Pro nepříliš kopcovitý terén bez prudkých kopců je tato oblast vhodná i pro začátečníky nebo rodiny s dětmi. A nemusíme ani škrábat skla našeho auta nebo shánět střešní nosiče – do sídliště Báně nad Zbraslaví totiž jezdí městská autobusová linka, z jejíž konečné už vede značená trasa směrem k Cukráku.
V pražských horách je sněhu dostatek
Protože pražské údolí leží zhruba o 400 metrů níže než nejvyšší oblasti Brdského hřebene, aktuální výška sněhové pokrývky na hřebenech Brd je v současnosti mnohem lepší, než by se mohlo zdát při procházce centrem. Pro kvalitní lyžování většinou dokonce stačí, aby na kraji Prahy leželo kolem 10 cm sněhu - na Cukráku bude pravděpodobně dvojnásobek a na hřebenech mezi Mníškem a Dobříší ještě o něco víc.
Protože zatím chybí tvrdý "podklad“, neboli vrstva starého a přemrzlého sněhu, budeme se muset v prašanu vyhnout oranicím nebo třeba štěrkovým cestám. Na vyšlapání stopy někde na louce nebo podél lesa to ale stačit určitě bude.
Chcete-li tedy vyrazit, neváhejte! Každopádně se vyplatí, nebrat si s sebou do nejistých podmínek nové lyže a vzít zavděk raději nějakými staršími "ski“, u kterých nám nebude líto každého škrábance na skluznici.
Brdy jsou vhodné i pro děti
S výletem můžeme začít už na zmiňované autobusové zastávce „Báně,“ od které vede červená turistická značka směrem na Jíloviště. Odtud ale budeme muset ještě nastoupat, přibližně 100 výškových metrů, než se dostaneme ke kopci, jež tvoří začátek brdského hřebene, 411 m vysokému vrcholu Cukrák.
Červená značka ale sleduje opačnou stranu strakonické silnice, než leží vysílač, a tak buďme opatrní při jejím přecházení. Bezpečný podchod najdeme až v Jílovišti, odkud se budeme na 411 metrů vysoký vrchol Cukráku vracet asi 2 kilometry.
Plochý vrchol Cukráku nabízí několik kilometrů lesních cest, na kterých se dá dobře lyžovat. Dostaneme se dokonce až těsně pod vysílač a můžeme tak obdivovat technicky dokonalé, 193,5 m vysoké dílo. Odtud se můžeme vrátit zpět do Zbraslavi anebo pokračovat po červené trase dál na jih do Černolic. Tady nás však čeká nepříjemně hluboké údolí Černolického potoka.
Vysílač Cukrák
Po brdské magistrále
Nádherná oblast pro běžkování ale leží o něco dále. Široká hřebenová cesta začíná u Černolic a táhne se několik desítek kilometrů jihozápadním směrem. Asi nejpopulárnější, 15 km dlouhý úsek, leží mezi Černolicemi a Kytínem.
Zaparkovat můžeme například na konci Černolic poblíž fotbalového hřiště. Tady jsme už ve výšce 450 m a můžeme se přímo napojit na červeně značenou hřebenovku. Dlouhý a nepřerušovaný brdský hřeben, zvaný Hřebeny, začíná právě zde a patří mezi oblíbené trasy nejenom pro lyžaře, ale mimo zimní období tu potkáme spoustu cyklistů.
Nejoblíbenějším výchozím bodem pro výlety severní částí Hřebenů je ale parkoviště u silnice Mníšek – Řevnice. Pokud nepatříte mezi ranní ptáčata, za hezkých víkendových dní tady budete těžko hledat místo na zaparkování.
Výhled od Černolických skal ku Praze
Úsek odtud na Skalku vede po široké lesní cestě, na které někdy bývá sníh uježděný od širokých pneumatik lesních strojů, takže na ní můžeme podle chuti jet klasikou nebo zkusit rychlejší a v dnešní době populární bruslení.
|
Populární Skalka
Sledujeme-li červenou značku, vystoupáme záhy do nejvyššího bodu naší trasy, ke kapli svaté Máří Magdalény, ležící nedaleko 550 m vysokého vrchu Skalka. Dejte ale pozor, abyste neminuli odbočku – hlavní cesta totiž vede rovně a Skalce se vyhýbá.
Od lesní kaple nás čeká prudký sjezd alejí s křížovou cestou ke kapli sv. Máří Magdalény na Skalce. Nově opravená křížová cesta s kaplí ze 17. století a budovou kláštera sem po právu přitahuje spoustu výletníků. Za hezkého počasí se odtud otevírá nádherný výhled na město Mníšek a za ním vystupující kopce Povltaví a Sedlčanska.
Zimní pohoda na Skalce
Rozlehlá louka působí doslova jako oáza uprostřed brdských lesů, a to nejenom díky otevřenému bufetu s občerstvením.
O víkendech si tu můžeme dát klobásu, smažený sýr s hranolky nebo se zahřát douškem svařeného vína. Posilněni a odpočati, můžeme se ze Skalky buďto vrátit stejnou cestou nebo pokračovat směrem na Kytínskou louku.
Prošlapejte si vlastní trasu!
Červená značka nás od Skalky po 2 kilometrech mírného klesání přivede k významnému rozcestí „U Červeného kříže.“ Tady za dobré sněhové pokrývky můžeme volit z několika variant. Můžeme například po červené sjet na Kytínskou louku a dále po žluté po hřebenech Brd směrem ke Stožci, nebo se dát se po žluté k zatopenému lesnímu lomu, tzv. "jezírku.“ Tam ale ploché návrší Brd končí a my se budeme muset vrátit stejnou cestou zpátky na rozcestí.
"Rušné" rozcestí na "magistrále" mezi Skalkou a Kytínem
Množství lyžařských stop, prošlapaných nejenom po lesních cestách, na nedaleké Kytínské louce a občas i průseky, se zdá být nekonečný. Nemusíme se bát, že to tu dokonale neznáme nebo že nejsme na turistickém značení – každá stopa nás dříve, či později zase vyvede na hlavní brdskou "magistrálu.“
Text a foto: JAN HOCEK, www.hocek.cz
