Plán byl projet část zimní trasy Jižní stezky Via Czechia po hraničním hřebeni Beskyd a Javorníků. Cestou přespíme na hřebeni v Masarykově chatě, odkud ještě podnikneme jednodenní výlet nalehko po hřebeni Vsetínských vrchů. Jak vidno, nakonec si budeme moci ve třech dnech odškrtnout hned tři pohoří!
Původní úmysl startu na Bílém Kříži zhatil nedostatek sněhu, začínáme tedy až v osadě Konečná, odkud podél cedulek s označením lyžařské Beskydské magistrály stoupáme na hřeben. Z něj se otevírá první daleký výhled směrem na Slovensko s jasně patrnými vrcholy Nízké Fatry.
Trasa vede podél pohraničních mezníků, střídavě po loukách a lesy. Profil jako na houpačce nás nenechá odpočinout. Na vyhlídkovém vrcholu Bobek někdo vybudoval malou lavičku, která představuje ideální místo pro krátké zastavení. Výhled odtud na slovenskou stranu je opravdu nádherný.
Výhled od vrcholu Bobek k Malé Fatře
Sjíždíme do hlubokého Kelčovského sedla a míjíme samoty roztroušené po okolních loukách. Je to obrázek typický pro Beskydy, které jsou jedněmi z posledních „živých hor“ u nás s hřebeny stále obývanými lidmi, kteří tu žijí a hospodaří.
Masarykova chata na Beskydě nás vítá vyhřátým pokojem a teplou kuchyní. Chata stojí na hřebeni s výhledem na Lysou horu a představuje ideální východiště pro výlety do širokého okolí. I proto se rozhodujeme tu zůstat více než jednu noc a prozkoumat přilehlé hřebeny a vrcholy.
Původní turistická chata zde byla postavena krátce po vzniku Československa a byla pojmenována po prvním československém prezidentu T. G. Masarykovi. Velkoryse postavená celodřevěná budova se střešní věžičkou bohužel v padesátých letech vyhořela a dnes ji připomínají jen zbytky kamenných základů.
Vsackými Beskydy na Valašský Olymp
Následující den vyrážíme nalehko na hřebenovku Vsetínských vrchů, kterým se také říká Vsacké Beskydy. Z Masarykovy chaty sklouzneme na blízké sedlo Bumbálka, odkud vede prudší výšlap na vrchol Trojačka. Kdysi se zde nacházelo rozmezí tří panství, dnes se tu stýkají hranice tří krajů: Moravskoslezského, Zlínského a Žilinského.
Kousek dál na vrcholu Čarták stojí rozhledna, z jejíhož ochozu se otevírá kruhový výhled na Beskydy, hřeben Javorníků, Malou a Velkou Fatru a za dobré viditelnosti lze spatřit i Vysoké Tatry.
Na vrcholu Čarták stojí rozhledna s panoramatickými výhledy.
Za malým skiareálem Třeštík se napojujeme na úsek Beskydské magistrály upravený rolbou. Dvě souběžné stopy obkružují masiv Vysoké a vyústí na panoramatický hřeben Vsetínských vrchů. Parádní cesta se příjemně vlní lesnatým hřebenem, který provzdušňují občasné horské louky se samotami. I když panuje nádherné počasí, jsme tu zcela sami, a teprve u rozcestí Benešky potkáváme první běžkaře.
Rovněž chata Kotlová s oblíbeným valašským okénkem zeje prázdnotou, takže se začínáme těšit na Soláň. Vrchol Soláň, kterému se také přezdívá „Valašský Olymp“, považuje mnoho lidí za jeden z nejhezčích koutů na Valašsku.
Na louce stojí dřevěné sochy a pod nimi dřevěná zvonice s galerií a informačním střediskem. Po obědě se vracíme stejnou cestou zpět na Masarykovu chatu. Za lepších sněhových podmínek by se ovšem dalo pokračovat dál přes vrcholy Vsacké Tanečnice a Cáb směrem do Vsetína.
Běžkařská magistrála pro skialpinisty
Následující den pokračujeme v přejezdu dál na jih. Z vrcholu Trojačka ovšem pokračujeme k Makovskému sedlu. Cesta odtud začíná být náročnější, přesto ji mapa uvádí jako Beskydsko-javornickou běžkařskou magistrálu. Opatrně plužíme hlubokým sněhem a ještě netušíme, že je to jen varování před tím, co teprve přijde.
V Makovském průsmyku se stýkají tři pohoří – Moravskoslezské Beskydy, Vsetínské vrchy a Javorníky. Mohutná socha partyzána tu připomíná podzimní přechod partyzánské brigády Jana Žižky a bitvu s nacisty, která se v průsmyku odehrála v roce 1944.
Noříme se do lesa a pokračujeme přibližně podél česko-slovenské hranice. Terén začíná divočet a začínáme mít pocit, že v hlubokém a přemrzlém sněhu bychom namísto běžek klidně užili i skialpinistickou výbavu. Po půlhodině stoupání dosahujeme vrcholu Lemešné, kde se les trochu otevírá, a po dlouhé době se tak lze trochu rozhlédnout.
Sjezd z Lemešné mezi mohutnými smrky nemá daleko ke skialpinistickému terénu.
Cesta dál však úplně chybí. Ukazuje se, že na mapě vyznačená lyžařská trasa ve skutečnosti neexistuje, a červená turistická značka padá z vrcholu do údolí svahem vpravdě alpských parametrů. Dodáváme si odvahy a opatrně širokými oblouky mezi mohutnými smrky sjíždíme do hlubokého údolí.
Ztracenou výšku musíme opět nabrat, razím stopu hlubším sněhem a pomalu získáváme zpět nadmořské metry. Dřevěná socha medvěda připomíná, že jsme v hlubokých karpatských lesích. Cesta se dostává na slovenskou stranu hor, míjí odbočku k prameni Kysuce a posléze přijdeme k další studánce přímo u cesty.
Místo je označeno jako „Javornícka studnička“, a i v zimě se tu dá nabrat voda. Vzápětí nás lesní cesta přivede k rozcestí, kde se napojujeme na hlavní trasu Beskydsko-javornické lyžařské magistrály.
Beskydsko-javornická magistrála
Na rozcestí pod druhým nejvyšším vrcholem Javorníků, Hričovcem, končí divoký terén a neprošlapaná cesta. Závěr přejezdu vede po jedné z nejoblíbenějších a nejhezčích běžkařských tras na pomezí Česka a Slovenska.
Téměř šedesátikilometrová Beskydsko-javornická magistrála mezi střediskem Kohútka a Čadcou vede krajem Kysucka s horskými dřevěnicemi, nádhernými vyhlídkami a hlubokými lesy. Celou tuto trasu můžete v pohodovém tempu zvládnout za dva až tři dny a vychutnat si tak poklidnou atmosféru moravských i slovenských Javorníků. My po ní pokračujeme k jihu a užíváme si rychlého podkladu a pěkné stopy.
U rozcestí nad osadou Benešky
Před nejvyšším vrcholem Javorníků vede lyžařská stopa přes přírodní rezervaci Veľký Javorník, nejstarší rezervaci v CHKO Kysuce. Ze sněhu trčí pokroucené kmeny a větve staletých buků a mohutných jedlí. Téměř pohádkový les přechází v nejvyšším bodě v horské louky, nabízející daleké pohledy na moravskou stranu hor. Stojíme na vrcholu Veľkého Javorníku, který označuje obrovský dvouramenný cyrilometodějský kříž.
Teď už nás čeká převážně příjemně klesající terén směrem k horskému středisku Kohútka. Úsek mezi Veľkým Javorníkem a Kohútkou patří k nejhezčím na javornické hřebenovce. I proto zde během přejezdu Beskyd potkáváme nejvíce lidí. Na chvilku zastavujeme u rozhledny Stratenec, projedeme kolem vrcholu Malého Javorníku a pak už nás přivítají louky u lyžařského střediska Kohútka.
Vrchol Veľkého Javorníku označuje obrovský dvouramenný cyrilometodějský kříž.
Tady putování horami severní Moravy a Slezska končí. Za tři dny jsme projeli přes tři horské celky a poznali Moravskoslezské Beskydy, Vsetínské vrchy i Javorníky v jejich zimní kráse.
Mohlo by se hodit:
|
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
