférickém parku Nockberge ve výšce 1 100 až 2 055 metrů. Nenajdete tu skalní štíty třítisícovek ani masivní ledovce. Zaoblené pohoří na jižní straně rakouských Alp má kolem dvou tisíc metrů nad mořem a bylo pojmenováno podle jídla - typických rakouských noků.
 |
„UNESCO Biosférický park Nockberge je výjimečný svou čistotou vzduchu. Žijí tu typické alpské druhy zvířat. Po zdejších kulatých kopcích se prohánějí svišti, kozorozi, kamzíci a lítá tu i ohrožený orel skalní,“ dodává Lada Pranter.
K nokům se ještě vrátíme, ze všeho nejdříve však chceme otestovat místní sjezdovky. Středisko je táhlé jako rakouská nudle, ale lyžaře mezi sjezdovkami nebo termály popoveze skibus, který jezdí od devíti do pěti zdarma. V areálu najdete 24 lanovek či vleků. Ze103 kilometrů sjezdovek je 18 modrých, 77 kilometrů sjedete po červené a osm kilometrů sjezdovek má černou barvu.
Korutany v kostce
|
Lidé ubytovaní v obci nejčastěji startují z lanovky Maibrunnbahn, my však vyrážíme na Kaiserburgbahn a necháme se vyvézt na vrchol Kaiserburg do výšky 2 055 metrů. Odtud máme báječný přehled a můžeme odstartovat průzkum netknutých manšestrových pist včetně té nejslavnější, na které trénoval olympijský vítěz z roku 1976 Franz Klammer.
Vlivem proticovidových opatření je na sjezdovkách jen velmi málo lidí, sem tam nás mine jiný lyžař, slyšíme pár Čechů. Svahy ožívají až o víkendu. Manšestr se tu však drží až do odpoledne, a tak si užíváme nebývalý klid a prostor. Třísethektarový areál se tu z 97 procent vytrvale zasněžuje.
Vykroužíme pár obloučků na křišťálově čistém vzduchu, projedeme si několik sjezdovek včetně mých favoritek Strohsackabfahrt a Maibrunnabfart a po malém občerstvení se potkáváme s Wolfgangem Krainerem ze stejnojmenné lyžařské školy. Ten s námi tráví zbytek odpoledne a pilně sleduje naše zdokonalování techniky alpského lyžování a perfektního carvingového oblouku.
Po více než třech desítkách let na lyžích je jakákoli změna stylu fuška, ale jeho dohled celkem záhy nese ovoce a ukazuje se, že i pro dospěláka má instruktor smysl.
„Základem jakéhokoli úspěšného pobytu v horách je fyzička a dobrá technika. Pak se vyvarujete zranění,“ míní, když ukazuje správný náklon ke svahu a ideální místo tlaku na lyže. „Češi jsou dobří sportovci, ale často podceňují pravidla a přeceňují síly,“ poznamenává.
Wolfgang nám jako zbytek lidí na horách hned tyká a při každé pauze na nás s úsměvem sype tuny informací o středisku. Projíždíme si téměř liduprázdnou sjezdovku, kde se jezdil světový pohár a Wolfgang nám ukazuje místo, odkud startovali muži, odkud ženy. Na tu pak navazuje ta slavná černá Klammerova, která nese jeho jméno.
„Franz Klammer vyhrál olympiádu v Innsbrucku v roce 1976, tady na těch sjezdovkách vyrůstal a trénoval,“ vysvětluje. Klammer dodnes zdejší sjezdovky brázdí – ranní ptáčata si mohou koupit zážitek „Early Morning Skiing“ a vykroužit s Franzem první ranní stopy ve sněhu. Král svahu vám dá cenné rady, podělí se s vámi o zkušenosti a nakonec si spolu dáte brunch.
Franz Klammer na slavné sjezdovce č. 9, která je po něm pojmenována.
Koňmo na pomalou večeři
Bad Kleinkirchheim se pyšní velkou nabídkou takzvaných „magických momentů“ a turistům nabízí i netradiční způsob trávení času na horách. Snaží se lidem ukázat, že zimní dovolená není jen o počtu pokořených kilometrů a výškových metrů na perfektních sjezdovkách. A tak po vydatné lyžovačce nasedáme do povozu taženého koňmi a vánočně osvětleným městem vyrážíme na „pomalou večeři“.
V Korutanech je většina podniků rodinného typu s dlouholetou tradicí, a tak jen velmi nepravděpodobně šlápnete při výběru vedle. Pokud však chcete naplno vychutnat místní pohostinnost a lokální bio kuchyni, hledejte restaurace, které podávají „slow food“. Náš povoz zastavuje před doporučovanou Trattlers Einkehr.
„Je to rodinný podnik. Restaurace je stovky let stará, citlivě opravovaná dřevem z jiných stavení v obci. Vaří tu z místních produktů v biokvalitě a podle konceptu ‚slow food‘ dávají produktům přírody potřebný čas, k přírodě se chovají ohleduplně a s jejími cennými zdroji nakládají šetrně,“ představuje nám Lada korutanský hit.
Rodinná restaurace Trattlers Einkehr je chytře a ekologicky zrekonstruována z původního materiálu okolních budov v Bad Kleinkirchheim.
Zpátky k nokům, na sněžnicích
Rozhodně vyzkoušejte
|
Další den vyrážíme k lanovce Maibrunnbahn, ovšem bez lyží. Bereme jen hůlky, sněžnice a také Wolfganga, jehož lyžařská škola pořádá několikakilometrový trek s názvem Gurmánem na sněhu. Objevíme přívětivé pohoří Nockberge a jeho netknutou přírodu. Na vrcholu lanovky Maibrunn Alm dostáváme instruktáž, jakou techniku zvolit, aby se nám šlo pohodlně a využili jsme potenciál vlastních sil.
„Na sněžnicích se postupuje diagonálně, podobně jako na skiaplech nebo na běžkách,“ radí Wolfgang Krainer a já záhy oceňuji svůj běžkovací základ. Po pár metrech mizíme v lese a stoupáme na jeden z vrcholů Nockberge. V idylické zimní krajině v okolí Bad Kleinkirchheimu a Feld am See se dá objevovat šedesát kilometrů zimních turistických tras, nebo lze využít jednu ze šesti přírodních sáňkařských drah.
„Vyrazit na sněžnicích může každý, je však dobré mít s sebou průvodce, protože vás může překvapit neustále se měnící počasí nebo laviny. A navíc vám zkušený člověk správně poradí techniku a odhadne vaše možnosti, na rozdíl od členů rodiny či přátel – to jsou ti nejhorší instruktoři,“ vtipkuje Wolfgang, když se jej s podezřením ptám, nač nese na zádech tu skládací lopatu.
Jakmile se dostáváme na svah, do kterého se opírá slunce, lopatu vytahuje a skutečně kontroluje vrstvy sněhu. „Protentokrát je to OK,“ ujišťuje nás, že laviny nehrozí. Cestou nám ukazuje vzácné lišejníky a stopy zvířat, které v klidném pohoří žijí a opět mě udivuje svým rakouským přístupem.
Trek na sněžnicích v čisté a liduprázdné přírodě biosférického parku Nockberge je nezapomenutelným zážitkem.
„Příroda si tady od nás zaslouží ohleduplnost. Spousta freeriderů nebo skiaplinistů sem vyráží bez respektu, jsou hluční a bezohlední. Zvířata tu ale v tuto dobu mají snížený tep, šetří energii a jakékoli vyplašení jim ublíží. Jedno vylekání přežijí, druhé už pro ně však může znamenat smrt,“ popisuje Wolfgang zkušenosti přírodního průvodce.
Gurmánský trek končíme v útulně u ekologického farmáře Klause Kohlweisse, který nás i se synem vítá u ohně rakouskými trilky doprovázenými kytarou a akordeonem. Dostáváme čerstvě vyrobenou korutanskou friggu - jakousi směs špeku, vejce a spousty korutanského sýra na čerstvě upečeném chlebu, a následně nás už zve dovnitř na ochutnávku místních produktů.
Bio farmář Klaus Kohlweiss připravuje typickou korutanskou friggu.
„Vše si pěstujeme a vyrábíme sami. Sýry, mléko, máslo, salámy, špek. Chleba, vejce, vše je naše. Produkty Kaslabn dodáváme do místních obchodů,“ pyšní se Klaus a dotváří tak stoprocentní ekologický přístup Rakušanů k přírodě, který mne nevyvádí z údivu. Vydatnou ochutnávku končíme typickou korutanskou tečkou: jejich mazancem reidlingem a plněným máslem – jakýmsi kopcem nastrouhaného másla, pod kterým se skrývá rumový mák s rozinkami. Silná a výtečná „pomazánka“ se na reidling natírá.
Klausova chata bohužel není turisticky dostupná, i když místa k přespání tam má. Nocují u něj pouze praktikanti ze zemědělských škol, kteří mu v hospodářství pomáhají. A turisté se sem dostanou jen trekem na sněžnicích s lyžařskou školou Krainer.
Z kopců do lázní
Z útulny od Klause sjíždíme do údolí na saních a já se vracím do dětských let. Wolfgang zkušeně ovládá i tuto techniku a hned se s námi o ni dělí. Správný posed, záklon, zkouška ovládání, a už to fičí.
Dole v údolí už je čas ponořit se do 34 stupňů teplých termálů a otestovat vyhlášené lázně, na kterých si Bad Kleinkirchheim tolik zakládá. Ze dvou variant St Kathrein a Römerbad vybíráme tu druhou. Architektura římských lázní je inspirovaná antikou a jsou ideálním cílem pro wellness. Mají tři podlaží, každé z nich má jinou barvu: zlaté, modré a hnědé jako slunce, voda a země.
Lázně Römmerbad v Bad Kleinkirchheimu nabízejí spoustu saun a teplých termáních bazénů vně i vevnitř. A krásný výhled na sjezdovky jako bonus.
I lázně Svatá Kateřina nabízejí saunový komplex a vnitřní či venkovní termály, ale jsou spíše rodinné. Najdete v nich plavecký bazén nebo skluzavky (včetně té nejdelší na jižní straně Rakouska) a atrakce pro děti.
Mimochodem: pokud se v Bad Kleinkirchheimu ubytujete v rodinných hotelích Ronacher nebo Pulverer, můžete se koupat v termálech přímo tam, prameny tam totiž vyvěrají. Po aktivním dni na kopcích přijde relax v pramenitých alpských vodách určitě vhod.
Může se hoditSpousta zážitků se dá prožít se slevou nebo zcela zdarma, pokud si pořídíte v Rakousku oblíbenou turistickou kartu. Máte na výběr několik možností s různými výhodami:
 |
