Při rakousko-italských hranicích se letos lyžuje už od září, ale teprve listopadové silné sněžení vyladilo obraz do všech malebných detailů. Oči přejíždějí po černobílém panoramatu, které se rýsuje pod modrou oblohou.
Černá linka horské silnice prořezává bílé svahy. Řidiči si po cestě z údolí mohou ukroutit ruce, cestou k lanovkám musí projet devětadvaceti ostrými zatáčkami. Složitá dostupnost způsobila, že středisko Kaunertal bylo pro lyžaře otevřeno až v osmdesátých letech minulého století a dodnes si uchovává svoji klidnější atmosféru.
Dojíždění serpentinami není pro každého, ale kdo tuto výzvu přijme za svou, najde si spoustu výhod. „Nejezdí sem tolik turistů, a tak je tady výborná atmosféra závodního lyžování. Pro nás ideální podmínky,“ říká trenérka Petra Trambová, obklopená šesti- až dvanáctiletými závodníky ze Ski klubu Písek.
„Na ostatní ledovce dojíždíte vysoko lanovkou nebo vlakem, tady se dostaneme až pod svah autem a veškerý materiál pro trénink máme pořád po ruce,“ přidává její kolega Robert Nejedlý.
Vedle píseckých lyžařů poznáváme na svazích kombinézy družstev ze Špindlerova Mlýna, z Říček v Orlických horách, ale také z Itálie, Německa, Polska, Ukrajiny.
Trenéři obestavěli tréninkové svahy slalomovými tyčemi. Jedna vlásenka se vine vedle druhé, z dálky to vypadá jako hustý modro-červený les.
„Šéftrenéři jsou pod kopcem třeba hodinu před startem vleků a čekají, aby získali na svahu dobré místo. První vytyčí trať a ostatní to musí kopírovat,“ říká písecký trenér.
Řidič se skipasem mýto neplatí
Dlouhý příjezd k ledovci má i své zákonitosti. Za poslední obcí v údolí každý vůz zastaví mýtná brána. Už zde se prodávají skipasy a jejich držitelé mají průjezd zdarma, bez placení mýtného. Silnice se rychle šplhá do výšky, objíždí velkou přehradu a pak začne odpočítávat zmíněných dvacet devět zatáček.
Skibus vysazuje lyžaře u dolního parkoviště, kde začíná sedačková lanovka a „neledovcová“ část areálu. Letos perfektní výchozí bod na čerstvý přírodní sníh. U horní stanice se pak otevírá celá nabídka lyžařské arény. Vlevo vidíme brankami poseté tréninkové svahy, před sebou dvě kabinové lanovky a nad parkovištěm velkoryse pojatou budovu Gletscherrestaurantu (Ledovcové restaurace).
Lanovka Falginjochbahn na jedné z posledních zkušebních jízd. Od Vánoc už bude v plném provozu.
Kaunertal je koncipován jako bezbariérové středisko, kam s oblibou vyrážejí zdravotně postižení sportovci. S důrazem na tyto návštěvníky a také na ekologii a energetickou úsporu byla postavena nová lanovka, která k naší smůle otevírá až o Vánocích. Zatím tedy můžeme sledovat jen testovací jízdy, které vedou k zisku posledních chybějících certifikátů.
Lanovka Falginjochbahn má být unikátní v tom, že dvě velkokapacitní kabiny budou na sobě nezávislé, takže mohou obě současně jet nahoru a v jednu chvíli tak vézt ke kótě 3 113 metrů nad mořem dvě stovky pasažérů. Dvoukilometrovou vzdálenost gondola urazí za čtyři minuty.
Ledovcovým svahem vede jedna červená sjezdovka, dvě modré a malá zkratka pod vrcholem je označena i černou barvou.
Na lyžích skrz skálu i po mostě nad silnicí
Naše kroky vedou na sousední lanovku Karlesjochbahn, která stoupá jen o kousek níž, do 3 108 metrů. Horní stanice leží přímo na hranicích a pohled na italskou stranu nabízí poutavé moře ostrých štítů. Ač je část sjezdovky označena modrou, část červenou a část černou barvou, začíná svah poměrně prudkou společnou pasáží a větví se až níže. Vedle všech obtížností je k dispozici i velký snowpark plný skoků, railů a dalších překážek.
Naši pozornost poutá asi po kilometrové jízdě portál ve skále, ke kterému ukazují černé šipky vymezující trasu nejnáročnější sjezdovky. Nováčkové tady zastavují, ostřílení kaunertalští lyžaři i snowboardisté jedou dál do nitra masívu. Tunel o délce sto čtyřiceti metrů je vystlaný dostatečnou vrstvou sněhu, po němž se pohodlnými obloučky dostaneme za skalní hřeben i my.
U spodního portálu musíme znovu zastavit, abychom vstřebali nové dojmy. Před námi se otevírá hlavní část Kaunertalského údolí, vidíme klikatou silnici a dolů pod nás padá černá sjezdovka.
Z tunelu míříme na most, který se klene pro pohodlnou jízdu nad horskou silnicí. Terén se několikrát mění, prudké pasáže střídají klidnější úseky, pak přijde zúžení, další padák a v závěru poklidný dojezd k mezistanici přibližovací lanovky.
Černá sjezdovka padá do údolí Kaunertal.
Sedačka nás vrací na ledovcové plató, odkud se vydáváme na další poznávací jízdy. Projedeme po okraji tréninkového svahu, abychom nepřekáželi závodníkům, okusíme mírnější sjezdovky a nesměle odbočíme i do snowparku.
Pro většinu sjezdovek platí stejná charakteristika. Střídají se prudší a mírnější pasáže, tratě nejsou nijak mimořádně široké, ale přesto se dá dlouhý carvingový oblouk vykroužit prakticky všude. Některé jízdy končíme už u kabinové lanovky, jindy se pouštíme až dolů, odkud se vracíme sedačkou. Tunel se rychle stává oblíbenou pasáží našich jízd.
Horní a dolní portál lyžařského tunelu.
Všude je dostatek místa, výjimečně se stane, že si křížíme cestu s početnější skupinou dalších lyžařů. Když se s kopci dobře seznámíme, zkusíme jízdu po černé sjezdovce nonstop. Od nejvyššího bodu až k dolní stanici sedačkové lanovky. Z kóty 3 108 metrů až k dolnímu parkovišti Ochsenalm ve výšce 2 150 metrů.
Zapínám GPS a měřím dlouhý sjezd. V cíli čtu hodnoty: délka 4,67 km, doba jízdy 8 min 41 s, průměrná rychlost 32,5 km/h, maximální 73 km/h. Závodní bilance to není, ale člověku kromě fotografií zůstane v mobilu ještě projetá trasa a pár hodnot jako památka.
Může se hoditWebové stránky: https://www.kaunertal.com/ Ceny skipasů - hlavní sezona: 47 eur pro dospělé/42 eur pro juniory a 30 pro děti. Vedlejší sezona (do 20. 12.): 43/39/26 eur. Otevírací doba: Lanovky a vleky jsou v provozu od 8.30 do 16 hodin. Lyžuje se od 28. září 2019 do 10. května 2020. Jak se tam dostat: Z Prahy přes Rozvadov, Mnichov a Ga-Pa trvá 600 kilometrů dlouhá cesta zhruba sedm hodin. Bez většího zdržení se dá vyhnout i rakouským placeným dálničním úsekům, jen pozor, bez známky se nesmí do Landecker Tunnelu. Varianta bez poplatků vede po silnici 171 do Landecku, a odtud po silnici L76. Ubytování: Poblíž ledovce není možnost ubytování, hotely a penziony pro lyžaře jsou v údolí, odkud jezdí skibusy.  |
