Všudypřítomný optimismus skloubený s přesvědčením, že „tady je vše možné“, je hnací sílou Kaliforňanů na cestě ke splnění amerického snu. Jenže život ve státě superlativ pod permanentně modrou oblohou má svou cenu - stejně jako surfové prkno v podpaží tu s sebou každý Kaliforňan nosí v podvědomí strach z příštího katastrofického zemětřesení, které by doslova pohřbilo San Francisco. Tak jako to, které přišlo v dubnu roku 1906.
Obor seismologie byl v tu dobu ještě v plenkách. Ale když se v San Franciscu 18. dubna 1906 krátce před úsvitem začala chvět země, bylo každému jasné, o co jde. Nikdo však tenkrát netušil, že o tři dny později zbude z největší pacifické metropole hromada trosek.
Během několika vteřin poskakovala země na 400 metrů dlouhém úseku o 6,5 metru. Jiskry spadlého elektrického vedení zapalovaly na ulicích plyn unikající z prasklého potrubí.
Uvnitř většinou dřevěných domů se sypalo z kamen žhavé uhlí, a tak během pár minut planuly všude stovky požárů, které za tři dny spálily více než tisíc hektarů země.
Jedno z nejsilnějších zemětřesení 20. století tehdy dosáhlo síly 8,3. A co nezvládla přírodní katastrofa, tomu dopomohli lidé řadou nesmyslných rozhodnutí - jako například použít dynamit pro kontrolované exploze, které by vzaly ohni „potravu“, což se nakonec ukázalo jako fatální a Kaliforňané tak dosáhli přesného opaku.
San Francisco přišlo o svou přitažlivost
Výsledkem byly tři tisíce mrtvých, stovky zraněných, 28 tisíc zničených domů a škody ve výši 400 milionů dolarů odpovídající dnes deseti miliardám dolarů (asi 210 miliard korun). Tři čtvrtiny města ležely v troskách, ze 400 tisíc obyvatel jich bylo 225 tisíc bez přístřeší.
Tektonické deskyZemská kůra nesoucí všechny kontinenty a dna oceánů je „rozlámaná“ do 6 velkých (například Pacifická, Jihoamerická, Euroasijská,...) a desítky malých tektonických desek (například Nazca, Kokosová, Filipínská, Arabsá, Karibská,...), které se neustále pohybují. Příčinou je spodní vrstva extrémně elastického zemského pláště plovoucí jako 3000 kilometrů silný škraloup na horké, husté, neustále bublající polévce - tedy na tekutém zemském jádru. Mezi deskami dochází ke kolizím: při nárazech jsou navršována pohoří, při oddalování vytéká na mořské dno láva, při podsouvání jedné desky pod druhou vznikají nebezpečné vulkány a tam, kde se desky o sebe třou, dochází k zemětřesením. Dvě velké litosférické desky - Pacifická a Severoamerická- se střetávají právě v Kalifornii. |
Ačkoli zemětřesení zvládlo zničit desítky sanfranciských symbolů, jedno nedokázalo: vzít městu duši a jejich obyvatelům vůli poprat se s osudem. Bohužel počáteční euforie a vidina vystavět město ještě velkolepěji záhy ustupuje střídmému poznání, že atraktivitu město svou polohou navždy ztratilo. Zdejší půda je zkrátka příliš nejistá a investoři mají z dalšího „Big One“ velký strach.
San Francisco se sice postupně vrací na pódium světa, svou pozici nejdůležitější metropole amerického západu ale musí přenechat konkurenci rozrůstající se o 400 kilometrů jižněji: Los Angeles. Ale ani jižní soused není ušetřen zemětřesení, stejně jako celá Kalifornie. Země se tu chvěje téměř denně, i když třeba jen neznatelně - je to cca 10tisíckrát za rok.
Strašák San Andreas
Příčinou neklidné kalifornské země je jeden z nejnebezpečnějších geologických fenoménů Země: zlom San Andreas. Trhlina v zemské kůře se táhne podél východního pobřeží USA jako obrovský příkop 1 100 kilometrů od Kalifornského zálivu skrz centrální Kalifornii a poté se severně od San Francisca stáčí na dno oceánu.
Jako obrovská jizva v zemském povrchu připomínající z výšky pomačkanou páteř se tento největší tektonický zlom naší planety vine až k pouštnímu městu Palm Springs 190 km východně od Los Angeles, kde se stáčí na jihovýchod a mizí pod hladinou Salton Sea - 25 km širokého a 50 km dlouhého jezera s brakickou (koncentrace solí na pomezí mezi mořskou a sladkou vodou, pozn. red.), ve 40 °C odporně zapáchající vodou.
Právě v Kalifornii se střetávají dvě z dvanácti litosférických desek. Los Angeles se s pobřežím posouvá rychlostí 3,5 centimetrů za rok na Pacifické desce směrem na severozápad, zatímco San Fransicso ležící se zbytkem kontinentu na desce Severoamerické míří opačným směrem. Za 16 milionů let tak Los Angeles na své cestě na sever předjede San Fransisco zleva.
Výhled na zlom San Andreas z národního parku Yoshua Tree
Problémem zlomu San Andreas je, že se desky po celé délce příkopu nepohybují stejně rychle. Uprostřed se díky měkké poddajné hornině sunou kontinuálně a napětí se uvolňuje v častých lehkých otřesech. Příkladem je městečko Hollister, kde se vše, co kdy člověk postavil rovně, dřív nebo později ohne - ať ulice či ploty.
Starosti ale dělá seismologům severní a jižní konec zlomu, kde se do sebe desky kvůli tvrdému granitu zahákly jako špatně zapadající ozubená kolečka a kde se po desetiletí půda téměř nepohnula. Jenže zrovna tady leží obě velké městské aglomerace: San Francisco a Los Angeles. Čím déle se půda nepohne, tím více tlaku se v zemi nahromadí, a tím více energie se pak najednou uvolní, když desky poposkočí do nové pozice.
Kinetická energie je navíc doprovázená ještě termální a akustickou, a tak hrůzu z chvějící se země při silném zemětřesení doprovází ještě proud horkého vzduchu a ohlušující třesk.
Dramatická je situace především v údolí Coachella Valley nedaleko Palm Springs, kde se země měla posunout už o devět metrů a kde se 300 let nepohnulo vůbec nic. Nepředstavitelné množství nahromaděné energie za tři staletí má rozhodně potenciál pro mega zemětřesení - tzv. The Big One.
Typické americké levně vystavené rodinné domky by se při silném zemětřesení staly hroby svých majitelů.
Tragédií je, že zlom odsud míří přímo k pobřeží - tedy směrem na L.os Angeles., kam by se posléze valily i rychlé a extrémně nebezpečné rázové vlny otřesů. Při posledním mega zemětřesení bylo Los Angeles malou španělskou misií s necelou stovkou obyvatel; dnes tu ale žije 18 milionů obyvatel.
Problémem nejsou nové mrakodrapy postavené na elastických základech, které jsou proti zemětřesení téměř imunní, nýbrž starší výstavba a hlavně typické americké rodinné domky vystavené levně, rychle a ne na věčnost. Ty by se totiž při silném zemětřesení proměnily v hrobky svých majitelů.
Miliardové škody a ohrožené jaderné elektrárny
Jaké enormní síly v zemi působí, ukázalo zemětřesení na Aljašce v roce 1964, které zvládlo zdeformovat stovky kilometrů čtverečních a některé úseky nadzvednout až o 10 metrů. Dnes by byly následky podobného zemětřesení jako kdysi v San Franciscu kvůli hustému osídlení Kalifornie podstatně dramatičtější. A tak, až to v zemi pořádně „cukne“, půjde o škody ve výši 200 miliard dolarů - nemluvě o obětech na životech a o pěti atomových elektrárnách postavených v bezprostřední blízkosti tektonických trhlin.
Přes permanentní ohrožení se Kaliforňané snaží strach ignorovat, vypudit ho z myšlenek a akceptovat ho jen jako neoddělitelnou součást svého domova. Jenže nikdo ze současníků žádné skutečně velké zemětřesení nezažil, a přestože všichni vědí, že jednou přijde, každý spoléhá na to, že právě jemu se příští super zemětřesení vyhne.
Pohled na údolí Coacella Valley a Palm Springs z vrcholu San Jacinto
S podivem je, že Američané ve srovnání s Japonci na Big One moc připraveni nejsou a veškerá opatření se víceméně redukují na tzv. Survival Kit - tedy balíček přežití obsahující vodu a potraviny na tři dny, lékárničku, rádio, svítilnu a náhradní baterky, píšťalku a masku proti prachu, vše doplněné radou zalézt si při prvních otřesech pod stabilní kuchyňský stůl.
Přitom v Los Angeles už k velkému zemětřesení mělo dávno dojít, podle geologů je přírodou de facto „naprogramované“ s odstupem 180 let a jelikož to poslední se konalo v roce 1690, má Big One už dobrých 140 let zpoždění.
Pro San Francisco je pravděpodobnost velmi ničivého zemětřesení v příštích 25 letech 62 procent, pro jižní Kalifornii dokonce 99,7 procent. A ačkoli zemětřesení v San Franciscu v roce 1906 bylo startovním impulsem pro rozvoj seismologie, dodnes není i s nejmodernější technikou možné zemětřesení stoprocentně předvídat, natož mu zabránit.
Podle seismologů je série silných zemětřesení, jak tomu bylo nedávno v Nepálu, v Čile, poté v Afghánistánu, o měsíc později v Peru a Brazílii, pak v Indii a na Taiwanu, naposled v Iráku, jakousi varovnou předzvěstí dalšího velkého zemětřesení - tentokrát možná v Kalifornii...
Osídlení KaliforniePřed 300 lety to byli Španělé, kteří připluli ke kalifornským břehům, za nimi následovali osadníci z východu hledající zaslíbenou zemi, s vypuknutím zlaté horečky pak desetitisíce dobrodruhů z celého světa. Během dvou generací se nekonečná divočina proměnila v konečnou stanici urbanismu a s 38 miliony obyvatel v nejlidnatější stát USA. Metropolí Kalifornie je San Francisco – už na přelomu předminulého století jedno z nejhezčích měst USA. V době zlatokopů obrazu města dominovala špína a hordy mužů holdující alkoholu, kartám a prostitutkám. Hříšný a nebezpečný moloch se však na přelomu 19. a 20. století proměnil v příjemnou metropoli. |
