Za tři dny jsem projel prakticky každý metr střediska, a teď přemýšlím, jestli jsem si vůbec někdy někde zalyžoval líp. Jsou tu parádní sjezdovky všech možných obtížností, bezproblémový provoz, minimum čekání na lanovky. A vynikající sníh! Navíc sjezdovky vydrží tvrdé a rovné až do odpoledních hodin.
Za rok sem zavítá největší svátek zimních sportů a je trochu nespravedlivé, že se Livigno nedostalo do oficiálního názvu olympijských her, který zní: Milán Cortina 2026. Na zdejších svazích přitom proběhne víc závodů než v Cortině. Ve snowboardingu a freestyle lyžování se tady rozdělí 26 medailových sad.
Obec Livigno se nachází ve výšce osmnáct set metrů, sevřená v údolí mezi dvěma horskými hřebeny posetými 115 kilometry sjezdovek. Olympijské závody zamíří na oba kopce. Na východní straně v Mottolinu se bude soutěžit v disciplínách U-rampa, slopestyle, big air, snowboardcross, skikros a paralelní obří slalom. Na opačné straně pak sjezdovka Carosello 3000 přivítá závody v boulích a v akrobatických skocích.
V běžné sezoně jsou i závodní sjezdovky otevřené, odvážný lyžař či snowboardista si může projet dokonce i snowpark a okusit aspoň okrajovou část nějakého můstku. Výjimkou jsou jen tratě pro kros a paralelní slalomy, které před příští zimou čekají terénní úpravy. A samozřejmě všude vyrostou tribuny.
Bílé údolí láká na běžky i na fatbike
Do poloviny minulého století bývalo Livigno na šest měsíců v roce úplně odříznuté od světa, což mu vyneslo přezdívku Piccolo Tibet (Malý Tibet). Až zpřístupnění průsmyku Passo di Foscagno a především zbudování tunelu Munt-la-Schera obec otevřelo světu.
Sníh tady však vládne po mnoho měsíců i v současnosti. Při únorové návštěvě jsme se ocitli v bílém obležení, ačkoliv jinde tou dobou sněhu zas tak moc nebylo. Člověku to dojde až u televizních záběrů z lyžařských závodů nebo u prázdninových fotografií přátel z jiných oblastí. I tam vidí bílé sjezdovky a zasněžené vrcholky, jenže většinu pohledů rámuje hnědá, černá, případně zelená barva.
Běžecké tratě jsou upravovány v celkové délce 30 kilometrů, vstup do stopy je zpoplatněn částkou 10 eur (250 Kč).
To Livigno je kompletně bílé! Díky své poloze je pokryté sněhem i údolí, kde jsou skvěle připravené běžecké trasy. Jak se dny prodlužují, dá se pohodlně běžkovat až do pozdního odpoledne, po lyžování, nebo třeba hned po příjezdu na dovolenou. Sám jsem se neudržel a po osmihodinové jízdě z Česka jsem s posledními paprsky slunce vyběhl. Stopy byly prázdné a perfektně vysoustružené, jakoby je rolba projela teprve chvíli přede mnou.
Základní trasa je značena modře, červené úseky vybočují na okolní svahy a nabízejí výškové metry navíc. Podél běžkařských tratí vedou ještě další upravené cesty pro pěší a pro cyklisty, kteří tady vyrážejí na výlety na oblíbených fatbicích, tedy jízdních kolech se širokými pneumatikami.
Sjezdovky jsou i odpoledne rovné a tvrdé
Na první lyžařský den si vybíráme západní stranu s vrcholky Vetta Blesaccia a Carosello. Sjezdovky poctivě projíždíme od severu na jih a dáváme si záležet, abychom okusili opravdu všechny. Převažují červeně a modře značené svahy, na kterých můžeme nechat lyže krouhat dlouhé řezané oblouky. Více hranit nás přinutí krátká černá sjezdovka Larici, ze které se otevírá parádní výhled na jezero Lago di Livigno.
Vyhlídkové trasy na nás však čekají zejména ve vyšších polohách. Sjezdovka Bellavista má krásné výhledy zakódované už ve svém názvu. Zrak tak stále utíká do údolí i na protější sjezdovky v Mottolinu.
To už mírně traverzujeme, abychom se posunuli k olympijskému Carosellu. Neustále však postupujeme v plynulém rytmu lanovka-kopec-lanovka-kopec. Žádné spojovací cesty fiktivně označené jako modré sjezdovky tady nejsou.
Až z vrcholu Vetta Blesaccia se dobrovolně a s velkou chutí pouštíme na sjezdovku, o které by se dalo mluvit jako o traverzu. Trať Diagonale si interně pojmenujeme „Vyhlídková“, protože příjemný pozvolný sjezd s dříve zakrytými výhledy do opačného údolí opravdu stojí za to. Cíl je na nejzápadnějším bodě celého střediska pod parádním strmým slalomovým svahem. Tento kopec musíme sjet víckrát, abychom si užili všechny možné průjezdy.
Nabažení sympatickým svahem pak na vrcholku pohlédneme doleva, kde loni v prosinci slavnostně otevřeli novou závodní sjezdovku. Jméno Cinque Cerchi – Pět kruhů – předurčuje toto místo k olympijskému soutěžení. V únoru 2026 se tady bude závodit v boulích a v akrobatických skocích, nyní je zde snowpark s můstky a raily.
Na nás čeká oběd u horní stanice lanovky nad snowparkem a prudší sjezdovky, které odtud klesají k jižnímu konci Livigna. Z plání v horních partiích sjíždíme do lesního porostu, kde se sjezdovky zužují, a pokud jedete jako my po černé, tak klesáte opravdu rychle a velmi strmě.
K návratu do výchozího bodu už putujeme zase přes nejvyšší kopce. Ještě jednou se kocháme na sjezdovce Bella Vista a všechny svahy i v pokročilém odpoledni nacházíme ve stejném stavu jako ráno: žádné boule, ledové plotny ani rozměklý sníh. Poslední jízda je stejně hodnotná jako ta první.
Procházka na sněžnicích i welness
Než se vydáme na druhou část lyžařského střediska, pojďme se podívat na další aktivity, které zdejší kraj nabízí. O běžkách a fatbiku už byla řeč, pěší výlety lze vylepšit nasazením sněžnic nebo doprovodem lamy. Na sněžnicích se dá vyrazit do údolí Val Federia, případně i k vrcholu Carosello, s lamou pak podél řeky Spol po dobrodružné stezce z farmy Tresenda.
Pokud však vyznáváte konzervativnější způsob relaxace, vyzkoušejte středisko Aquagranda. Areál je Italským olympijským výborem certifikován jako oficiální tréninkové centrum a nabízí padesátimetrový plavecký bazén, dětský vodní svět i rozsáhlé wellness centrum.
Dorazí i Ledecká s Adamczykovou?
Za dalšími lyžařskými zážitky jedeme po eskalátorech k nově zrekonstruované kabinové lanovce na Mottolino.
Milan Cortina 2026Zimní olympijské hry hostí od 6. do 22. února 2026 Milán a další italská střediska. Formálně jsou sportoviště rozčleněna do čtyř zón: Milán, Valtelina, Cortina a Val di Fiemme. Livigno se Stelviem patří do zóny Valtelina pojmenované podle údolí, kde obě lyžařská střediska leží. Na ZOH 2026 se rozdělí celkem 116 medailových sad. Nejvíce v Miláně 30, následují Livigno (26), Val di Fiemme (21), Cortina (20), Anterselva (11) a Bormio (8). |
Moderní budova s pokladnami, prodejnami, půjčovnou či kavárnou vyrostla jako zázemí pro další olympijské závody, které budou právě tady vrcholit. Pokud se sejdou různé okolnosti (rodinné, nominační i termínové), mohly by tady za rok na lanovku nasedat i české šampionky Ester Ledecká a Eva Adamczyková. Právě jejich disciplíny budou probíhat na tomto kopci.
Před námi však není olympijský závod, ale další slunečný den na skvělém sněhu. Mottolino je jiné než protilehlé Carosello, sjezdovky i lanovky jsou nahuštěné na menším prostoru a jsou vesměs strmější. Především jižní část na svazích Monte della Neve pokrývají hlavně černé sjezdovky. Prudké, široké, skvěle připravené svahy nabízejí mnoho variant a žádná není špatná.
Z nejvyššího bodu koukáme západním směrem, kde v dáli za horami leží další olympijské středisko Bormio. V místě, kde se za rok pojedou všechny mužské závody v alpském lyžování a také premiéra ve skialpinismu, teď sedí velký bílý mrak.
Pod mrakem uprostřed fotografie leží Bormio, kde bude další důležité centrum zimních olympijských her 2026.
To na snowpark Mottolino v Livignu svítí slunce, a tak se tam přesouváme na poslední zastávku cesty po olympijských sportovištích. Na 800 metrů dlouhé sjezdovce je rozmístěno na šedesát pečlivě tvarovaných staveb, které vyzývají akrobaty k odvážným skokům.
My mezi můstky a dalšími překážkami projíždíme v uctivé vzdálenosti, park je skoro prázdný, takže rychlou návštěvou nikomu nepřekážíme. Cíl je v Trepalle, které je považováno za nejvýše položenou trvale obydlenou obec v Evropě.
Na sousední sjezdovce Yepi míjíme vrak starého vojenského letadla. Ne, bombardér G91 tady nikdy neztroskotal, ale poté, co dosloužil v armádě a chvíli pobyl v muzeu, ho dopravili nad Livigno jako atrakci. A také jako neobvyklou překážku v dalším zdejším snowparku. Akrobatické kousky lyžařů a snowboardistů nad jeho křídly však vidím jen na archivních snímcích, při naší návštěvě je letoun na rovné pláni; můstky, z nichž by se odvážlivci mohli odrážet, tady letos nikdo nevybudoval.
Jak chutná Livigno?
Livigno není jen o sportu. Už od dob císaře Napoleona Bonaparta má obec statut bezcelní zóny, takže je oblíbeným místem nákupů. A jako při každé návštěvě v Itálii i tady se vyplatí okusit místní kuchyni.
Specialitou zdejšího kraje jsou pizzoccheri, syté pohankové těstoviny s bramborami, sýrem a zeleninou, mezi lokální lahůdky se řadí i bresaola, sušené hovězí maso, a polenta taragna připravovaná z pohankové mouky a sýra.
Levnější sobota a čekání na tunel
Soboty jsou v Livignu dnem, kdy se střídají hosté prakticky ve všech ubytovacích zařízeních. Může to být pozitivní zpráva pro lyžaře, protože se lyžuje se slevou, ale při plánování cesty domů musíte být velmi ostražití, abyste neuvízli před tunelem Munt-la-Schera.
Klíčový bod pro cestu z Livigna na sever, tedy i do Česka, může turistům velmi zkomplikovat život. Starý úzký tunel je na celých svých 3 385 metrech jednosměrný a provoz je tam řízen kyvadlově. Běžně v týdnu se režim mění každých patnáct minut, takže se relativně brzy dočká každý. Výjimkou jsou soboty v hlavní lyžařské sezoně, kdy se intervaly dramaticky změní.
Relax s výhledem na pohasínající den nad okolními kopci byl romantickou tečkou za prázdninovým pobytem v Livignu.
Ráno od šesti do devíti hodin je možné jezdit pouze ve směru od Livigna do Švýcarska, a pak se celý dlouhý den jezdí opačně! Do 18 hodin (a příležitostně dokonce do 20:00) je tunel vyhrazen pouze pro hosty, kteří do oblasti Livigna přijíždějí. Odjezd je v této době komplikovaný, alternativní trasy jízdu prodlouží až o dvě hodiny.
My jsme natrefili právě na tu sobotu, kdy se tunel pro odjezd z Itálie otevíral až v osm večer, takže jsme se tomu museli přizpůsobit. Mohli jsme lyžovat do sytosti a na pozdní odpoledne ještě využít služeb wellness zóny v Aquagrandě. Relax ve venkovních vířivkách s výhledem na pohasínající den nad okolními kopci byl romantickou tečkou za prázdninovým pobytem v Livignu.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditLyžařům v Livignu slouží 32 lanovek a vleků, které obsluhují celkem 115 km sjezdovek. Podle obtížnosti je k dispozici 30 km modrých, 65 km červených a 20 km černých sjezdovek. Ceny skipasů jsou odstupňovány sezonně, ale také podle dnů v týdnu. O sobotách, kdy je zde o lyžování nejmenší zájem, ceny klesají. Skipas zlevní také online nákup (o tři procenta) či nákup s alespoň dvoudenním předstihem. Základní cena za jeden den v hlavní sezoně je 66,50 eura (1 660 Kč). Běžecké tratě jsou upravovány v celkové délce 30 kilometrů, vstup do stopy je zpoplatněn částkou 10 eur (250 Kč). Cesta z Prahy do Livigna přes Mnichov a Innsbruck trvá přibližně osm hodin, při plánování je zapotřebí kalkulovat s kyvadlovým provozem v tunelu Munt-la-Schera. Informace o provozu tunelu zde Mýtné se rovněž v týdnu mění. V sobotu stojí jeden průjezd tunelem 29 švýcarských franků (770 Kč), zpáteční jízdné je 42 CHF(1 120 Kč), v ostatní dny jsou ceny 20 a 35 CHF (530 a 930 Kč). Mýtné lze zaplatit online zde |
