V Ischglu už lyžujeme poněkolikáté, a tak jsem si na něj už docela zvykla. Ale pamatuji si na první návštěvu, kdy mi na Idalpu (hlavním centru Ischglu) přecházely oči ze všech těch lanovek, které tu vedou nejen souběžně, ale také se křižují, až člověk neví, kterou vybrat jako první. Občas se na začátku může stát, že se vám zezdola líbí nějaká sjezdovka, kterou byste si chtěli sjet, ale vlastně nevíte, kterou lanovkou se na ni dostat. Prvotní orientace v Ischglu vám tedy sice něco zabere, jakmile si ale v hlavě uspořádáte tamní síť sjezdovek, snadno si tu uděláte i malé „ischglovské safari“.
Ačkoli Ischgl nabízí skipas zdarma pro děti do 10 let v doprovodu lyžujícího rodiče, spíš než mezi rodinné areály bych ho zařadila mezi areály sportovní. Jednak mi tu na děti přijde poměrně rušno, jednak jsou tu sjezdovky spíš červeného a černého značení a leckterá může být výzvou i pro zkušenějšího lyžaře. Udržet některé padáky po hranách dá docela zabrat a já se nestydatě přiznám, že si sem tam „šoupnu“ i na červených sjezdovkách, protože už je to tady občas solidní „kalup“.
V Ischglu povětšinou o návštěvníky nouze nebývá, pokud si tedy chcete užít prázdné sjezdovky, doporučujeme vyjet prvním lanem v 8:30 nahoru a vzít to co nejrychleji na krajní lanovky Höllspitzbahn (E2) a Gampenbahn (E4). Zatímco se většina lyžařů teprve rozkoukává na Idalpu, vy můžete krouhat sportovní oblouky na tamních přehledných černých sjezdovkách. Kdo by přece jen raději něco pozvolnějšího, budou se mu líbit mírnější modré tratě v údolí Höllenkar.
Na prvotní rozježdění je ovšem velmi vhodná i modrá sjezdovka č. 8, která je jednou z vlídnějších tratí Ischglu, a navíc je po celé délce příjemně přehledná. Pokud jsme někde zaznamenali děti, které zkoušely své první obloučky, bylo to právě tady. Ale díky štědré šířce sjezdovky je tu dost místa i pro poctivě pokládané carvové oblouky.
Modrá sjezdovka č.8 na Idalpu
Ischgl je přímo spojený s vedlejším švýcarským areálem Samnaun a přechod do něj je tak plynulý, že vás na něj prakticky upozorní až SMS zpráva od operátora za placený roaming. Nás tento přejezd sice stál nějaký ten peníz za mobilní data, která jsme si samozřejmě zapomněli vypnout, nicméně na mírnější sjezdovky v Samnaun si jezdíme rádi odpočinout, když už jsme nabažení členitějších rychlých tratí v Ischglu. Samnaun je navíc bezcelní zóna, takže pokud zatoužíte po levnějším alkoholu či parfému, zvládnete vše zakoupit prakticky přímo ze sjezdovky v rámci švýcarsko-rakouského safari po okruhu „Duty-free-run“.
Na Idalpu už na začátku prosince najdete v provozu atrakce, jako je měření maximální rychlosti, skok do duchny nebo snowpark, ve kterém aktuálně finišuje stavba několika větších skoků pro zkušenější lyžaře. Úvod snowparku je vhodný i pro méně zkušené začátečníky, kteří tu můžou brousit skokanský um na dvou menších skocích, dále triky na bedýnkách, rourách či zábradlíčku.
Snowpark na Idalpu
Celkově nás stav sjezdovek na začátku prosince mile překvapil. Sněhové podmínky byly velmi dobré i na dojezdech do údolí a snad až na jedno místo nebyly nikde ani žádné kamínky, takže za tuto první letošní lyžovačku nám poděkuje hlavně naše skluznice. Při našem odjezdu vydatně sněžilo, takže nyní předpokládáme, že je počet kilometrů otevřených sjezdovek ještě vyšší.
Ischglu samozřejmě nechybí prosluněné terásky, které zcela vybízejí k posezení. Nejvíc to samozřejmě žije na Idalpu, nicméně i taková teráska u hospody Paznauer Thaya za to „umí vzít“, a to klidně už před obědem. Co se týká gastronomie, chtěli jsme letos na Idalpu vyzkoušet pro nás novou obslužnou restauraci Alpenhaus, kterou představuje moderní budova ze dřeva a skla, nicméně do obslužné části v prvním patře je potřeba rezervace, kterou jsme neměli. Zakotvili jsme tedy ve „staré dobré“ restauraci Panorama na Idalpu, kde jsme asi před třemi lety vychvalovali tamní jehněčí a ani teď se nic nezměnilo a stále si za tímto gastrotipem neochvějně stojíme.
Červená sjezdovka č. 15 z Greitspitze
Jehněčí v restauraci Panorama na Idalpu
Panorama stejně jako Alpenhaus nabízí samoobslužnou restauraci v přízemí a obslužnou v prvním patře, takže kdo nemá rád chůzi s tácem v lyžákách, má na výběr. Co se týká cenové hladiny, jehněčí s hranolkami a zeleninou vyšlo na 35 eur (860 Kč), velké pivo na 5,10 eura (125 Kč), svařák 6 eur (150 Kč) a dvojité espresso na 3,50 eura (85 Kč). Ačkoli se tu pro nás místo pokaždé našlo, i tady se vyplatí udělat si na oběd rezervaci, hlavně o víkendech.
Ischgl je proslulý nejen díky lyžování, ale také díky bohatému aprés ski programu. Jak u výstupu kabinkových lanovek, tak přímo ve městě je několik aprés ski barů, ze kterých se linou jak klasické rakouské „aprés-ski odrhovačky“, tak i moderní hudba. Divokost večírků tu podtrhují polooblečené krasavice tančící na baru, které můžete podle libosti odměnit bankovkou za podvazek. Dalo by se tak říct, že Ischgl je areál pro dospělé, koneckonců je tu víc aprés-ski barů než dětských koutků.
Hotel Piz Buin a aprés-ski Nikis Stadl
Jelikož tu sjezdovky finišují takřka ve městě, dá se pohodlně bydlet přímo pod kopcem. Pokud chcete mít na dosah jak páteřní lanovku, tak i veselí v aprés-ski baru, doporučujeme hotel Piz Buin. V hotelu nechyběl bazén, vířivka a několik druhů saun. Nás tu kromě wellness zaujaly i romantické kruhové postele. Samozřejmě v rámci polopenze se tu servíruje několikachodová večeře, takže si z tohoto hotelu dost možná odvezete i nějaké to kilo navíc, protože tu vaří opravdu dobře.
Hotel navíc disponuje i svým vlastním aprés-ski barem Nikis Stadl, kam projdete jednoduše dveřmi z lobby baru hotelu, aniž byste si museli oblékat kabát. Po divoké tancovačce to pak hlavně nemáte daleko do postele.
Ischgl v kostceVzdálenost z Prahy: 6 h 32 min |
