„Ostrov Svatý Martin je rozdělený na dvě poloviny. Jedna je sice francouzská, ale druhá je holandská a tam se mluví převážně anglicky, takže pro mě byla dostupnější, protože francouzštinou jsem nevládl ani tenkrát, ani dnes,“ vypráví Šapovalov.
Po sérii krátkých brigád začal dělat dýdžeje na místní diskotéce, pak už přišla na řadu jeho vášeň pro vaření. „Získal jsem práci jako kuchař v restauraci, a tam se vlastně odpíchla moje další kariéra ajťáka v kuchyni,“ směje se Šapovalov.
Nesnesitelná lehkost bytí
Na Svatém Martinovi strávil celkem dva roky. Ze všeho nejdříve si musel zvyknout na rytmus tamního života, na hony vzdáleného tomu, který známe my. „Je tam teplo, je tam pohoda, nikdo vlastně nic moc neřeší. Pro vás jako pro Evropana to může být ze začátku poměrně stresující. Tam je na všechno spousta času, a pokud se do toho režimu nepřepnete, tak se musíte za pár týdnů zaručeně zbláznit. Protože takový rytmus života není úplně pro každého,“ myslí si Šapovalov.
Svatý Martin slouží hlavně jako dovolenková destinace pro Američany. „Jako my jezdíme na chatu na Sázavu, tak oni létají na Svatý Martin, protože to mají blízko,“ vypráví Šapovalov. Na ostrově ovšem žijí lidé z celého světa, a proto i nabídka pro turisty a místní obyvatele je hodně namíchaná. „Najdete tam restaurace z celého světa, jakoukoli kuchyň, která vás napadne, od indické přes mexickou až po sushi,“ říká Šapovalov.
K dobrému jídlu patří také kvalitní pití. A toho je v domovině věhlasného karibského rumu tolik, až z toho jde hlava kolem. „Jsou tam lidi, kteří tam žijí třeba deset let, a jejich denní režim je každý den úplně ten samý. Po poledni zapadnou do svého oblíbeného baru, odpoledne během happy hour vypijí pět šest drinků, pak si někde dají večeři a vrací se domů. Žijí tak třeba několik let, spousta lidí si tam dokonce vybudovala problém s alkoholem, protože ten je opravdu levný, zejména rum,“ vypráví Šapovalov. „Situaci nepomáhá ani relativně malá rozloha ostrova, brzy totiž zjistíte, že nějaké formy vyžití, třeba kultura, se tam moc nekoná.“
Dříve byla hlavním zdrojem obživy místních obyvatel výroba soli z mořské vody. Dnes žijí zejména z turistického ruchu. „Na ostrově jsou dejme tomu tři základní destinace, kam se vypraví turisté z velkých výletních lodí. To jsou lodě, které pojmou až šest tisíc turistů. A tito lidé zůstanou ve Phillipsburgu, což je hlavní město holandské části, kde ty lodě kotví. Část turistů se vydá na Orient Bay, třetím oblíbeným místem je samozřejmě pláž Maho, což je pláž, přes kterou přistávají letadla jenom několik metrů nad vašimi hlavami. Ten pocit, když si stoupnete na pláž a jen pár metrů nad vámi přistávají letadla, je opravdu ojedinělý. Na světě není tolik míst, kde byste něco podobného mohli zažít,“ myslí si Šapovalov.
I v ráji mají stereotyp
Karibský ráj a vyhledávaná turistická destinace se může pyšnit několika desítkami nádherných pláží. A najdete tu i pláže, které jsou dostupné pouze pěšky a jsou tedy i opuštěné. Jakmile vás ovšem na Svatém Martinovi pohltí každodenní pracovní tempo, ani krásy Karibiku vám nepomohou.
„V průběhu druhého roku jsme zjistil, že jsem zabředl do obrovské rutiny. Vypadalo to tak, že jsem v jedenáct hodin vstával, na půl dvanáctou jsem šel do práce, tam jsem byl do půlnoci, pak šel jsem domů, vyspal jsem se, a tak to šlo pořád dokola, šest dní v týdnu. Sedmý den byla neděle, to jsme chodil pracovat do plážového baru, kde jsem odpoledne dělal dýdžeje. Člověk se pak dopracuje k tomu, že na pláž, kterou jsme měl tři minuty pěšky daleko, jsem chodil třeba jednou za čtrnáct dní,“ vzpomíná Šapovalov.
V tu chvíli pochopil, že je nejvyšší čas ostrov opustit. Přes Nový Zéland se nakonec přece jen vrátil domů. „Vím, že jsou lidé, kterým stereotyp vyhovuje. Nicméně bych všem lidem doporučoval, aby si vyzkoušeli z této zóny vystoupit. Protože i když máte pocit, že vám stereotyp vyhovuje, tak možná zjistíte, že existuje i něco lepšího. A pokud to pro vás nebude fungovat, tak se vždy můžete vrátit do toho kolečka, které je nastavené víceméně pro všechny stejně,“ uzavírá Šapovalov.
