Vedle lyží a oblečení si s sebou na hory vždycky balím dobrou radu drahé ženy: „Buď opatrný, ať se vám nic nestane. A pozor na laviny!“ Usměji se, mávnu rukou na rozloučenou a povím: „Neboj, jsem opatrný. Nic se nemůže stát.“
Vím, že to je trochu lež. Lež z milosti. Na lyžích a v horách se vždycky může něco přihodit. Znovu nám to o třetím lednovém víkendu připomněly tragické titulky: „Tři Češi zahynuli po pádu laviny v Alpách.“
Po pádu laviny v rakouských Alpách zemřeli tři čeští skialpinisté |
Statistika rakouských záchranářů nabízí přesná čísla za rok 2024. V horském prostředí zemřelo 309 lidí. Z toho 170 při letním sportování, 68 při zimním. Zbývajících 71 tragédií se událo při práci v lese (23), sebevraždách (25), lovu (2) a dalších aktivitách.
Lyže jsou v celkovém počtu zastoupeny následovně: 35 úmrtí nastalo na sjezdovkách, 26 při pohybu volnou krajinou. V obou případech za deset z nich mohla srdeční příhoda. Celkem pět fatálních zranění bylo důsledkem pádu stromu či laviny.
Kardiovaskulární selhání se do titulků často nedostanou, nicméně jsou nejčastějším horským zabijákem. Mohou celoročně za třetinu všech případů. Říkají nám, abychom po 60. roce života zpomalili. Věk zdaleka není jen číslo, jak se nám občas snaží namluvit motivační citáty.
Fenomén skialp
Oproti desetiletému průměru se celková rakouská bilance zvedla. Zvedá se ovšem i počet návštěvníků hor, především v letních měsících do nich lidé utíkají za přírodní klimatizací. V těch zimních zase stále častěji utíkají mimo vyznačené sjezdovky. A tedy k potenciálnímu nebezpečí lavin.
Posledních pět let i v Česku patřilo fenoménu jménem skialp. Lyžím, na které při stoupání nalepíte pásy a povolíte boty do režimu chůze. Při jízdě z kopce naopak nohy aretujete a fungujete jako na sjezdovkách.
Atlas zimních hor. Kam v Česku vyrazit na skialpy, ledopády i nejdelší sjezd |
Tento nově i olympijský sport pro únorový Milán dává svobodu pohybu. V přírodě. „Vybavení je stále lehčí, komfortnější. Vytlačuje běžky, protože je i v našich horských podmínkách univerzálnější, použitelnější a stále dostupnější,“ konstatuje Jan Klouček, který lákavou disciplínu miluje už dvě dekády.
I u něj jsem se učil základům, sbíral sebevědomí na první výpravy po našich kopcích. S velkým respektem k vlastním lyžařským schopnostem a k lavinám. K jevu děsivému, připomínajícímu sílu vody v jakémkoli skupenství.
„Nemám dojem, že by to lidi podceňovali. Bojí se. Můžeme chodit po Krkonoších v místech, kde je riziko prakticky nulové, a mít skvělé zážitky. Procento těch, kteří se posunou do opravdu velkých hor a volného terénu, je z té rostoucí masy pořád hodně malé,“ všímá si Klouček.
Jak nezůstat v lavině
V Peci pod Sněžkou pan Klouček pátým rokem pořádá akci jménem SkialpujFEST, pravidelně ji navštěvuje na pět stovek účastníků. Zkoušejí si nejrůznější kurzy, poslouchají přednášky zkušených vůdců. Snaží se vzdělávat, aby mohli udělat v horách zase krok dál.
„Máme dost takových, kteří opakovaně rok co rok přijdou do workshopu Věčný začátečník. Chtějí si zopakovat úplné základy, získat jistotu. Na lyžích to není jako za volantem, kde může být machr každý. Výstup na skialpech ego zkrotí, i když výjimky existují,“ nepochybuje zkušený organizátor.
Nadšeným příchozím přednášející pochopitelně radí i s kruciální otázkou: „Jak nezůstat v lavině?“ Nejlépe tedy číst mapu a vyhnout se místům, kde laviny padají. Pak zkontrolovat předpověď, kdy laviny padají. A nakonec mít zautomatizované postupy, jak se z laviny dostat.
Pod lavinou nekřičte, přijdete o kyslík, říká lavinový specialista |
„Pokud půjdeme do vysokých hor a do prostředí, kde uvolnění lavin hrozí, vždycky zůstává riziko. Zkušenosti a teoretické znalosti nám dávají větší šanci ho odhadnout a předpovědět. Vždycky ale musí i ti nejlepší z nejlepších zvážit, jak moc tahají čerta za ocas,“ konstatuje Klouček.
Sedmičlenná česká skupina ve Štýrsku o třetím lednovém víkendu nic nepodcenila, rakouští záchranáři naopak vyzdvihli správnou přípravu trasy, výbavu lavinovými vyhledávači a postup při snaze oživit zasypané přátele. Bohužel i tak došlo ke smrtelné tragédii.
Znovu tak musíme přijmout fakt, že nebezpečí na lyžích a v horách existuje. Není snad třeba se přímo bát. Ale pokud si riziko připouštíme, máme větší šanci se mu vyhnout. Ona milostivá lež „Nic se nemůže stát“ patří našim blízkým, nikdy nám samotným.
