Čím si vás skialpinismus získal?
Je to především o svobodě, dostanete se mimo hlučné sjezdovky. Ten pravý skialpinismus kombinuje dvě úžasné aktivity - lyžování a lezení. Prostě si vylezu na kopec a pak ho sjedu. Začátečníkům budou stačit značené trasy a lehké sjezdy, ale pak se může posouvat směrem, který se mu líbí. Na skialpy se dá vyrážet v jakémkoliv věku, v jakékoliv kondici a je to zdravý sport, při kterém se zapojují všechny svaly. Má pouze jednu podmínku – musíte umět jakž takž lyžovat. Že jsou skialpy sportem právě pro vás, si můžete vyzkoušet na některé z testovacích akcí, které organizují prodejci skialpového vybavení.
Pro koho je tento sport vhodný?
Pro každého. Pro sportovce, který najezdí přes léto tisíce kilometrů na kole i pro mamku, která tráví dny péčí o děti. Každý může přizpůsobit délku trasy a počet nastoupaných výškových metrů své kondici. Obtížnost, sklon, délku výstupu i sjezdu si vyberete podle svých schopností a chuti sportovat. Můžete si vybrat výstup po okraji modré sjezdovky, mírně stoupající lesní cestu nebo strmý výstup. Vše záleží na vás.
Každý rok dojde na českých horách nebo v Alpách k tragické události, která se týká i Čechů. Jak se máme na horách chovat bezpečně?
Na začátku je dobré mít vedle sebe někoho zkušeného, který vás do problematiky uvede, vysvětlí základy bezpečného chování, upozorní na možné nebezpečí. Pak je to sbíraní zkušeností absolvováním lavinového kurzu a učením se. Do hor se chodí s respektem. Taky je dobré si uvědomit, že nebezpečí v horách je a bude. Odpovědným chováním ho lze snížit na minimum, ale nikdy nejde úplně vytěsnit.
Jaká jsou základní pravidla v zimě?
Pokud jdu na túru do volného terénu, musím být v dobré kondici. Skialpinismus je vytrvalostní sport. Je nutné si šetřit sílu na sjezd a sestup. Stejně důležitý je také zodpovědný výběr túry podle sněhových a lavinových podmínek a podle nejslabšího člena skupiny. Túru je potřeba důkladně připravit a mít s sebou kompletní lavinou výbavu a umět ji použít. V průběhu túry je nutné dělat přestávky a vždy vědět, kde se nacházím. Při plánování sjezdu je důležité vybrat terén pro sjezd tak, aby ho všichni bezpečně slyžovali bez pádu. Každý pád zvyšuje riziko. Ideální skupina by neměla mít více než šest lidí.
Která telefonní čísla by měli znát lidé, kteří vyrážejí do hor?
Vždy je dobré volat přímo na čísla místní horské služby, nebo mít aplikaci Záchranka. Pokud to jde, vždy je lepší a rychlejší mluvit přímo s místní horskou službou, oni ví přesně, co mají dělat. V průběhu túry si kontroluji také dostupnost signálu. V případě nehody, která se stane mimo signál, je snazší vyslat jednoho člena skupiny na místo, kde naposledy signál byl. Šetří to čas.
Jsou Češi na horách pokorní?
Situace se v poslední době výrazně zlepšila. Například nevidím žádný rozdíl ve vybavení mezi českými skupinami a zbytkem. Rozdíly jsou ovšem stále v systému vzdělávání. V Alpách mají jednotný systém, který zastřešuje unikátní horské pojištění Alpenverien. To u nás chybí. Nejkvalitnější kurzy dělají horští vůdci, kteří vzdělávají i asociaci profesionálních učitelů lyžování, mimo to existuje řada kurzů různé úrovně. Dobrou kvalitu mají i kurzy horské služby. Většinou je velice těžké odhadnout skutečnou úroveň znalosti lidí o lavinové problematice.
Nepřeceňujeme se?
To nejde zobecnit, vždy budou lidé, kteří k tomu mají větší předpoklady, je to dáno věkem a aktivitou. V každém případě freerider bude více riskovat než člověk, který se jde jenom kochat.
Co nikdy nesmí chybět v batůžku?
Pokud jdu mimo bezpečný terén, musím mít lavinou výbavu a musím ji umět stoprocentně používat. To je lavinový vysílač a přijímač, lopatka a sonda. Dále nesmí chybět lékárnička, náhradní oblečení, rukavice, čepice, izolační vrstva a pití, nejlépe termoska s čajem a jídlo. Mobil musí být stoprocentně nabitý a pro jistotu je lepší mít power banku i bivakovací vak.
Kdo je Branislav Adamec?Kluk z Istebného na Oravě (mezi Malou Fatrou, Oravskou Magurou a Západními Tatrami) od šesti let vášnivě rád lyžoval, chodil po horách a lezl. V roce 1979 odešel studovat stavební fakultu do Brna a už tam zůstal. Od roku 1983 byl ve výběru českého a následně federálního horolezeckého družstva. O čtyři roky později se účastnil prvovýstupu alpským stylem na Shivling, který dosud nikdo nepřelezl. V roce 1998 vyměnil stavebnictví za práci s kvalitním outdoorovým oblečením. Je ženatý a má tři dcery. |
Jste horský vůdce. Do jaké nejvážnější situace jste se dostal?
Do celkem nepříjemné situace jsme se dostali při zimním výstupu na Ararat. Bylo chladno a finální výstup jsme zahájili o půlnoci, kdy bylo asi minus 20 stupňů. Celou dobu jsme šli ve tmě a pak ve stínu a utěšovali se, že až vyjdeme na slunce, tak se oteplí. Na hřebeni ve výšce asi 4 800 metrů jsme se na slunce dostali, ale byl tak silný vítr, že to nešlo vydržet a výstup jsme museli ukončit. Ani sjezd nebyl úplně zadarmo, jelo se po nepříjemné krustě. Až dole v táboře jsme zjistili, kolik má kdo omrzlin. Nosy, prsty na rukou i nohou, naštěstí žádné amputace nebyly třeba.
A naopak, jakou nejlegračnější situaci jste při své práci zažil?
Jednou si v Alpách skupina stěžovala na nepříjemné lyžování na krustě. Chtěl jsem jim ukázat, že lyžovat se dá i tak. Celkem se mi to dařilo, až do doby, kdy jsem snížil pozornost a neudržel nohy u sebe. Pak už následovalo pozvolné rozjíždění nohou až do fáze, kdy jsem se tváří zabořil do krusty za huronského smíchu celé skupiny. Odnesla to natažená třísla a rozbité brýle.
V tatranském Prielomu
Na vrcholu Slavkovského štítu ve Vysokých Tatrách v roce 1980
Jak se obléci pro tento sport?
Je dobré se obléct podle tempa, kterým se budu pohybovat. Jinak se obleče závodník a jinak někdo, kdo se kochá a pohybuje pomalu. Nutností je kvalitní funkční prádlo, pro rychlé aktivity zvolte věci ze syntetiky, pro pomalejší tempo je ideální oblečení z merino vlny. Další vrstvu může tvořit bunda ze softshellu nebo z hybridních materiálů, které kombinují to nejlepší z více materiálů. Dále potřebuji něco na zateplení pro sjezd (například lehkou péřovou bundu) nebo zastávky a něco nepromokavého pro případ sněžení.
Kdy chodit na skialpech sám a kdy už by si měl člověk najmout horského vůdce?
To si musí rozhodnout každý sám. Pokud má dostatek zkušeností na danou túru, je dobrá lavinová předpověď, může klidně vyrazit samostatně. Vždy je lepší být ve skupině nebo dokonce vyrazit s vůdcem, zvlášť pokud jdu do neznámého terénu, mám problémy s orientací a lavinové podmínky nejsou ideální.
Jaké pojištění je nutné pro skialpinismus?
Pojištění pro skialpinismus by mělo být stejné jako pro horolezectví - buď máme celoroční (například Alpenverien), nebo doporučuji si sjednat jednorázové pojištění na tyto aktivity.
Jak jste se dostal ke skialpinismu?
Na podzim 1979 jsem nastoupil do horolezeckého oddílu, a protože horolezecký výcvik začínal až na jaře, přidal jsem se ke skupině skialpinistů a absolvoval s nimi kompletní zimní program. Tehdy jsme neměli boty ani stoupací vázání, používali jsme klasické horolezecké a sjezdové vybavení jako jsou cepín, mačky a sjezdové boty a lyže. Výstup jsme absolvovali v botách a mačkách, na vrcholu se přezuli a hurá dolů. Tak jsme například absolvovali přechod Tater přes sedla. Tenkrát pro nás bylo klasické skialpové vybavení něco jako yetti. Všichni o něm mluvili, ale nikdo to neviděl.
Jste stavební inženýr? Kdy jste definitivně utekl k horám?
Už průběhu studia v Brně jsem měl kvůli lezení a účasti v reprezentačním družstvu individuální studijní plán. Moc jsem nestudoval, spíš lezl. Den, kdy jsem nelezl, byl zbytečný. Po vojně jsem dostal nabídku vrátit se na fakultu a dělat asistenta, což mi připadalo jako dobré pokračování studentského života. Později jsem se živil prací ve výškách, až v roce 1991 po narození první dcery a změně režimu, jsem se rozhodl vrátit k tomu, co jsem vystudoval. Vedl jsme například pobočku česko-skotské firmy v Kazachstánu, byl jsem obchodním a marketingovým ředitelem firmy na plastové potrubí. To mě nebavilo a od té doby dělám ve firmách vyrábějících outdoorové vybavení a oblečení.
Jaký skialpinismus vyzkoušet?1. Klasický skialpinismus (skitouring) - tuto disciplínu provozuje většina skialpinistů. Hlavním kritériem je užít si pohyb v horách, podívat se na místa, kam se sjezdovkách nebo běžkách nelze dostat. Co se týče vybavení, tak pohodlí a životnost jsou nejdůležitější. 2. Speed skitouring (fitness) - v této disciplíně se nezávodí proti soupeřům, nicméně každý si poctivě sleduje svůj čas, chce být na kopci co rychleji, stihnout více kopců za den, nebo lidé vyrážejí na kopec dole z údolí. Váha je stále důležitá, ale není už jediným kritériem při výběru. 3. Závodní - v závodní disciplíně se vše podřizuje váze: šířka lyží, odlehčení bot, vázání, oblečení… Vše je minimalistické, ale funkční, i když na úkor životnosti. Boty mají hmotnost 500-850 gramů, lyže od 690-900 gramů, vázání má obvykle sto gramů. 4. Free Touring - tady je vše podřízeno jízdě dolů. Takže na kopec se lidé mohou dostat lanovkou, vrtulníkem a na skútru. Jde o to užít si sjezd, třeba zrovna v prašanu. Proto jsou důležité těžké, ale pevné boty, široké a dlouhé lyže a vázání s vyšší vypínací silou (kvůli skokům). |
