Železnice má dokončit porobu Tibetu

Ještě pár let a do bájemi opředeného Tibetu se každý dostane pohodlně vlakem. Alespoň to slibuje čínská vláda, která minulý týden posvětila kontroverzní plán na výstavbu dálkové železnice z Golmudu v západočínské provincii Čching-chaj do tibetské Lhasy. Ovšem zdaleka ne každý je vyhlídkou na pohodlné cestování do legendárního města, odkud Číňané před 41 roky vyhnali tibetského duchovního vůdce dalajlamu, nadšen. Pro pekingské vedení je projekt klíčovou cestou, jak otevřít ohromné přírodní bohatství tohoto himálajského regionu a zároveň zapojit odbojné území do hlavního proudu čínské ekonomiky.

"Nová železnice urychlí ekonomický a sociální rozvoj Tibetu," prohlásil čínský prezident Ťiang Ce-min, který převzal nad ambiciózním projektem osobní záštitu. Koleje, které se budou muset prokousat jedním z nejnehostinnějších terénů na zemi, slibují ohromující výhledy na himálajské vrcholky.

Podle Číňanů půjde o nejvýše položenou železnici na světě, neboť osmdesát procent trati povede v nadmořské výšce přes 4 000 metrů. Výstavba má začít příští rok a bude stát přes 2,5 miliardy dolarů. Po dokončení, a to bude nad jiné obtížný úkol, přímo spojí Lhasu s 3 900 kilometrů vzdáleným Pekingem. Tibetský exil ovšem soudí, že nová trať umožní čínské armádě a její technice rychlejší přesun do oblasti v případě nepokojů a bude znamenat příliv dalších milionů Číňanů do Tibetu, kteří tam už dnes mají nad Tibeťany početní převahu.

"Tento projekt Tibet, okupovaný Čínou již od roku 1950, ještě více připoutá k Pekingu," uvedlo prohlášení exilové organizace Tibet Information Network. "Nejen že vytvoří podmínky pro drancování tamního přírodního bohatství, zejména ropy a zemního plynu, ale v konečném důsledku bude znamenat značné urychlení asimilace Tibetu."

"Nedovedu si představit nic, co by mohlo více urychlit ztrátu tibetské identity než tato železnice," prohlásil známý tibetolog Steven Marshall. Kvůli krajně obtížnému budování ve vysokohorském prostředí je dnes Tibet jediným regionem, kam nevedou žádné koleje. Přitom první plány na výstavbu železnice jsou už padesát let staré. Tenkrát všechno ztroskotalo na nedostatku financí, nyní jsou si čínští inženýři jisti, že stavbu dokážou zvládnout, dokonce i v 600 kilometrů dlouhém úseku trvale zmrzlé půdy. Tibetský exil z toho mrazí. Nejde o to, že by snad chtěl bránit zlepšení života chudých Tibeťanů. Znepokojují ho však průvodní jevy tohoto "příchodu prosperity", jak to nazývají Číňané.

Z Číny se už valí nové a nové vlny etnických Chanů a mění posvátnou Lhasu n a čínské město. Čínským kapitalistům, prospektorům, dřevorubcům, farmářům, nejrůznějším podnikavcům a také prostitutkám se tak pomalu začíná dařit to, o co se celá desetiletí marně pokoušel velký kormidelník Mao Ce-tung s pomocí armády - přeměnit Tibet k čínskému obrazu. Tento proces, který už začal, železnice ještě urychlí, říkají sami Tibeťané. Zároveň však přiznávají, že si vůbec nevědí rady s tím, jak tento vývoj zvrátit.