Jeďte za sněhemUžijte si tu pravou lyžovačku, prohlédněte si nabídku slev na Raketa.cz a vyražte pobýt na horách, Alpy vás nezklamou. |
Schlag das Ass. V němčině to znamená "poraz eso" a tím lyžařským esem je tu míněný bývalý rakouský reprezentant Armin Assinger, takže v názvu nejpopulárnějšího závodu v rakouském Nassfeldu je nápaditá slovní hříčka. Ass totiž představuje i přezdívku tohoto korutanského sjezdaře, který se stal před pěti lety v Nassfeldu patronem nejdelšího obřího slalomu, zapsaného v Guinnessově knize rekordů.
Závod je určen hlavně amatérům, kteří si touží poměřit své síly s pozvaným profi týmem pod vedením Asse. Mně slavný rakouský slalomář loni nandal osm minut, přestože jsme většinu času – na trase vzhůru jeli (na sedmi lanovkách a vlecích) stejně rychle.
Paměti mistryně
Je to úžasný adrenalin. Jako když jsme v dětství sjížděli po zavření sjezdovek svahy ve Svatém Petru či v Rokytnici šusem.
Slalom je spíš super G. Můžete to pustit, co to jde. A máte volnou trať, kam veřejnost nesmí. Kopec jen pro sebe. Takže si závod fakt můžete užít! A já jsem si jízdu opravdu vychutnala. Jako za starých časů, když jsem byla mistryní... Ehm... Tedy novinářskou šampionkou, neboť před čtvrtstoletím jsem, s pověstnou českou lyžařskou posedlostí, pravidelně vyhrávala "žurnalistická mistrovství světa", pořádaná od Kanady po Japonsko Mezinárodním klubem lyžujících novinářů.
Dlužno však dodat, že výkonnostní úroveň kolegů ředili Tunisané, kteří celý kopec plužili či dělali mezi brankami kristiánky, aby si přibrzdili.
Schlag das Ass 2013, nejdelší závod ve sjezdovém lyžování:
5. ledna 2014 |
Závodní masakr?
O závoděAdrenalinový obří slalom Schlag das Ass se koná 17. až 18. ledna 2014. Představuje sedm červených sjezdovek na jeden zátah, sedm výjezdů lanovkou a dvojí bruslení do mírného kopce, přičemž správný start, taktika předjíždění a bezztrátové zvládnutí "mezijízdy" na vlecích je pro ty nejlepší stejně důležité jako rychlost ve slalomu. Zápisné včetně skipasu stojí 39 eur (33 eur při týmové účasti). Více na: www.schlagdasass.at |
Trať závodu jsem si projela už v pátek odpoledne. Startovalo se pod vrcholem Gartnerkofelu (2 195 metrů) sjezdem směrem do Itálie po tratích Garnitzen I a posléze Garnitzen II. Pak se pokračovalo po tříkilometrové sjezdovce FIS do Nassfeldu a dál po pláních pod Trogkofelem až k místní nejdelší trati Carnia. S čekáním u lanovek a hledáním správné trasy prohlídka trvala skoro celé odpoledne.
V Tröpolachu pod cílovým hangem jsem se v podvečer zúčastnila galaparty pod širým nebem, dostala vylosované číslo 279 a vyzvala tím na souboj Armina Assingera. Nato mi konečně došlo, kolik nás je a že budu slalom na sedmi svazích sdílet s dalšími osmi stovkami soupeřů.
S Arminem Assingerem a startovními čísly
Cenná taktika
Dozvídám se, že závodníci vyrážejí po dvacetičlenných skupinách každé dvě minuty. Představuji si, jak po povelu "teď!" vystřelí dvacet hladových vlčáků k první brance, kde propukne krvavý masakr. Cožpak se dá něco takového ve zdraví přežít?
Naštěstí jsem potkala bratry Pucherovy, místní rodáky, kteří ještě nevynechali ani jeden ročník závodu. Od Michaela jsem se dozvěděla, že se začíná stometrovým bruslením do kopečka. A to je tvrdá selekce. Z nepřehledného chumlu se tak po kratičké chvilce stane husí lajna a do první brány už závodníci najíždějí za sebou jeden po druhém.
"Když zazní povel pro vaši skupinu, máš celé dvě minuty, abys vyjela," dodával jeho bratr Arnold. Čas se totiž začíná počítat každému individuálně teprve od okamžiku, kdy fotobuňka zaznamená závodníkův čip na startu.
"Počkej si, až ostatní odjedou, a nebudeš se muset s nikým prát o pozici. Pak do kopce snáz vybruslíš, když ti nikdo nebude překážet, a slalom budeš mít jen pro sebe," vysvětloval Michael Pucher, ze kterého se vyklubal majitel místního hotelu Falkensteiner Sonnenalpe, zatímco jeho bratr vlastnil michelinskou restauraci naproti...
Stíhačka na Schlag das Ass
Předjíždění na trati není nebezpečné.
Taktiku nejdelšího obřího závodu světa měli oba zmáknutou stejně svědomitě jako svůj byznys: "Na lanovkách je zásadně důležité, na kterou stranu si kde sedneš. Třeba po výjezdu z Nassfeldu je nahoře u restaurace Lockstanalm úsek, kde se láme chleba, protože tu začíná druhé bruslení. A když blbě vystoupíš, ztratíš možnost se pořádně rozjet."
Stále mi však není jasné, jak se závodníci při Nassfeld Trophy předjíždějí. Volá se mezi brankami HOP jako na běžkách?
"Ne. Prostě platí stejné zákony jako na sjezdovce. Nikdo nesmí nikoho ohrozit a odpovědnost nese ten zadní," ubezpečuje mě Michael.
Na start pomalu
V půl deváté dopoledne závod odstartuje. Armin Assinger v první vlně VIP vůbec netaktizuje. Vyrazí jako chrt dopředu, dobruslí k první brance, zasedne do vajíčka a s obrovským náskokem zmizí v dáli.
Než odjede desátá jedenáctá skupina, už projíždí kolem na visuté lanovce směrem ke sjezdovce FIS, po níž závodníci pokračují přes údolí Nassfeldu směrem k nejdelší alpské lanovce Millennium Express. Právě pod ní je ona zdrcující stoupací pasáž nad svahem Kammaabfahrt.
Pár minut nato, s taktickým minutovým odstupem za svou skupinou, makám do kopečka k první brance i já. A skutečně! Vyplatilo se. Mám celý svah Garnitzen (1 600 m) jen pro sebe. První oblouky nádherně vykrajuji, brzy mám však co dělat, abych udržela rychlost pod kontrolou. V ranním stínu mě občas pořádně nakopnou terénní nerovnosti. Dole nasedám na lanovku La Perla vlevo, jak mi radil Michael.
Během cesty nahoru pět minut odpočívám před další podobnou sjezdovkou Kronen-Abfahrt (1 400 m).
Start závodu začíná bruslením.
Uprostřed druhého sjezdu kolem mě najednou prosviští závodník. Předjíždění zvládá velmi elegantně "bez krveprolití", což mě docela uklidní.
Po dlouhé trati FIS (3 600 m) se při jízdě vzhůru duševně chystám na bruslení podél restaurace Lockstanalm. Správně vystoupím z lanovky vpravo, rozjedu se dostatečně rychle... jenže stejně mi v dlouhém táhlém stoupání ztuhnou ruce i nohy. Hrozím se krpálu Kammaabfahrt (2 700 m) pod sebou. Do první branky plužím, pak to jistí kristiánka mezi tyčemi... To je tedy ostuda! Brzdím jak tuniští novináři na žurnalistickém šampionátu.
Dožene mě Pucherův bratr. Hmmm... Startoval dvě skupiny za mnou! Jedeme spolu lanovkou k Hohe Höhe. Nahoře vyskočí ze sedačky, ještě než dojede do stanice, a zmizí v příkrém svahu. Na kotvovém vleku Rudnigsattellift se odpočívat nedá, ale mám milého spolujezdce, kterého znovu doženu pod sjezdovkou Schnittlauchkofel (3 700 m) u kabinové lanovky Zweikofelbahn, v níž se dělíme o sušené ovoce. A pak už přichází Carnia (7 600 m). Není strmá, ale strašně dlouhá. Po vrcholové červené trati musí člověk zasednout do vajíčka a jede a jede a nohy tuhnou a tuhnou. V dlouhém traverzu předjedu dva závodníky.
Po strmém finišovém dojezdu do cíle závodu Schlag das Ass jsem necítila stehna, v nohou jsem měla 26 kilometrů mezi slalomovými brankami s převýšením šest tisíc metrů a celkem sedm červených sjezdovek v jednom zápřahu, na nichž jsem předjela tři sjezdaře, sedm předstihlo mne. Ale odměnou mi byl výsledný čas 1:01:52,7.
