Na digitálních hodinách svítí údaj 7:59 ráno. Ještě minutu. Pak se otevřou brány na lanovku, pak se nechám vyvézt do lyžařské nirvány. Dětinské, vím to. A užívám si to.
V Leogangu na mě zapůsobil stroj času. Sebral mi minimálně 20 let života. Z důstojného útoku na čtyřicítku jsem se vrátil zpátky do puberty. Nedočkavý a také sil plný jedinec. V gondole stoupající úbočím hory se tomu můžu smát.
Co začínalo jako vytoužená dvousedačka, je dnes nekonečným střediskem.


















