Jedeme po široké silnici z rakouského Feldkirchenu, na níž je rychlost jízdy omezena na osmdesát kilometrů. Skutečnost, že už jsme v Lichtenštejnsku, čtvrtém nejmenším státě Evropy a jednom z nejbohatších států světa, poznáváme až podle všudypřítomných červeno-modrých vlajek s knížecí korunkou. A také podle četných policejních radarů nezvykle umístěných tři metry nad zemí, kde je jen málokdo očekává.
Lichtenštejnsko se rozkládá mezi Rakouskem a Švýcarskem, přičemž v nejdelším místě je dlouhé 25 km, maximální šířka pak dosahuje 12,5 km. Avšak těch 160 km² je jedním z nejkrásnějších míst, která na této planetě můžete nalézt. Nezkažená příroda, skvělá kuchyně a vznešená minulost slibují chvíle čiré blaženosti těla i ducha. Tato poslední německy mluvící monarchie nesoucí jméno po aristokratické dynastii vládnoucí z hradu Vaduz a stejnojmenného hlavního města se skládá z jedenácti městeček a obcí s celkovým počtem obyvatel 35 tisíc.
Z Vaduzu jste na sjezdovce za půl hodiny
Zní to možná trochu neuvěřitelně, ale i lichtenštejnská lyžařská střediska mají prvotřídní vybavení, v porovnání s rakouskými a švýcarskými jsou však mnohem menší a útulnější.
Z hlavního města Vaduz to do jejich středu trvá sotva půl hodiny, jedeme silnicí, která strmě stoupá a klikatí se. Projíždíme Triesenbergem, obcí s krásnými měšťanskými domy a gotickou kapličkou s vzácnými freskami, vjíždíme do horského tunelu a už jsme ve Stegu, jednom ze dvou hlavních zimních středisek. Populární je zejména mezi milovníky běžek, kteří si mohou vybrat ze tří okruhů s různým stupněm obtížnosti a délky (4, 12 a 12,5 kilometrů). Kdo chce lyžovat i v noci, má k dispozici osvětlenou trať. My však po krátké zastávce pokračujeme ještě o tři sta metrů výš, až na konec silnice do několik kilometrů vzdáleného Malbunu. Právě jsme vyjeli na Sněžku, napadá mě, protože jsme přesně stejně vysoko, tedy 1 602 metrů.
V Lichtenštejnsku na vás čekají takováto idylická údolí.
Neskutečná oáza
Malbun se právem považuje za jeden z nejkrásnějších přírodních rájů v Alpách. Toto malebné místo obklíčené alpskými vrcholky, z nichž nejvyšší je Granspitz s 2 599 metry, zůstalo ušetřeno hlučné lyžařské atmosféry, scházejí se tady především hosté, kteří mu zůstali po léta věrni. Středisko nabízí pět lanovek a vleků, 23 kilometrů sjezdovek pro dobré lyžaře i rodiny s dětmi, klidné lyžařské svahy, tréninkovou černou sjezdovkou 2,5 kilometru dlouhou, kterou využívá i místní národní tým. Pamatujete se ještě na dvojnásobnou olympijskou vítězku Hanni Wenzelovou a jejího bratra Andrease, bývalého vítěze světového poháru? Oba trénovali právě zde.
Je tu i snowboardový park, noční lyžování, dvě sáňkařské dráhy, zimní turistické trasy a samozřejmě, i aprés-ski v útulných hospůdkách a barech.
Zatímco spodní část Malbunu s hotely a parkovišti je dostupná autem, horní část od stanice čtyřsedačkové lanovky na Sareis je zklidněná a pouze pro pěší. Odtud vám také zajistí dopravu vašich zavazadel sněžným skútrem k bungalovům a apartmánům v horní části střediska. Na lyžích odjedete a sjedete od a ke každému domu, skibus do Stegu potřebují pouze běžkaři.
Všechny lanovky byly zmodernizovány a vyvezou vás zhruba do 2 000 metrů. Na Hochegg čtyřsedačková a na Tälli krytá šestisedačková s vyhřívanými sedadly. Skipasy jsou bezdotykové a od turniketu na nástupní plošinu vede pohyblivý chodník. Vlastní nástupní plošina je hydraulicky ovládaná; když nastupují děti, zvýší se, aby bezpečně dosedly na sedačky.
Nejstarší malbunský hotel z roku 1902
Tady sídlí lichtenštejnská vláda.
Lyžování s knížecí rodinou
Kupujeme si skipas a vyjíždíme lanovkou na Sareis, kde si v typické horské dřevěné restauraci Saraiserjoch dáváme pizzu a svařené víno a z velké slunečné terasy obdivujeme panorama švýcarských i rakouských Alp. Domy v Malbunu jsou před námi jako na dlani, vidět je odsud i první hotel v údolí, Alpenhotel, který se otevřel před 102 lety a od počátku je v rodinných rukou. Vede ho již čtvrtá generace rodiny Vögeli-Schroth, šéf a kuchař v jedné osobě Karl-Heinz a jeho paní Vibeke, která sem původně přijela v roce 1986 jako norská studentka na brigádu. Když budete mít štěstí, tak tady prý o víkendu potkáte celou knížecí rodinu, která si již léta chodí do Alpenhotelu po lyžování posedět.
V hradě nad městem sídlí knížecí rodina.
Ochutnejte místní speciality
Pokud se rozhodnete dát si něco k jídlu, tak vězte, že Lichtenštejnsko v podstatě nemá vlastní kuchyni, takže to, co najdete na jídelním lístku, je vesměs příbuzné s kuchyní rakouskou a švýcarskou.
Zmorga neboli snídaně obvykle sestává z mnoha druhů chleba s džemem a kávou. Pochoutkou jsou zdejší sýry. Zmittag, oběd, zahrnuje sytou polévku nebo salát, hlavní chod a zákusek. Znacht čili večeře se podává obvykle mezi šestou a sedmou a je lehká, často ji tvoří jen sendviče s masem a sýrem. Dejte si národní jídlo zvané rebel připravované z kukuřičné mouky a míchané na pánvi s mlékem, vodou a solí, jež se podává s bezinkovým pyré. Za ochutnání stojí i käsknöpfle, těstoviny s pikantním sýrem, či röschti, oškrábané, pečené brambory.
Součástí oběda a večeře bývá vynikající místní víno, které sice není v zahraničí příliš známé, ale kvalitou překoná známé značky. Ochutnejte třeba červený Vaduzer Pinot Noir Herawingert AOC nebo Merlot Anberola Selection Karlsberg Barrique.
Chcete-li ale něco zcela speciálního (a výtečného), dejte si Zweigelt Profundo Selektion Karlsberg Barrique z knížecích vinic ve Wilfersdorfu. Budete sice muset sáhnout do peněženky o něco hlouběji, lahev vás přijde zhruba na 150 franků, ale zážitek stojí za to. Víno vás dostane svojí rubínovou až fialovou barvou, intenzivní ovocnou vůní mísící se s vůní sladkého koření, jasnou to známkou zrání v sudu. V chuti je pak lahodně uleželé, ovocně kořenité, s jemnou tříslovinou.
No a pokud by vám lyžování na zdejších svazích nestačilo a zatoužili byste po změně, není nic jednoduššího než sednout do auta a vyrazit do nedalekého rakouského Arlbergu s lyžařskými středisky Lech a Zürs, které podle Skiresort Service International patří k pěti nejlepším na světě.
Může se hoditJAK SE TAM DOSTAT |
