Pár chalup, rozsetých na náhorní planině pod Bukovcem, není jen oblíbeným zimním sportovním centrem, ale zároveň jedním z nejmalebnějších míst naší země. Malá Jizerka je osada na konci světa. S civilizací ji spojuje jen úzká silnička z Polubného, kterou lemuje opět jen les a běžecká stopa.
Ještě před dvaceti lety to tu bylo místy dost neutěšené. Kůrovec a průmyslový spad ničili lesy v Jizerských horách po hektarech. Malá Jizerka nabízela výhled na smutnou měsíční krajinu, jíž nad holými pláněmi vévodily ponuré kamenné útvary. A samotnému místu dominovalo ještě ponuřejší opuštěné sídlo majitele kdysi slavných skláren Panský dům. Škoda, že to neviděli producenti z Hollywoodu - ideální místo pro natáčení Psa Baskervillského...
Po letech se na Jizerku vrátily nejen lesy, ale i šikovný podnikatelský duch. Penzion Panský dům je dnes ozdobou osady. A není sám. Opraven byl i penzion Sklárna, bývalá skutečná sklárna, a také proslulá ubytovna nadšených sportovních běžkařů Pyramida. Není divu, že se ke koupi a rekonstrukci jedné ze zdejších chalup rozhodl i jeden z nejbohatších Evropanů, český podnikatel Petr Kellner.
Kilometry bílou stopou
Z Jizerky se dají na lyžích přejet celé Jizerské hory. Běžky nasazujete do vysoustružené stopy jen pár metrů od zmíněných chalup. Vzhůru do kopce přes Mořinu pod Bukovcem, kde je hlavní parkoviště Malé Jizerky, dojedete lesní houpačkou až na Václavíkovu Studánku.
Kilometr lesem do kopce a jste na rozcestí u bunkru na bulváru běžkařů - proslulé Promenádě. Odtud dvěma směry dojedete až na Smědavu. Z několika míst vás stopy dovedou až na Kristiánov, Novou Louku a do Bedřichova.
Ať budete tento nekonečný prostor křižovat jakýmkoliv směrem, místní říkají, že stejně nakonec vždycky skončíte na kultovním místě Jizerských hor - v Knajpě, kde najdete občerstvení.
"Společně s dalšími hoteliéry si platíme rolbaře, kteří v noci protáhnou na dvě stě padesát kilometrů tras. Dřív jsme to financovali sami, dnes se podílejí i sponzoři," říká Ondřej Duda, kterému na Jizerce patří mj. krásně zrekonstruovaný Panský dům.
Jedna z nejkrásnějších tras
U Mořiny pod Bukovcem nasadíte běžky. Téměř po rovině zahřívacím tempem dojedete k bunkru. Tam uhnete prudce doleva, do kopce klikatící se stopou přes Vlašský hřeben, odkud je jeden z nejhezčích výhledů, jaké běžecké stopy v Jizerských horách nabízejí. Na Hrušovské skály, na Bílé kameny, na přehradu Souš. Na centrální masiv Jizerských hor. Na všechny ty krásně nově zalesněné pláně, které už nejsou pustou měsíční krajinou jako před lety…
Pak se vydejte nejprve mírně, posléze prudce dolů na rozcestí nad Souší a odtud rovně po vrstevnici nádhernou, mírně zvlněnou Knížecí cestou kolem Čertova kamene až na Smědavu.
Tohle místo není jen ideální denní běžkařský výlet, ale turisty to tu bude bavit několik dní.
Malá Jizerka je jedním z nejlepších východisek pro túry na všechny strany. Na Orle za polskou hranicí. Na Václavíkovu Studánku a do Polubného. Na Knajpu, na Kristiánov a na Bedřichov. Na Smědavu a Bílý Potok. A od Smědavy směrem pod Smrk, nejvyšší horu Jizerek.
Jídlo, servis a značení tras
Stavitelům zdejších tras to všechno ovšem přišlo v Jizerských horách tak jednoduché, srozumitelné a prosté, že se moc neobtěžovali s pořádným systémem značení. Někde chybí rozcestníky úplně, jinde se lyžaři ztrácejí ve změti turistických, cyklistických a běžeckých značek. Třeba na Šumavě se na každém sebemenším rozcestí zorientujete mnohem lépe. To je asi jediná závada, na kterou tady běžkařský labužník narazí.
Kdybychom chtěli být hnidopichové, tak podobně jako všude v Česku chybí ještě něco: ve světě tak populární, oblíbené a nezbytné běžkařské útulny, převlékárny, šatny a mazárny… Ale to už bychom toho chtěli po pouhých dvaceti letech od revoluce moc.
Co tu naopak opravdu překvapí, je vynikající kuchyně. Na Malé Jizerce, konkrétně v Pyramidě, v Panském domě a ve Sklárně se totiž výborně vaří. Vládne tu klasická česká kuchyně, ale opravdu skvělá. Svíčková, gulášek, kachnička se zelím, králík, bramboráčky, ovocné knedlíky. Jako od babičky.
JizerkaZ historie JizerkyTato 500 let stará osada má neklidnou historii a prošla mnoha proměnami. Kdysi ležela uprostřed pustých, hlubokých lesů. Na "gizerní laucze" pod Bukovcem žili čeští osadníci, lovili ryby v Jizeře, pojídali zpěvné ptáky, sušili seno a pálili v milířích dřevěné uhlí. Pak se na Jizerce objevily drahokamy, které stály v 16. století na pozadí dramatického hraničního sporu. V roce 1539 uplatnil pán Bibrstein, kterému tím vděčíme za první archivní zmínku o Jizerce, nárok na území pod Bukovcem. Jizerkou protéká Safírový potok, který pramení pod Vlašským hřebenem. Safíry, které lidé vytěžili z náplavů Safírového potoka, patří k nejkrásnějším v Evropě. Dvouhektarový kus země vydal i mnohé další drahé kameny, které z Jizerky učinily jedno z nejcitovanějších nalezišť střední Evropy v moderní mineralogické literatuře. V malém muzeu v budově bývalé školy se návštěvníci mohou dozvědět, jak ještě v minulém století obyvatelé osady rýžovali drobné safírky a prodávali je letním turistům. Domy na Jizerce pocházejí většinou z 19. století, které přineslo horské osadě zlatý věk. Roku 1828 po velkých větrných polomech tu vznikla huť, aby zužitkovala pokácené stromy. Dřevorubci, kteří kromě těžké práce v nekonečných lesích museli i pytlačit, pašovat a krást dříví, aby uhájili holé živobytí, se stali skláři. Ve dvou hutích jich pracovalo přes třicet. Obec měla svou pilu, pekárnu, školu. Panský dům majitele sklárny Riedla je dodnes nejkrásnějším a nejdominantnějším stavením na Jizerce. Ridlova novější huť, která zastavila výrobu až těsně před první světovou válkou, je dnes k vidění v podobě penzionu Sklárna. Na počátku 20. století, kdy sklářský věk minul, se ze sklářů znovu stali dřevaři. "Své volné seknice v domech však stále častěji pronajímali letním i zimním hostům, kteří rádi chodili na čepované pivo do hospody U Pyramidy," píše ve své Knize o Jizerských horách Miroslav Nevrlý. Pyramida funguje dodnes. Kromě ní pět dalších hospůdek, z nichž určitě nejpříjemnější posezení s ubytováním nabízí nově zrekonstruovaný Panský dům.
|
