Ve skutečnosti jde o čtyři lyžařské resorty v rakouské spolkové zemi Vorarlbersko, které jsou vzájemně propojené v jeden kolotoč - Lech, Zürs, Zug a Oberlech. Je to svět možností, drahých kožešin, relaxace, filmových štábů, špičkových šéfkuchařů i hotelů, do jejichž apartmá jezdí šlechta celé Evropy.
Jsou to také čtyři okouzlující střediska, která začínají ve výšce 1 450 metrů nad mořem a jejichž poznávacím znamením je hluboká modř oblohy, jistota bílého prašanu a opravdová zimní atmosféra, která v naprosto inverzní české zimě dokáže přesvědčit i ty největší odpůrce o úžasnosti tohoto ročního období. A navíc - lyžování ve stylu "velkého světa" si může dovolit i obyčejný smrtelník.
O zimním království a horké čokoládě
Stojím nahoře na kopci Zuger Hochlicht ve 2 377 metrech nad mořem. Je okolo poledne a já se nemůžu hnout. Nikoli chladem. Stojím bez dechu okouzlena čistotou zdejší zimy. Jestli existuje zimní království, tak je to právě tady a teď.
Pode mnou se rozprostírají sportovní červené sjezdovky, volný terén je popsán vlnovkami, které nedočkaví lyžaři stačili během dopoledne naskládat jednu vedle druhé. Lyžuje tu několik tisíc lidí, ale vůbec to necítím.
Oblast Ski Arlberg, do níž patří ještě další vyhlášené regiony St. Anton a St. Christoph, který je položen vysoko v horách překračujících o stovky metrů nejvyšší vrchol Česka, zahrnuje celkem na 280 kilometrů sjezdovek. Z tohoto počtu téměř 120 kilometrů cituplného lyžování připadá právě na oblast Lech - Zürs. Je to lyžování, které eliminuje zlomeniny a přeje prožitkům. Pár oblouků, a pak se zastavit, užít si slunce i blahodárně svěžího vzduchu. To je smyslem.
Na horské chatě Rud-Alpe pod krovem staletých kmenů popíjím horkou čokoládu. Pořádně velký kus pravé čokolády v horkém mléce - a hory náhle dostávají úplně jinou dimenzi.
Lyžování v oblasti Lech - Zürs
Dokonalost přeje dokonalému
"Jezdí sem například holandská královská rodina, monacká kněžna, ale víc vám opravdu neřeknu. Zachováváme naprostou diskrétnost, pokud jde o celebrity. Mají tu klid, nejsou tu žádní paparazziové," říká mluvčí zdejšího turistického sdružení Lisa-Maria Beck. A to je to, oč tu kráčí. Všechno, co nám ve velkoměstech připadá možná zbytečné, je tady úplně normální.
Obyčejný čerstvý vzduch, protože 99 procent domů je vytápěno biomasou, místa, kam se auta jaksi nedostanou, máslo a mléko s chutí z dob našich babiček. Přemýšlím, jestli to nezní už opravdu moc kýčovitě. Ale Lech je jeden velký a ohromně milý, fotogenický kýč.
Odpíchnu se a jedu. Vítr se opřel do zad a přejezd mezi sjezdovkami se rychlostí zkracuje na minimum. Stačím se kochat okolními vrcholy i mrazivými vločkami. Pár oblouků, trochu prudkého sjezdu a jsem o vesnici dál.
Lech am Arlberg leží ve výši od 1 450 metrů, okolní hory jsou ještě o tisíc metrů vyšší
Geniessen Sie!
Neboli - užívejte si! Krédo, které slyším za svého pobytu v Lechu už poněkolikáté. Třeba nejdelšího sjezdařského závodu na světě, který tu každoročně probíhá. "Der Weisse Ring" neboli Bílý kruh se jede v polovině ledna, měří 22 kilometrů, má 5 500 metrů převýšení a nejlepší čas minulého ročníku je 52 minut. Na trati je vždy na tisíc závodníků, amatérů i profesionálů.
Nebo kuchařského umění, které této oblasti nelze upřít. Hovězí, které ještě voní alpskými loukami, ryby ulovené zajisté v místním potoce, hruškovice, která výrazně šlape na paty těm nejlepším moravským a doma řádně ukrytým pálenkám.
Michelinské hvězdy či šéfkuchařské čepice, ocenění, která uděluje slavný gastronomický průvodce Gault Millau, objevíte na nejednom průčelí. Dvanáct restaurací obvykle se dvěma, ale spíše třemi čepicemi - to už je pořádná dávka požitků! Na pět čepic, což je Gault Millautovo maximum, nenarazíte ani tady, v místě, kde dávají králové dobrou noc. Jako bůh vaří opravdu jen Bůh. Vítejte v Lechu!
|
