Tak třeba Gerlitzen Alpe. Neznám prakticky nikoho z kamarádů, kdo by zdejší svahy přede mnou alespoň jednou navštívil. Nebo kdo by tušil, kde tato lyžařská (a snowboardová) libůstka s překvapivě panoramatickým výhledem leží. Je to takový domácí „kopeček“ hned u Villachu, skoro by se chtělo říct na dohled Jadranu, protože ten Jadran je tady na jižních svazích Alp prostě cítit.
Možná jsou to ale taky vody jezera Ossiacher See, od kterého se na Gerlitzen Alpe do výšky 1 911 metrů nad mořem lanovkou startuje. Každopádně ta atmosféra tady je na hony vzdálená všem „suchozemským“ lyžařským resortům a je úplně jedno, jestli si tu vodu pod vámi představíte slanou nebo sladkou.
Jízda všemi nebeskými směry
To si prostě pohodlně přijedete skoro do Villachu po dálnici A10, zaparkujete nad jezerem a nejdříve se jdete podívat. Jednak na Ossiacher See, protože málo platné, korutanská jezera jsou jednoduše nádherná, a jednak na lanovku, protože trochu nevěříte tomu, že ta čtyřmístná miniaturní kabinka, která šplhá téměř kolmo k hladině jezera po skalní stěně někam, kam v tuto chvíli nemáte ani nejmenší šanci dohlédnout, vás skutečně transportuje k vyšším lyžařským zážitkům.
Rakouské středisko Gerlizen je ideální pro víkendové lyžování s rodinou.
Pro ty, co si nerozumí s výškami, je lanovka opravdu oříšek. Jenže ty dechberoucí výhledy si zapamatujete navždy. Najednou se tak nějak přehoupnete a vyhodí vás to na první přestupní stanici, jste pořád ještě v lese, mezi stromy, ale už tušíte, že nad vámi to začne být lyžařsky hodně zajímavé. A je.
Vrchol Gerlitzen Gipfel je o kilometr výš, než váš zaparkovaný miláček dole u jezera, a vy si tak nějak nevíte v tuto chvíli rady, protože takový výhled jste tady nad Villachem vážně nečekali – celých 360 stupňů kolem dokola, od pohoří Karavanky, přes Slovinsko, s Korutany jako na dlani.
A vy víte, že teď vás čeká 52 kilometrů velmi zajímavých pist ve všech nebeských směrech z kopce dolů. A je těžké jenom jezdit, protože člověk se chce těmi výhledy i kochat.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Jak se dostat mezi nočky
A pak je tu další den a my opouštíme Bad Kleinkirchheim, kde máme stejně jako loni základnu a kde to jednoduše žije, protože kombinace celkem sta kilometrů hodně sportovních sjezdovek, „nočkových hor“ neboli biosférického parku Nockberge, který už si do svého seznamu zapsalo i UNESCO, a dvojích termálů, co tu v údolí mají, přitahuje turisty jako magnet.
Stoupáme v serpentinách někam úplně pryč od hlavních tras, do nitra pohoří Nockberge, kde to jednak neznáme (ale příroda je tu vážně na jedničku) a zadruhé ani nerozumíme „ulítlé“ informaci, že se tam lyžuje na jezeře. To ještě netušíme, že už odpoledne se zamilujeme do nového místa.
Ano, před námi je Turracher Höhe, na hranici mezi Korutany a Štýrskem. Celých 1 763 metrů nad mořem.
Část vysokohorského jezera je v zimě vyhřívaná a dá se v ní plavat.
Hledáme parkování, protože je den jako vystřižený z katalogu cestovky a na výhledy si sem zajelo dneska víc turistů, než parkoviště snesou. Po pravé straně míjíme rozlehlou louku, spíš tedy obrovskou, a v autě se dohadujeme, jestli je to právě to jezero, na kterém se lyžuje, ale přijde nám to teď jako úplný nesmysl.
Zastavujeme v centru dění u lanovky Kornockbahn a z mapy střediska je nám hned jasné, že tady to opravdu bude lahůdka – pomalu každý druhý vrchol má v názvu kombinaci se slovem „Nock“. Prostě noček.
Tajemství Turracher Höhe
A užívání života po všech stránkách je tu patrně základní premisou – hned vedle pokladny mají něco, co jsme ještě neviděli – obývák. Tady se to jmenuje „Wohnzimmer“ a obývat se to dá docela dobře – posedíte si u teplých kamen, dáte si z mísy ovoce, vysmrkáte se do místních papírových kapesníčků, a potom se trochu divíte, protože na záchodech mají pravou alpskou vychytávku – držáky na helmy. Jednoduché a praktické.
Turracher Höhe
Lanovka Kornnockbahn nás o dvacet minut později vyklopí pod vrcholem Kornock, na místě, kde už se vám vůbec nechce lyžovat, protože ty výhledy (už zase!) se nedají sfouknout jen tak za pět minut. Tady by se na sluníčku dalo v lehátku ležet půl dne.
Jenže široké sjezdovky jsou neskutečně lákavé. To se podíváte dolů a je vám jasné, že tuhle parádu uprostřed nočkových hor si nechcete nechat ujít.
Lyžování s olympionikem a pak rovnou do termálu. V Korutanech vládne pohoda |
A potom už si zajdeme na pivní polévku do horské chaty Almzeit a zpovídáme číšníka, protože, marná sláva, pivní polévku se špekovými kousky a špekovou houstičkou jsme nikde jinde nejedli. Jenže je to specialita podniku a tajný recept a kromě pšeničného piva jako hlavní přísady se nedozvíme nic.
A je to dobře, tajemství je od toho, aby vzbuzovalo otázky. Pro nás je stále otázkou lyžování na jezeře. Jedeme červenou „Panoramu“ (panorama rovná se skvělé výhledy) a končíme v bodě, kde je napsáno na mapě skiareálu „Seetaxi“. Jezerní taxi.
Lyžaře na sjezdovkách převáží přes jezero malý speciální traktůrek.
To přijede malý traktůrek (po zamrzlém jezeře, pochopitelně), vzadu má napojenou dlouhou tyč, tak pro osm, deset lyžařů, a vy se chytnete, traktůrek bafne, vy se nastavíte do pevného lyžařského, pro tažení vhodného postoje ….. a už se frčí. A jen se modlíte, aby se ten led pod vámi nepropadl.
Najednou jste v druhé části Turracher Höhe a je tu minimum lidí, možná ještě méně než minimum a je to prostě překrásné. Jste vysoko, hory máte pro sebe a víc se k tomu snad ani nedá říct.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditGerlitzen Alpe Turracher Höhe |
