Běžkařská poezie bez lidí. Výlet Milionovou cestou Hrubého Jeseníku

Na této cestě miliony nenajdete, nevyhrajete, ani nevyděláte. Možná však získáte spousty nevšedních zážitků, které si ani za milion nikde nekoupíte. Přijměte pozvání na netradiční lyžařské putování po málo navštěvované, odvrácené straně Jeseníků.

Nejčastěji využívaná lyžařská trasa Hrubého Jeseníku spojuje Červenohorské sedlo s chatami Švýcárnou a Ovčárnou pod Pradědem. Tady bývají vždy projeté stopy a velký nával vyznavačů běžeckého lyžování.

Jen málokdo však zkusí projet tuto oblast po opačné straně hor, kde se po severovýchodních úbočích hlavní hřebenovky kroutí v konstantních nadmořských výškách okolo 1 000 metrů několik lesních cest.

Jedna z nich nese název Milionová a je ideálním terénem pro lyžařskou turistiku.

Návrat do starých běžkařských časů

Milionová cesta je příjemnou, téměř vrstevnicovou trasou spojující Červenohorské a Videlské sedlo nad údolím Bělé.

V dobách velkorysého projektování jesenických lyžařských cest byla právem zahrnuta do sítě pravidelně udržovaných tras. Brzy se však ukázalo, že 15 km v lesích bez jediné hospody nemůže v dnešní době lyžaře ve větším množství přitáhnout a uspokojit.

Navíc Videlské sedlo je komunikačně špatně dostupné, a tak než tam čekat několik hodin uprostřed zasněženého lesa na autobus, je lepší se vrátit nebo pokračovat někam dál. A to znamená místo 15 kilometrů bez teplé chaty či hospody hned dvojnásobek. A to už vyžaduje jistou vytrvalost, soběstačnost a odolnost.

Dnes se Milionová cesta pro lyžaře neudržuje a je vedená pouze jako turistická. Rychlá a kvalitní stopa je jistá pouze v době, kdy dlouho nesněží, a zároveň není obleva, jinak je třeba počítat s prošlapáváním, časovými ztrátami a různými dalšími z toho plynoucími nástrahami. Vyplatí se proto vyrážet o něco později než ostatní vyznavači bílé stopy a lépe v neděli než v sobotu. Ani to však nemusí vyjít. Pravděpodobnost, že někdo zatouží po jesenických milionových zážitcích, není velká.

Červenohorské sedlo z Milionové cesty

Lyžařský výlet na Videlské sedlo tak představuje příjemný návrat do starých časů, kdy se nejezdilo ve vyfrézovaných kolejích a stopa se vyráběla svépomocí.

Obchvat kolem Velkého Klínu

Začínáme na Červenohorském sedle (1 013 m) a zatímco ostatní spolucestující z autobusu otáčejí běžky směrem ke Švýcárně, my zamíříme po žluté značce ke sjezdovkám na severním svahu Velkého Klínovce (1 164 m). Je třeba upozornit, že traverz modré a následně červené sjezdovky není za plného provozu na běžkách bez hran zrovna moc příjemný.

Nejdrsnější zimní hřebenovka v Česku

Hřebenovkou Hrubého Jeseníku v zimě nepohrdne asi žádný vyznavač bílé stopy. Téměř 40 km dlouhé putování z jednoho konce hor na druhý patří k vrcholným sportovním i krajinářským zážitkům. K úspěšnému zvládnutí je zapotřebí především příznivé počasí. Přečtěte si: Přejezd Hrubého Jeseníku.

Za skiareálem následuje mírné stoupání k serpentině a rozcestí Pekárka, kde jakž takž projetá stopa definitivně končí a ke slovu přichází pravá zimní turistika.

Začínáme velikým obloukem (či spíše obchvatem) objíždět po západním úbočí horu Velký Klín (1 178 m). Jede se téměř tři kilometry z kopečka a za příznivých podmínek je to hezké svezení. Klesání je mírné a cesta široká.

Krásný pohled se otevírá vlevo přes hluboké údolí Červenohorského potoka, kterým se šplhá nahoru do sedla silnice, na protilehlý východní svah Červené hory (1 333 m) s nejdelšími lavinovými dráhami v Jeseníkách.

Kousek za rozcestím Pod skálami Jeřábu, kde žlutá značka sestupuje do údolí, se nachází nejnižší místo Milionové cesty. Výška asi 900 metrů. Ale to už se náš směr otáčí o 180 stupňů a místo na sever míříme na jih, pořád kolem hory Velký Klín.

Cesta se tak zakroutila, že u skály Kamenný kostel se přibližujeme výchozímu Červenohorskému sedlu vzdušnou čarou na 2,5 km, ovšem v nohou už máme našlapáno hezkých sedm kilometrů.

Horskou pustinou do Videlského sedla

A stoupání pořád nemá konce. Po přetraverzování údolí Bukového potoka se dostáváme do výšek okolo 1 100 m pod Malý a Velký Jezerník. Necelých 500 metrů odtud na druhé straně návrší se prohánějí běžkaři na lyžařské magistrále Švýcárna – Červenohorské sedlo, na naší straně je však pustina.

Milionová cesta pod Výrovkou

Jeseníky z nejvyšších partií Milionové cesty

Jedinou civilizační vymožeností je lovecká chata na Malém Klínu, ta však bývá zamčená. K tomuto hezkému místu s výhledem na severní část Jeseníků obvykle směřují stopy občasných návštěvníků či uživatelů.

S přibývající výškou se zlepšuje sníh a okolní lesy dostávají pralesní ráz. Mezi typickými siluetami štíhlých jesenických smrků vykukují Keprník a Červená hora.

Sedmikilometrové stoupání kulminuje v místě, kde Milionová cesta přechází Studený potok nad Vysokým vodopádem v nadmořské výšce cca 1 220 m. K vodopádu ani k blízké turistické chatě Švýcárna se ale na běžkách dostat nedá.

Zbývajících pět kilometrů do Videlského sedla (930 m) má plynule sestupnou tendenci, na některých úsecích jsou příjemné delší sjezdy, kdy lyže jedou samy.

Videlské sedlo na dohled

Na Videlském sedle kromě malého parkoviště, dřevěného kříže a dřevěné autobusové budky nic není. O víkendech tu ovšem zastavuje třikrát denně v obou směrech dálková linka Jeseník – Olomouc.

Silonovou trasou pod Praděd

Pro skalní vyznavače lyžařské turistiky bez udržovaných stop má Milionová cesta z Videlského sedla nádherné pokračování. Jmenuje se Silonova trasa a zhruba po 12 km se mnoha zákrutami a obchvaty prokličkuje do dalšího silničního sedla pod Lyrou (1 000 m). Objevné a zcela netradiční jsou pohledy na Praděd, v jehož severovýchodních svazích se tato trasa v podstatě pořád kroutí.

Orientace není z důvodu častých změn směru, výšky a také několika křižovatek úplně jednoduchá, zvláště pak za snížené dohlednosti. Jako vodítko a urychlení postupu mohou na některých úsecích posloužit občasné stopy sněžného skútru, čtyřkolky nebo traktoru. Lyžař na běžkách tu bývá ještě větší vzácností než na Milionové cestě.

Praděd z úbočí Prostředního vrchu

Čtvero hor a čtvero údolí musíme dlouze obkroužit, než nás krátký sjezd svede do sedla pod Lyrou. Putování se stává trochu stereotypním a únavným, avšak skvělé a neotřelé vyhlídky na magický Praděd dodávají energii a optimismus.

Aktuální zpravodajství

Aktuální sněhové zpravodajství, detailní informace o lyžařských střediscích a jednotlivých sjezdovkách sledujte na stránkách iDNES.cz

V sedle pod Lyrou máme najeto již 27 km a den pomalu končí. Zbývající dva kilometry do Karlovy Studánky rychle uběhnou po v zimě neudržované silnici.

Symbolický třicátý kilometr lze doplnit ještě před sjezdem do lázeňského letoviska odbočkou na vyhlídkovou skálu Rolandův kámen anebo pěším výstupem po silnici do sedla Hvězda pod Ovčárnou, odkud jezdí v pozdní odpoledne více autobusových spojů než z Karlovy Studánky.

Poznámka redakce: fotografie byly nafoceny loni, aktuální sněhovou situaci na trase si můžete ověřit na sněhovém zpravodajství iDNES.cz.

Může se hodit

Itinerář trasy:
Červenohorské sedlo – Pod skálami Jeřábu, 4 km – Nad Vysokým vodopádem, 10 km – Videlské sedlo, 15 km – sedlo pod Lyrou, 27 km – Karlova Studánka, 29 km.

Mapa:
1 : 50 000 KČT č. 55 – Hrubý Jeseník

Jak se tam dostat:
Tento výlet není vhodné realizovat autem vzhledem k omezené dopravní obslužnosti v této odlehlé části Jeseníků. Po absolvování popisované trasy v celé popisované délce je velmi obtížné se k zaparkovanému autu vrátit veřejnou dopravou.

Nejlepší je začít na Červenohorském sedle a podle aktuální situace to buď včas otočit, nebo skončit na Videlském sedle (je třeba si předem zjistit odjezd autobusu), anebo v případě dobrého času, počasí a sněhu pokračovat až do Karlovy Studánky.

Na Červenohorské sedlo jezdí autobusy z Jeseníku a ze Šumperka (resp. z Olomouce a Brna). Na Videlské sedlo jezdí autobusy 2–3x denně v obou směrech z Jeseníku a Karlovy Studánky (resp. z Olomouce).