Nad bývalým hlavním městem Almaty se do výšky 3 200 m. n. m. vypínají sjezdovky resortu Symbulak, místa řady světových závodů třeba v akrobatickém lyžování či jízdě v boulích. Těch překvapení tam čeká daleko víc, například jde o místo zapsané v Guinnessově knize rekordů s poznámkou: nejvýš položená sjezdovka světa s nočním lyžováním.
Ty otkuda?
I ten, kdo neoblíbené a povinné výuce ruského jazyka díky pozdějšímu narození unikl, patrně pozná, že se ho spolujezdec v lanovce ptá, odkud do Kazachstánu přijel. A pokud zazní jako odpověď minimálně jedna kostrbatá věta v ruštině, roztočí se samopal dalších otázek. Zvědavých a až upřímně přímých.
Poznáte exotická lyžařská střediska? |
Přijel jsi z Československa? Co si tam myslíte o Rusku? Jak to vidíš s Ukrajinou? Mladí Kazaši už komunikují hlavně kazašsky či anglicky, ale do střediska jezdí i partičky Rusů. Jejich bohatí rodiče žijící dnes ve Švýcarsku jim zařídili, aby do žádné války narukovat nemuseli. Poznáte je neomylně už z dálky podle kombinéz značky Bogner a opulentních kožešinových límců.
Celý areál splňuje vysoké nároky pro pořádání prestižních soutěží, například Světového poháru ve freestylu. Ten se tam pravidelně koná od roku 2019.
Ale člověk může potkat na lanovce i mladíka, který podobné štěstí neměl. Aby ho neodvedli, sám emigroval do Kazachstánu a protlouká se tady. Na lanovce se potkáte i s bývalými vojáky dávno v důchodu, kteří vzpomínají na velký Sovětský svaz jako na tu nejlepší dobu života. Někteří dokonce navštívili v rámci „bratrské pomoci“ i Československo.
Mladým je tato epocha nedávných dějin vzdálená miliony světelných let. Žijí nový život v zemi, která je nesmírně bohatá na nerostné suroviny. Také jim tu zbyl jako pěkný památník obrovský kosmický komplex Bajkonuru a údajně větší zásoba jaderných zbraní, než má Rusko.
Nemluvě o unikátním místě na bruslení. Ještě z rozhodnutí samotného Stalina vyrostl na začátku údolí gigantický zimní stadion Medeu s okruhem pro rychlobruslení. Díky vysoké nadmořské výšce a průzračně čistému vzduchu má prý nejkvalitnější přírodní led, rovný a průzračný jako sklo.
Lyžovaní v gruzínské Svanetii: bezpečná exotika mezi obrannými věžemi |
Nad ním byly směrem vzhůru do hor nataženy dráty pro pohon první kotvy. Jen tak mimochodem: šlo o válečnou trofej, kterou si sovětští soldáti dlouhodobě „vypůjčili“, podobně jako mnoho jiného, při svém (časově omezeném) odchodu z Evropy. Většina budoucích ruských medailistů – bruslařů i lyžařů – skórujících na poválečných olympijských hrách trénovala právě na Symbulaku.
Pro každého něco
Lyžování jako sport zavedli do Kazachstánu Rakušané jménem Anton Weiss, Vitold Radal a Ivan Gruzis, kteří tam kdysi utekli před nastupujícím nacismem. Jako obchodníci s dostatečně dobrodružnou povahou těsně před druhou světovou válkou rozpoznali potenciál vysoko položených tratí.
I když byly majestátní špičky pohoří Ile-Alatau, pojmenovaného podle pásma hor táhnoucích se přes 300 km podél kazašsko-kyrgyzské hranice, doslova nepolíbené. Také na vlastní Symbulak trval náročný výstup dobré tři hodiny a jízda dolů nějakých dvacet minut. Zato dnes?
Do první, zhruba 4,5 km dlouhé tratě gondoly se nastupuje ve výšce 2 260 metrů nad mořem. Houpavá cesta okrášlená bezpočtem unikátních výhledů (včetně „dronového pohledu“ na bruslařský stadion Medey) stoupá vzhůru do finální stanice nazvané podle výškové kóty 3 200.
Lyžařský areál Symbulak se rozkládá pouhých dvacet minut jízdy autobusem z centra Almaty.
Odtamtud se na obě strany rozlévají široké svahy bělostných míst, kde si přijde na své každý. Od opravdových začátečníků, úsměvně lyžujících s polštáři na zadnicích, aby byl dopad na zadní část těla co nejměkčí. Přes off-pistové nadšence a skialpinisty pokořující blízká zcela nedotčená údolí a nastoupávající další stovky výškových metrů pro pár minut extáze z nedotčeného svahu. Až po milovníky carvingových oblouků.
Strmé zatáčky a zvlášť náročné úseky sjezdovek mají přezdívky spojené se svým charakterem – ať to je houpačka, tobogan, pokaždé jinak kouzlící čarodějka nebo „ďáďa Bogdanovič“. Celý areál však splňuje i vysoké nároky pro pořádání prestižních soutěží, například Světového poháru ve freestylu. Ten se tam pravidelně koná od roku 2019. Podobně svého času hostil závody elity v alpském lyžování – ve sjezdu, superobřím slalomu i superkombinaci – v rámci konání VII. asijských zimních her.
Tam, vysoko nad mraky
Lyžařský areál Symbulak se rozkládá pouhých dvacet minut jízdy autobusem z centra Almaty. Města, které zdobí nejen řady paneláků, ale též špice pravoslavných kostelů a mešit. Přes 70 procent obyvatel z přibližných dvaceti milionů v zemi (která je 34x větší než ta naše) praktikuje islám. Ale dělají to tak nějak nenásilně, nikde nevidíte šipky směřující k Mekce, málokdo si vozí modlitební koberečky v autě.
O to víc je v Almaty vidět v zimě lidi s lyžemi na ramenou nebo se snowboardem pod paží. Lyžařský resort Symbulak loni oslavil 70 let od postavení prvního vleku a dnes tady funguje osm lanovek a lyžařských vleků s kapacitou dva tisíce lidí za hodinu.
Délka vždy dokonale upravených sjezdovek dělá v součtu 20 kilometrů, což při poměrně řídkém vzduchu stačí ke spokojenosti i náročným lyžařům. K dispozici mají ostré černé, pokročilé červené i pohodové modré. Dvě z nich líně stékají do odvráceného údolí. Jsou ideální k tomu, když se chcete jen vozit a současně se kochat výhledy na okolní horské velikány.
Resort je unikátní i vysokou kvalitou sněhu, který je málokdy mokrý a většinou působí kompaktně, jako by ho právě přejela rolba. Ostatně rolby jsou jednou z nejfotografovanějších atrakcí téměř milionu turistů, kteří se nechávají vyvézt až tam vysoko nad mraky. Jsou hlavně z Indie, Číny či Koreje a přijeli se tam jen vyfotografovat. A sáhnout na tu divnou bílou studenou hmotu, kterou většina z nich nikdy předtím neviděla.
Symbulak je unikátní i vysokou kvalitou sněhu, který je málokdy mokrý a většinou působí kompaktně, jako by ho právě přejela rolba.
