Na jeden den to je dost náročný výlet, proto doporučujeme rozdělit putování do dvou etap a zajistit si předem ubytování někde v oblasti Praděda a Ovčárny - pak stačí první den urazit necelých 25 km.
V Ramzovském sedle je rychlíková stanice, hned u silnice i poměrně prostorné parkoviště. Pár kroků pak je k dolní stanici sedačkové lanové dráhy, která ve dvou úsecích (otevřeny byly postupně v letech 1976 a 1981) zdolává převýšení 560 m až těsně pod vrchol Šeráku (1351 m). Díky ní ušetříme i 5 km náročného výstupu.
Ranní kafíčko u Jiřího
V Jiřího chatě si můžeme dát ranní kávu - a trochu se seznámit se zajímavým objektem, jehož historie sahá až do roku 1888. Původní objekt vyhořel a v roce 1894 byl obnoven. Chata se otvírala s velkou slávou. Jméno dostala podle vratislavského biskupa kardinála Jiřího Koppa, velkého příznivce turistiky. V den otevření mu arcivévoda Evžen, osobně přítomný u té slávy, poslal do Vratislavi telegram. Pošťák to zvládl za jediný den i s odpovědí - a to byl opravdu neuvěřitelný výkon!
Od chaty se pustíme k rozcestí a dál pokračujeme po hlavní hřebenové trase provázené běžnou letní červenou turistickou značkou a z velké části i zimním tyčovým značením.
|
Mapu trasy si můžete stáhnout ZDE. |
Na Keprníku
Vystoupáme na vrchol Keprníku (1423 m), což je nejvyšší bod Keprnické hornatiny a součást rozlehlé národní přírodní rezervace Šerák Keprník. Je tu uměle vysazená borovice kleč, pralesovitá smrčina i vrchoviště.
Vlastní vrchol Keprníku je holý, ozdobený rulovými a svorovými skalami, od nichž se otvírá úžasný kruhový výhled - za dobrého počasí uvidíme i Sněžku.
Následuje dost náročný sjezd, v lese často po namrzlém sněhu, to nám dá hodně zabrat. Pak strmé stoupání ve svahu Červené hory, v prudkém svahu postupujeme s nejvyšší opatrností.
Dorazíme k Vřesové studánce - stával tu kostelík (zbořen roku 1926) a chata - ta zanikla v roce 1988. Zůstala jen vzpomínka a dobové pohlednice...
Odpočinek v Červenohorském sedle
Pak už je pohodlnější úsek a sjezd (pozor, přetínáme sjezdovku!) do Červenohorského sedla. Sedlo (1013 m) odděluje Keprnickou hornatinu od Pradědské hornatiny, prochází tudy hlavní silnice ze Šumperka do Jeseníku, je tady velké parkoviště, ubytovací zařízení, vleky a několik sjezdovek.
První zájezdní hostinec, který sloužil nejprve formanům a po nich turistům, tady stál již v polovině 19. stol. V roce 1903 koupil objekt německý turistický spolek a přetvořil Červenohorské sedlo v jedno z nejvýznamnějších center zimních sportů v oblasti.
Po občerstvení si vybereme pokračování - hlavní trasa sleduje červenou značku a vede po vrcholové části, my jsme zvolili letní modré značení - kousek dolů po silnici a pak pohodlnější cestou, která vede po úbočí Velkého Klínovce a Výrovky, v závěru pak stoupá dosti strmě na Velký Jezerník k oblíbené chatě Švýcárna.
|
PŘEČTĚTE SI |
|
Kupujete běžky? A na co je potřebujete? |
|
Vybíráte běžky? Poradíme vám! |
|
Turistická klasika po hřebenech Krkonoš |
|
Na běžky kousek od Prahy |
Vzhůru na nejvyšší moravskou horu
To už máme nejtěžší za sebou, následuje mírnější úsek, kde to dobře ubíhá, v lyžařské stopě je však i větší provoz. Dorazíme k zasněžené silnici a po ní vlevo za dobrého počasí určitě odbočíme k Pradědu. Nejvyšší moravská hora (1491 m) je chráněným územím. Na vrcholu stojí telekomunikační věž s restaurací a výtahem, který nás dopraví na vyhlídku.
Předchůdcem víceúčelové stavby byla rozhledna a restaurace zajímavého tvaru románské hradní věže zřítila se v roce 1959. Podle názvu hory získala jméno i smyšlená postava dobrého ducha jesenických hor. Má podobu starce s mohutným rozevlátým vousem, který pomáhá dobrým lidem a škodí lumpům a sobcům.
Z vrcholu sjedeme po silničce k hotelu Kurzovní, chatě Barborka či Ovčárně, podle možností ubytování. Jinak z Ovčárny funguje kyvadlová doprava do sedla Hvězda u hlavní silnice mezi Karlovou Studánkou a Rýmařovem.
 Běžkařská magistrála z Červenohorského sedla na Praděd. (archiv 1.2.2003) |
