Hintertuxer Gletscher na samém konci obřího zillertalského údolí už roky sebevědomě láká turisty na samé superlativy. „Fenomén s panoramatickou terasou ve výšce 3 250 metrů, kvalitní a jedinečná lyžovačka 365 dní v roce, svět věčného sněhu a ledu, kam lanovka Gletscher Bus startuje z nadmořské výšky 1 500 metrů... kdo tu nelyžoval, jakoby nebyl,“ láká Marco Disarò z agentury Zillertal turismus.
Pokud jste milovníci lyží nebo snowboardu, vyjeďte třemi gondolami až nahoru a vyzkoušejte příjemné modré tratě na úplném vrcholu Kleiner Kaserer ve výšce 3 093 metrů. Parádní slunnou lyžovačku po červených pistách, navíc v rekordní výšce, si zase užijete nahoře u Gefrohene Wand. Odpočiňte si a rozdýchejte to pak na panoramatické terase ve výšce 3 250 metrů, kde se výhledy nedá nabažit. A popadnout dech bude třeba, když člověk vystoupá tak vysoko.
Jakmile si do sytosti užijete výjimečnou jízdu po ledovci, vycvakněte se z lyží a prozkoumejte jeho útroby v nádherném Natur Eis Palast a svět pod ledem v unikátním jeskynním systému Spannagel Höhle. Ať máte ten hintertuxský obrázek kompletní.
Dole zeleň, nahoře led
I když dole v největším lyžařském údolí světa je zima podobná té naší a všude je zeleno a bahno, nahoře v zillertalských kopcích vládne zima a nás čeká naprosto odlišný svět. Po snídani proto rychle startujeme a vydáváme se z Mayrhofenu do průsmyku směr Tux. Míříme sem, abychom Hintertux prozkoumali z méně známých perspektiv.
Za dvacet minut už nás dole na hintertuxském parkovišti vítá modrá blecha – zdejší maskot, a my nasedáme do jedné ze tří gondol Gletscher Busu, které turisty vyváží až na vrchol. My vysedáme už na druhé stanici, průzkum totiž začínáme pod ledovcem – v jediné mramorové jeskyni v Rakousku.
Do Spannagel Höhle je nutné dojít ze stanice druhého Gletscher Busu pár set metrů pěšky. Vydáváme se proto po červené sjezdovce k chatě Spannagel Haus. Šipky lákající na jeskyni nejsou nikterak obří, ale ti, kteří vědí, kam mají namířeno, je nepřehlédnou.
I v létě je tu všechno pod sněhem, a tak počítejte s tím, že jak do jeskyně, tak na cestu k ní se vám bude hodit zimní oblečení a pevné boty. A také myslete na to, že i když je to jen pár set metrů, sestup a především následný výstup zpět k lanovce vám několik desítek minut ukrojí.
Domov hintertuxské blechy
U chaty už nás čeká náš průvodce Philipp Zaglauer a zatímco se oblékáme do zářivých pogumovaných bund a nasazujeme slušivé žluté helmy (lyžaři si nasadí i žluté gumové holiny), vysvětluje nám před mapou trasu naší cesty. Jeskynní systém Spannagel Höhle je rozdělený do tří sektorů a turistům nabízí tři poznávací okruhy, které jsou rozděleny podle náročnosti na čas i fyzickou kondici. Zatímco první zelená část zabere přibližně hodinu a zvládnou ji i děti (ovšem bez klaustrofobie), celkový zpřístupněný okruh už je tříhodinovým „trekem“ v jeskyni a vyžaduje lezecké zkušenosti, dobrou fyzičku či dovednosti, které potřebujete na ferratách označených písmenem C. My se vydáváme zlatou střední cestou.
Zillertal v číslech
|
„Spannagel Höhle je jedinou mramorovou jeskyní v Rakousku a vchod do ní byl objeven v roce 1919 majitelem chaty Spannagel Haus Aloisem Hotterem,“ vypráví náš průvodce, který je studentem geologie v Innsbrucku.
Podrobnější průzkum jeskyně nicméně začal až v roce 1960 a čtyři roky později byla jeskyně i její okolí uznány přírodní památkou, která je chráněná státem. Návštěvníkům se podzemní svět otevřel až 1. července roku 1994 díky nájemci Spannagel Haus Josefu Klausnerovi. I když se o systému zatím jen málo ví, prohlédnout si jej můžete po objednání celoročně.
„Nefunguje tu technika, a tak se tu příliš nefotí a nenatáčí,“ vysvětluje Philipp Zaglauer, proč není jejich unikát světoznámý, zatímco sestupujeme od vchodu a protahujeme se podél úzkých vlhkých zdí.
Očím chvíli trvá, než si přivyknou, ale po prvním „slepém“ průlezu uzounkými cestičkami už stojíme v obří mramorové síni. Teplota ve Spannagel Höhle dosahuje příjemných dvou stupňů a jak si záhy všímám, vzduch je tu překvapivě čerstvý.
„Přívodní systémy vzduchu zejména do spodních částí jeskyně ještě nejsou důkladně prozkoumány. Faktem ale je, že vzduch se tu obměňuje a že zejména v těch úzkých částech proudí rychle, někde až nepříjemnou rychlostí větru,“ upozorňuje Philipp.
Fotit na telefon nám Philipp dovoluje, velké fotoaparáty tu z důvodu bezpečnosti povoleny nejsou. „Většina masy tady pod ledem je tvořena rulou, kterou prochází asi 25 metrů silná mramorová žíla vedoucí od Spannagel Haus až k Hintertuxu. Mramor zde vznikl přeměnou mořského vápence pocházejícího z období jury,“ vysvětluje nám mladý geolog a ukazuje barevné pruhy na jeskynních zdích.
Úzké chodby i velké síně zde vytvořila rychle tekoucí voda z ledovce. Z té tu dnes zbyly jen tůňky a potůčky a i když sem voda stále prosakuje a protéká tudy, je to jen minimum oproti tlaku masy v minulosti, která jeskynní systém tvarovala. Na konci zimního období pak některé tůňky a prameny mizí úplně.
Procházíme jeskyněmi a slézáme opatrně níže a Philipp najednou celou skupinku ztiší. Když se zaposloucháme, dokážeme hluboko pod sjezdovkami zaslechnout vrnění lanovek: tak dobře dokáže tvrdá hornina přenést zvuk a vibrace ledovcového lyžování. Nicméně, helmy se tu opravdu hodí, i když v šatně nám příliš po chuti nebyly, každý odsud odchází regulérně praštěný. Někteří i vícekrát.
Před odchodem z jeskyně nás Philipp ještě zastavuje a ukazuje nám malé plochy porostlé mechem. I tady, pod zemí, dokáže něco růst. Pak zamíří baterkou na zdánlivě nezajímavý kámen a nadšeně gestikuluje: živá blecha! Jediný živý tvor, který si našel domov v hintertuxském ledovci. Tak proto ten modrý maskot u spodní stanice lanovky.
Zkuste rolbu i fondue
Důkladný průzkum jeskyně nějaký čas zabere, takže když vylézáme opět na povrch zemský, naše oči zase přivyknou světlu a hlava nadmořské výšce, chce to něco na posilněnou. Není třeba hledat dlouho, vrchol Hintertuxu není zaplněný chatami a útulnami na každém rohu, proto jsme ochutnali skvělé fondue přímo nad jeskyní ve Spannagel Haus. Cen se bát nemusíte, jsou srovnatelné s jinými chatami, a kvalita jídla utracená eura bohatě vyváží.
Pokud chcete své vzpomínky na ledovcový svět ještě umocnit, svezte se po Hintertuxu rolbou. Cesta od jeskyně k lanovce tak může být mnohem příjemnější a úmorné šlapání nahoru po svahu promění v nezapomenutelný zážitek. Ušetříte čas, který se vám tady bude ještě hodit. A kolik lidí může říct, že rolbovalo pisty na ledovci? Podrobnosti zjistíte přímo na kasách Gletscher Busu.
Ledový svět pod sjezdovkou
K našemu kompletnímu obrázku Hintertuxu už chybí jen poslední díl: Natur Eis Palast. Hodinová prohlídka zpřístupněné jeskyně v ledovcové trhlině, lesklé krápníky, kapající voda a jízda na člunu průzračnou vodou vás opravdu ohromí. Jen pamatujte na to, že poslední prohlídka se pořádá o půl třetí odpoledne tak, abyste se stihli dostatečně pokochat a odjet lanovkami zase dolů.
Vyjeďte tedy poslední gondolou Gletscher Bus 3 až ke Gefrohene Wand (zmrzlá zeď má i pod zemí teplotu dva stupně pod nulou). Kousek pod zdí pak najdete nenápadný bílý kontejner, kde koupíte vstupenky a před kterým si vás vyzvedne váš průvodce. Pak už jen pár kroků, nenápadné dřevěné dveře a jste tam: uvnitř ledovce! Kdo by řekl, že se tu skrývá něco tak velkolepého. Opět totálně jiný svět, dnes už potřetí.
Natur Eis Palast: do útrob rakouského ledovce vplujete i na paddleboardu |
Průchozí ledovcovou trhlinu, dnešní Natur Eis Palast, objevil až v roce 2007 Roman Erler, a pro turisty se útroby Hintertuxu otevřely 3. listopadu 2008. Ledová jízda začíná jen dvě stě metrů od nejvyššího bodu na „Tuxu“ a vy se budete trhlinou procházet asi 25 metrů pod sjezdovkami.
Turisté si mohou vybrat mezi dvěma prohlídkovými okruhy, které mají okolo 640 metrů, prozkoumán je v tuto chvíli zhruba dvojnásobek. Aktuální vstupné je pro dospělé 26 eur (620 Kč), pro děti od 6 do 11 let pak 13 eur (310 Kč).
 |
Perfektní lyžovačka? Každý den na jiném svahuJako jiné regiony, i to největší lyžařské údolí na světě láká na výhodnou kartu, se kterou můžete volně přejíždět a lyžovat, kde se vám zrovna zlíbí. „Zillertaler SuperSkipass umožňuje využít všech 544 upravených sjezdovek a všechny čtyři obrovské areály, každý den jiný,“ uvedl Marco Disarò z Zillertal Turismus. Pas se dá pořídit až na 21 dní. Děti narozené do roku 2017 jezdí v doprovodu dospělého zdarma. Děti narozené do roku 2008 jezdí za polovic, děti do roku 2004 pak za juniorské ceny. Cena na dva dny: dospělí 128,50 eura (3 070 Kč), junioři 102,50 eura (2 450 Kč), děti 58 eur (1 390 Kč).  V čem se jednotlivé lyžařské areály liší?
 |
