Že umíte anglicky? Možná se mýlíte

Angličtina není jen jedna, je jich mnoho, a to nejen v Americe či u protinožců, ale i v rámci Británie.

Cvičené ucho však dokáže rozpoznat ve škále odstínů nesmazatelnou stopu mluvy prodavače zmrzliny ze severní Anglie, instruktorky jízdy koňmo z jižní Anglie, vysoce konzervativní dámy z Londýna či studenta ze skotského ostrova Skye. Třeba ve Skotsku si budete kupovat párek. Prodavačka na vás zálibně pohlédne a řekne: "Nááá báá." Vy řeknete angličtinou, se kterou by byl každý pedagog spokojen: "Promiňte prosím, bohužel jsem vám příliš neporozuměl." "Nááá báá," řekne prodavačka a kolegyni rezignovaně praví, že ten hlupák má přes rameno hezkou tašku (nice bag, mimo Glasgow vyslov "najs beg"), ale vůbec snad ten hlupák neumí anglicky. Začít krátké pojednání o různorodosti angličtiny ve Skotsku ovšem není rozumné. Skotská angličtina je totiž považována za jednu z nejdivočejších na světě. Zjistit, že anglicky navzdory svému přesvědčení neumíte, přesněji řečeno, nerozumíte, můžete ledaskde. Skoro všude. Má to však i své výhody. Labužníkům může hudební sluch a záliba v parodování zajistit řadu výhod,například pivo zdarma v Glasgow ě,pokud a) s odstínem skotské angličtiny chválíte fotbalové týmy Celtic či Rangers, nebo b) budete naopak parodovat Angličany, protože Angličané - řekne vám každý Skot - si parodovat zaslouží. Rozpoznat zase anglickou angličtinu je při troše cviku lehké. Opravdový Angličan (třeba z okolí Londýna) vám řekne, že její mírně snobské tóny jsou ve skutečnosti tou jedinou opravdovou angličtinou, ať si ti ignoranti z prchlé kolonie (rozuměj: USA) říkají, co chtějí. Zní půvabně. Je trošku podobná tomu, co jste možná slýchali ve škole. Jen ti důstojní muži či ženy vyslovované slovo v půli překousnou, zbytek polknou a se samohláskou uprostřed si v ústech pohrají a vyfouknou ji do třepetajícího se zvuku, který zní velmi rozkošně. Třeba řeknete: "Prší." Čekáte, že spolucestující ve vlaku řekne hezky anglicky: "Yes, ano." Jenže on ne. Zafuní: "Indeed, vskutku." A do dáli protáhne prostřední slabiku, aby to znělo důstojně ("Indýýýýd"). Dělá to naschvál. Skot by něco tak velmi anglického z úst nevypustil. Řekl by pěkně úsečně po skotsku: "Aye,ano." (Čti: "Ááááj"). Skotskou odrůdu angličtiny také poznáte jednoduše: v Glasgow ě jí zkrátka nebudete rozumět skoro vůbec. Tamní lidé nemluví, ale zpívají a jejich mluvené slovo stoupá a klesá, kroutí se, rezonuje a nejneuvěřitelněji drnčí. Glasgow anům nerozumějí ani Angličané. Naproti tomu v sousedním Edinburghu zní jejich jazyk pro cizince jako rajská hudba. Tamní Skotové vyslovují pěkně zřetelně a bez kudrlinek a afektovaných přídechů. Každé "r" pěkně rachotí, podobně jako v češtině, a navíc, na rozdíl od Angličanů tam nepožírají konce slov. Písmenko "r" je vůbec dost užitečné. Kousek za vodou podle něho poznáte, v čem se liší angličtina irská. "R" v ní duní jinak, trochu temněji, skoro jako v Americe. Pokud nebudete rozumět vůbec ničemu, ani jednomu slovu, občan na vás nejspíš mluví gaelsky, jazykem, který do Skotska a Irska přišel před tisíci lety s keltskými kmeny. Dvě slova již patrně znáte: Sinn Féin (politické křídlo teroristů z IRA), což přibližně znamená "my sami". Raději tuto znalost nevyužívejte. I na ostrovech má smysl pro humor své hranice.