Od páteřní magistrály se na mnoha místech oddělují variantní trasy, z nichž některé vedou za hranici s Německem a napojují se na tamní trasy.
Nejvýchodnější část Krušnohorské magistrály navazuje na Děčínskou vrchovinu a na dvacetikilometrovém úseku mezi Tisou a Adolfovem nabízí členitou krajinu, kdy je třeba překonat několik údolí a také vyšplhat do Nakléřovského průsmyku – pomyslné hranice mezi Krušnými horami a Děčínskou vrchovinou.
Až na výjimky vedou upravované stopy souběžně s naučnou stekou Zapomenuté pohraničí, takže se na mnoha informačních panelech můžete seznámit s historií nebo přírodou tohoto kraje.
Drobnou nevýhodou tohoto krásného úseku magistrály je logistika. Pro návrat zpět je třeba se vrátit víceméně po stejné trase po svých, případně můžete vyzkoušet neupravovanou trasu vedoucí přes osadu Panenská. Pro celý výlet je tak třeba počítat s délkou 40 kilometrů, podle sil a chuti můžete výlet zkrátit a otočit kdekoliv na trase.
Od zaniklé obce Rájec k letadlu
V minulém článku jsme prozkoumávali běžkařské okruhy mezi Sněžníkem a Tisou. Nyní na tyto trasy navážeme a vydáme se z Tisé na západ, směrem k Petrovicím a Adolfovu.
Parkuji u turistické chaty v Tisé, která leží přímo u vstupu do Tiských stěn. Bizarní pískovcové Tiské stěny patří k nejstarším turistickým oblastem Labských pískovců, o možnosti navštívit skalní město se prameny zmiňují již od roku 1828. Od prvopočátku byly skalní útvary pojmenovávány podle fantazijních představ, které v prvních návštěvnících vyvolávaly.
Výhled to Tiských stěn
Jsem tu však kvůli běžkám a čeká na mě poctivých 40 kilometrů, takže si rychle vyfotím zasněžený skalní hřib a vyrážím na lyže. Parádní dvoustopa mírně klesá lesem k Rájeckému sedlu, ve kterém leží významné turistické rozcestí zvané Nad Rájcem. Tady se dávám vlevo a čeká mě dlouhý sjezd do nejnižšího bodu celého výletu, který leží u Olšového potoka nedaleko bývalé obce Rájec.
V blízkosti současné chatové osady Rájec stávala stejnojmenná pohraniční obec založená ve 13. století německými osadníky, která byla po roce 1945 postupně opuštěna. Dnes tu najdete jen kapličku, zarůstající pozůstatky základů domů v zimě ukrývá sníh.
Letadlo v Petrovicích
V těsné blízkosti Rájce leží jiná zaniklá obec, Nový Dvůr. Osada vznikla kolem roku 1822, kdy vrchnost v panství Krásný Les přidělila osadníkům pozemky se stavebními parcelami. K novému Dvoru vede od Rájeckého rybníka běžkařská stopa, já však pokračuji po hlavní trase do Petrovic.
Obec Petrovice, ležící v údolíčku Petrovického potoka, skýtají jedinou možnost k občerstvení mezi Tisou a Adolfovem. Zdejší atrakcí je restaurace umístěná ve vysloužilém dopravním letadle TU 104, jehož obrovská stříbřitá křídla zde působí jako zjevení. Před letadlem najdete parkoviště, takže kdo se necítí na celou trasu, může vyrazit třeba odtud.
Přes Nakléřovský průsmyk
Od Petrovic stoupám k vrchu Mordovna. Lyžařská stopa se tu vine chudými horskými loukami, které se pomalu vzpamatovávají z rekultivací, neuváženě prováděných v této oblasti od 70. let minulého století. Bezlesá krajina má bezpočet výhledů, především směrem do saské nížiny.
Krajina pod vrchem Mordovna
Profil výletu od Rájce stále mírně stoupá, občas sice sjedu do údolíčka, ale následné stoupání mě přivede zase k o kousek vyššímu bodu. Na vrchu Mordovna dosahuji výšky 600 metrů nad mořem. Odtud se otevírá kruhový výhled, zpět na východě se zvedá typický tvar stolové hory Děčínský Sněžník.
Dlouhý sjezd mě přivádí do Mordové rokle, kterou protéká potok Slatina, tvořící zde státní hranici s Německem. Hrůzostrašný název místa odkazuje na událost během napoleonských válek, kdy zde jednotka ruských kozáků dostihla prchající francouzskou jízdu a zmasakrovala ji. Více o historii se dozvídám z informačního panelu.
Hora Špičák u Nakléřovského průsmyku
Z údolí mě čeká dlouhé stoupání do Nakléřovského průsmyku, který v minulosti poskytoval strategický přístup do Čech přes pohraniční pohoří. Tudy prostupovala vojska, včetně již zmiňované napoleonské armády.
Jakmile mě stopa vyvede z lesa na louky, naskytne se mi pohled na lesnatý vrch Špičák. Tato 723 metrů vysoká hora po léta ležela zcela stranou zájmu výletníků, donedávna sem nevedla ani turistická značka. Přitom jde o velice zajímavou horu s přírodní rezervací a unikátním geologickým složením, kde najdeme těsně vedle sebe horniny ze tří geologických období – ortoruly, vulkanické čediče a pískovcové skály.
Lyžařská trasa mě provede tunelem pod dálnicí a zakrátko už poněkolikáté sjíždím do údolí. Betonové těleso dálnice a vzdálené větrné elektrárny jsou jedinými viditelnými známkami civilizace, mimoto krajina působí divoce a opuštěně.
Podjezd dálnice v Nakléřovském průsmyku
Jinak tomu bylo ještě v roce 1945, kdy měla zdejší obec Krásný Les (neboli Schönwald) přes 1 200 obyvatel, dvanáct hostinců, čtyři taneční sály, tři řezníky a tři pekaře. Po odsunu německého obyvatelstva a budování pohraničního pásma zůstala zachována jen níže položená část obce, která má dnes sotva desetinu obyvatel.
K nejvyššímu bodu výletu a zpět
Nyní mě čeká asi 300 metrů pěšky po silnici a poté nejdelší kopec, bezmála pětikilometrové stoupání vedoucí z údolí Rybného potoka do Adolfova. Naštěstí není sklon lyžařské stopy příliš strmý, takže stále klouzavým krokem zdolávám poslední kilometry do Adolfova.
V kdysi oblíbeném výletním místě Adolfov stávaly před druhou světovou válkou restaurace s tančírnami, koupaliště a obec ožívala výletníky z Ústí nad Labem i dalších měst. V zimě se Adolfov a blízká Telnice proměňovaly v centrum zimních sportů východních Krušných hor, stávaly tu dokonce lyžařské skokanské můstky.
Po válce zabrala objekty armáda a s jejich zánikem tak odešla i zajímavá historie tohoto místa. Přesto se Adolfov může těšit svým jedinečným geniem loci, ke kterému přispívá řídké osídlení a rozlehlé krušnohorské planiny.
Obec Krásný Les
Kolem Adolfova bývá připraveno několik dalších běžkařských okruhů a kdo má dost sil, může odtud pokračovat dalších pět kilometrů na Komáří Hůrku, případně dál k Cínovci.
Já se potřebuji vrátit k autu v Tisé, takže se otáčím a vydávám se na zpáteční cestu. Kdo se nebojí vydat mimo upravované trasy, může zkusit návrat přes osadu Panenská. Já se vracím do Petrovic stejnou cestou, tady se od krušnohorské magistrály odpoutávám a poslední kilometry pokračuji po jižně vedených stopách, které se prosmýknou kolem rybníčka na Olšovém potoce a pak se zanoří do lesů, kterými stoupají až do Tisé.
Může se hoditParkování: Parkoviště u Turistické chaty v Tisé, „U letadla“ v Petrovicích, Adolfov, případně Zadní Telnice. Od zimní sezony 2021/22 by měl fungovat skibus Děčín – Jílové – Tisá. Občerstvení: Turistická chata v Tisé, Air restaurant Petrovice (aktuálně uzavřeno), Adolfov – Chata Florian Úprava stop: východní část od Tisé do Rájeckého sedla udržuje pomocí skútru Hudysport Hřensko – bývají zde vyříznuté dvě klasické stopy bez možnosti bruslení. Západní polovinu od Rájeckého sedla do Petrovic upravuje spolek Zapomenuté Pohraničí rolbou, tady najdete jednu klasickou stopu a pás pro bruslení. Mapa tras: http://zapomenute-pohranici.cz/mapa.pdf |
