Nádherné počasí, spousta sněhu a vánoční prázdniny. Když tato trojkombinace nastane v našich nejvyšších horách, vypadá to na nejpopulárnějších turistických stezkách jako v Praze na Václaváku. Přesvědčili jsme se o tom pár dní po Vánocích, když jsme se za krásného dne vydali z Friesových bud na Luční boudu.
Lidé na hřebeny hor nejčastěji vyrážejí pěšky nebo na běžkách, v poslední době dokonce mezi krkonošskými lyžaři převažují skialpinisté, kteří se sunou na tlustých lyžích jako těžkooděnci. K tomu připočtěte batolící se děti, kličkující psy, sáňky, nebo různá tažná zařízení pro nejmenší děti. Není proto divu, že v užších pasážích stezek už je lidí pocitově moc.
Určitě je dobře, že lidé sportují a dělají něco pro své zdraví. Ovšem klidných míst, kde se můžete zaposlouchat do ticha přírody jakoby pomalu ubývalo. Dostat se pryč od davů ale není zas až tak těžké – obvykle stačí sejít z hlavního turistického tahu nebo vyrazit po neznačené pěšině.
Kam se nedostane ani skialpinista
Proto jsme využili příležitosti a v našem hotelu si vypůjčili sněžnice. Předpokládali jsme, že se takto dostaneme do míst, kde budeme sami. A jak se později ukázalo, nespletli jsme se!
Moderní sněžnice jsou lehké a snadno ovladatelné; nastavení, nazutí a první kroky byly otázkou pár minut.
Výlet bylo ovšem potřeba dobře naplánovat, protože v klidových zónách Krkonošského národního parku nelze chodit mimo značené cesty. Jak jsme z mapy zjistili, nedaleké údolí Klínového potoka leží mimo tuto oblast, takže cíl naší výpravy na sněžnicích byl tímto jasně dán.
Moderní sněžnice jsou lehké a snadno ovladatelné; nastavení, nazutí a první kroky byly otázkou pár minut. Najednou se před námi otevřel prostor, o kterém lyžař nebo pěší turista nemá tušení. Hluboký sníh ani strmý svah není s tímto vybavením problém. Technické sněžnice mají hroty, takže na ledu nekloužou a patu můžete mít buď napevno nebo volně jako na běžkách.
Dobrodružství v údolí Malého Labe
Sestupujeme okrajem sjezdovky pod Friesovými boudami a vzápětí nás pohlcuje les. Po chvilce opatrného kličkování mezi stromy objevujeme pěšinku, která nás vede až do hlubokého údolí Klínového potoka, nazývaného též Malé Labe. Mnohokrát jsme (podobně jako většina ostatních) toto místo na lyžích objížděli bez povšimnutí. Však tu také nevede turistická značka, není tu žádná hospoda a dokonce tu zatím nepostavili ani rozhlednu... Jen obyvatelé přilehlých chalup využívají občas stezky údolím k přístupu do svých obydlí.
V hlubokém údolí Klínového potoka panuje úplně jiná atmosféra než na hřebenech. Za sebou jsme nechali vrčení sněžných skútrů, povyk lyžařských partiček i hučení lanovek.
V hlubokém údolí panuje úplně jiná atmosféra než na hřebenech. Slunce sem v zimě nezasvítí celý den, a tak tu nacházíme tlusté peřiny panenského prašanu. Pod větvemi smrků sehnutých tíhou sněhu bublá dravý Klínový potok a vytváří tak jediný zvuk, který se line jinak tichým údolím. Obdivujeme obrovské rampouchy i působivý vodopád. Za sebou jsme nechali vrčení sněžných skútrů, povyk lyžařských partiček i hučení lanovek.
Jakmile přejdeme můstek a zamíříme proti proudu Jehněčího potoka, výlet nabývá ještě dobrodružnějších parametrů. Mizí poslední stopy a my prošlapáváme sněhovou peřinu podél bezpočtu kaskád a zamrzlých vodopádů. Občas přijde vhod pár běžkařských holí, které jsme si pro jistotu vzali – to když musíme překročit potok nebo překonat strmější pasáž.
Napadá mě, kdy naposledy tudy někdo šel a zda vůbec? Ačkoliv jsme vzdušnou čarou jen asi kilometr od našeho startu u Friesových bud, ten kilometr nás přenesl do úplně jiného světa. Připadám si jako někde na Aljašce a k dokonalosti toho pocitu už chybí snad jen vytí vlků.
Najednou se před námi otevřel prostor, o kterém lyžař nebo pěší turista nemá tušení.
Ze snění mě vytrhne kovový zvuk – to se blížíme k cestě, kudy prochází skupinka skialpinistů. Hledí na nás jako na přízrak, jak se vynoříme z lesa, přeťapeme Krkonošskou lyžařskou magistrálu a opět zmizíme v houští.
Kilometry nejsou to hlavní
Na loukách pod Boudou na Pláni jsme za námahu odměněni parádními výhledy na protilehlý svah Světlého vrchu s Friesovými boudami a penzionem Andula. Dobře odtud vidíme i náš další cíl Klínové boudy a v dálce pak bělostnou Luční horu.
Pokračujeme po zelené turistické značce kolem chat Zvonička a Klášterka na jižní úbočí zadní Planiny. U cesty na Klínových boudách ve výběhu přežvykuje několik kusů skotského náhorního skotu. Jde o nejvýše položenou farmu v Česku a možná i o farmu s nejhezčím výhledem.
Poslední úsek jdeme úbočím Světlého vrchu, který nabízí nádherné výhledy na Kotel, Vrbatovo návrší a Vysoké kolo.
Krátce zastavujeme na Boudě Klínovka a doplňujeme tekutiny a energii. Dělají tu skvělý guláš. Chlupatá a rohatá zvířata, která jsme před chvílí minuli, se jim starají o přísun čerstvého masa, které snad víc „bio“ ani být nemůže.
Poslední úsek jdeme úbočím Světlého vrchu, který nabízí nádherné výhledy na Kotel, Vrbatovo návrší a Vysoké kolo. Protože máme štěstí na viditelnost, můžeme v dálce pozorovat i vzdálenější vrcholy Ještěd, Milešovku, Klíč, Bezděz nebo Ralsko.
Za celý den jsme urazili jen asi osm kilometrů a nevzdálili se víc, jak jeden a půl kilometru vzdušnou čarou od chaty. Přesto jsme se shodli, že díky sněžnicím jsme zažili mnohem víc, než na dlouhých běžkařských túrách. Není totiž důležité jak daleko se na výletě dostanete nebo kolik vyhlášených míst navštívíte. Podstatné je něco jiného: vnímat přírodu a radovat se i z obyčejných věcí, jako je třeba tichý zimní les.
Může se hoditJaké sněžnice: vybrat si můžete v zásadě ze dvou typů sněžnic – jednoduché sněžnice vycházejí z tradiční konstrukce, mají pevnou patu a jsou vhodné spíš jen do nenáročného terénu. Technické sněžnice jsou obvykle vyrobeny z plastu, na spodní straně mají hroty nebo zuby a umožňují uvolnit patu, což je vhodné zejména při stoupání do strmého svahu. Většina komerčních půjčoven nabízí technické sněžnice. Jak naplánovat výlet: délku, převýšení a náročnost přizpůsobte zkušenostem a zdatnosti nejslabšího člena skupiny (u začátečníků doporučujeme výlet dlouhý max. 5 km). Hole zlepší vaší stabilitu a pomohou ve stoupání. Držte se cest a vyhýbejte se lavinovým oblastem a komplikovanému terénu, jako jsou kamenná pole, koryta potoků nebo zasněžené polomy. Popisovanou trasu berte jako inspiraci a proto záměrně neuvádíme mapu výletu. Krása túry na sněžnicích totiž mimo jiné spočívá v dobrodružství při hledání vlastní cesty a vydání se do neznáma. My jsme využili možnosti vypůjčení sněžnic na Friesových boudách, půjčovna je rovněž v nedalekém Strážném a sněžnice obvykle nabízejí půjčovny lyžařského vybavení ve většině zimních středisek. |
