Královna Arandelieres
Královnou místních sjezdů je červená trasa Arandelieres. Není nejtěžší ani nejdelší, ale je bezkonkurenčně nejkrásnější.
Od ubytoven Arc 2000 vyjedeme kabinovou lanovkou na nejvyšší vrchol oblastí Aiguille Rouge (3226 m n.m.). Z úzkého skalního hřbetu sjedeme zatáčkovitou cestou na ledovec Varet.
Trasa zatím trochu připomíná krušnohorské nebo krkonošské běžkařské sjezdy po uzkých, zledovatělých a vydřených stezkách. Jen okolní les v této výšce suplují skály a kamenná suť.
Na ledovci se ovšem všechno mění a vyjíždíme na širokou pláň. Méně strmá a pěknější je její pravá strana. I sníh tu bývá lepší než vlevo, kudy sjíždějí největší davy lyžařů a snowboardistů.
Záchranná akce
Výjezd z ledovce obstarává znovu úzká cesta, která se mění na dlouhý traverz. Jeho velká část je vystřílená do skály. Po levé ruce se málem dřeme o kolmé stěny, vpravo nás od hlubiny dělí jen ochranné sítě. Raději tu nezastavujme, protože místa není dost a další lyžaři by vás mohli nechtěně shodit dolů.
Před čtyřmi lety tady narazil do jedné z bezpečnostních sítí třicetiletý zástupce cestovní kanceláře Fischer, který nechce být kvůli své profesi v této souvislosti jmenován.
Udělal v nevelké rychlosti podmet, podjel pod ochranou bariérou a skončil o dvacet metrů níže. V levé ruce držel zbytky sítě, prvou stál na zamrzlém kameni a zbytkem těla se snažil doslova přilepit ke svahu. Všude okolo byl jen led a zmrzlý firn stovky metrů hluboký.
Francouzský instruktor jeho skupiny ihned po pádu zavolal Ski patrol a tříčlenná hlídka u něho byla do tří minut.
Ještě než zastavili, vyskakovali její muži z vázání.
Jeden navyklými pohyby stavěl ze svých lyží kříž nad místem akce kvůli bezpečnosti ostatních lyžařů, druhý si oblékal horolezecký postroj a třetí zapichoval dva páry lyží hluboko do sněhu jako kotvu pro lano. Po něm sjel druhý k postiženému, zjistil, že nemá žádné velké zranění, připoutal ho k lanu a první s třetím ho vytáhli na bezpečnou sjezdovku.
Celá akce od zavolání zprávy o nehodě po vytažení do bezpečí netrvala déle než deset minut. Ski patrol k ní nikoho z přátel ani projíždějících lyžařů nepustila.
"Kvůli záchraně jednoho nemohou ohrozit další lyžaře," vysvětloval odmítnutí pomoci francouzský instruktor (jehož nabídku pomoci hlídka také odmítla).
"Měl jsem strašný strach, ale jen co ke mně záchranář slanil, všechno ze mne spadlo," říkal ještě s třesoucími koleny zachráněný. "Jeho hlas byl tak klidný a pohyby automatické, že jsem mu bezmezně věřil."
Sjezdovka Arandelieres pokračuje okolo mezistanice lanovky nejprve skalnatými pláněmi, poté po loukách a nakonec lehkým dojezdem přes Arc 2000, kde se přejmenovává na Cascade a posléze na Villaroger, aby skončila ve stejnojmenné vesničce ve výšce pouhých 1200 metrů nad mořem.
Pokud jsme sjezd absolvovali celý, během nějakých dvaceti minut jsme sjeli o dva kilometry níže.
Drsná černá
Z Aiguille Rouge do Villaroger ovšem vede i jedna kratší, ale o to náročnější trasa. Černá sjezdovka nesoucí jméno po této hoře se proplétá hned od počátku okolo skalnatého hřebene, ledovec Varet objíždí shora a cestami vystřílenými ve skále míří k horní stanici lanovky Lanchettes (2458). Kdo už má dost, může sjet kus pod hřeben a dojet dolů po červené Solliet. Černá pokračuje stále po hřebeni.
Tento hřeben je zároveň přirozenou hranicí skiareálu Les Arcs. Za ním už následuje jen skalně-sněhová stěna vrcholu Mont Pourri (3779), která je přírodní rezervací a vstup je sem zakázán. Za ní jsou vidět údolí a hory národního parku Vanoises, kam se smí vcházet jen po vyznačených cestách.
První pravidlo: Přežít!
Pokud se přece jen vydáte na lyžích do terénu, informujte se o podmínkách v informačních centrech nebo dokonce v kancelářích horských vůdců. Jsou v každé ubytovací vesnici.
Nejlepší sjezdy vedou kuloáry pod ledovcem Varet. Několik set metrů široký svah je přibližně vymezen černou sjezdovkou Aiguille Rouge zprava a červenou Arandelieres zleva. Všechny jsou označené jako velmi obtížné a lavinézní. Jejich sklon odpovídá nejméně černé sjezdovce a často končí ve změti skalních stupňů a žlabů.
Pro extrémisty je přitažlivá stěna Aiguille Grive (2732), kam se musí částečně po svých. Jezdí se tu totiž slavné snowboardové i lyžařské závody ve freeridingu. První pravidlo zní: přežít, druhé: pád většinou znamená těžké zranění a teprve na dalších místech jsou pravidla závodní. Hodnocení jízd sestává z originality vybrané linie, její obtížnosti, skoků, rychlosti a elegance jízdy.
Pokračování o Les Arcs přineseme v pátek 31. ledna. Přečtete si, jak se na letmém kilometru jezdí rychlostí 250 km za hodinu!
|
Les Arcs - může se hodit |
|
Nejlepší období: od února do poloviny dubna Co se bude konat: Název pochází od místního potoka Popisujeme proto jednotlivé ubytovací vesnice, jejichž charakter se pronikavě mění, ačkoliv nesou podobná jména: Bourg Saint Maurice (850 m n.m.) Vedle supermarketu se dá ve velkém obchodě dokoupit veškerá sportovní výzbroj i oblečení. Ceny tu jsou srovnatelné s centrem Prahy, ale přes to jsou nižší než v malých obchůdcích přímo v jednotlivých lyžařských areálech. Do všech středisek v okolí je dobrá doprava pomocí skibusů. Arc Pierre Blanche (1600 m) Arc 1800 (1800 m) Arc 2000 (2000 m) Villaroger (1100 m) a Vallandry - Peisey (1600 m) |
 Les Arcs - chalety v Arc 1800 |
 Arc - nástup na túru se sněžnicemi obvykle začíná lanovkou Transarc |
 Arc - největší zdejší lanovka Transarc |
 Arc - sjezdovka Solliet ve Villaroger |
 Arc - typická lyžařská jídelna |
 Arc - ubytovny v Arc 1800 |
 Arc - večer na náměstíčku Arc 1800 |
 Vesnice Arc 1950 bude dostavěná příští sezonu |
 Vesnice Arc 2000 |
 Lyžaři v Arcs |
 Arcs z horní stanice lanovky Transarc |
