Do Asie se neustále vracíte. Proč?
Je to už určitý druh posedlosti a hlavně se rád vracím na stejná místa, protože zde objevuji stále něco nového. Když fotografuji vidím stejná místa vždy v jiném světle.
Máte nějaké zvlášť oblíbené místo?
Mám rád Japonsko, kde jsem byl desetkrát a už čtyřikrát jsem se vrátil ke skalnatému pobřeží Rikuču Kaigan na severu ostrova Honšú. Je to nádherné skalnaté tichomořské pobřeží.
A existuje místo v Asii kam byste moc chtěl, ale zatím se to nepodařilo?
To je nepálský Mustang. Byl jsem v Nepálu devětkrát, ale nikdy jsem se tam nedostal. Věřím však, že se tam jednou podívám.
Kolik vlastně váží takové vybavení cestovatele-fotografa?
Přibližně 13 až 14 kilogramů: fotoaparáty, objektivy, filtry, krabice s materiálem. Z dalších věcí však už toho moc nepotřebuji.
Řídíte se při svých cestách nějakým přesným scénářem, nebo spoléháte na náhodu?
Samozřejmě, že jsem na cesty připraven a někdy mám i podrobnější scénář, ale při fotografování musím věřit i na náhodu, musím mít štěstí.
Děláte i stylizované snímky?
Jenom výjimečně. Většinou s dětmi.
A jak potom své fotografie vybíráte? Radí vám někdo?
Radím se s manželkou, ta má na to oko.
Fotografování při cestách může být náročné. Nezkresluje vám ale pohled na svět? Nedíváte se na něj přes objektiv jinak, naž normální turista?
Samozřejmě, že to může být jiné, ale já se na na cestách také hodně dívám, přemýšlím, hovořím s lidmi.
Co je podle vás tedy na cestování nejzajímavější?
Lidé, starobylé památky, jídlo a příroda. Ale především ti lidé.
Proč se stále více cestuje? Jsou to jenom ty důvody, které jste už vyjmenoval?
Existuje podle mne ještě jeden a to mimořádně důležitý důvod: Každý chce vidět všechno sám. Cestování je vytržení z nudy běžného života.
Kam se v nejbližší době chystáte a co dalšího připravujete?
Chci vyrazit na cestu do Indonésie. Dále připravuji společně s rodinou "Velkou knihu o čaji". Měla by to být reprezentativní publikace. Pracuji také na další knížce o Asii, která by měla představit některá zajímavá místa. A právě zítra bude v Praze otevřena moje další výstava z Japonska, která byla nazvána "Zahrady tichého mámení".
Je to už určitý druh posedlosti a hlavně se rád vracím na stejná místa, protože zde objevuji stále něco nového. Když fotografuji vidím stejná místa vždy v jiném světle.
Máte nějaké zvlášť oblíbené místo?
Mám rád Japonsko, kde jsem byl desetkrát a už čtyřikrát jsem se vrátil ke skalnatému pobřeží Rikuču Kaigan na severu ostrova Honšú. Je to nádherné skalnaté tichomořské pobřeží.
A existuje místo v Asii kam byste moc chtěl, ale zatím se to nepodařilo?
To je nepálský Mustang. Byl jsem v Nepálu devětkrát, ale nikdy jsem se tam nedostal. Věřím však, že se tam jednou podívám.
Kolik vlastně váží takové vybavení cestovatele-fotografa?
Přibližně 13 až 14 kilogramů: fotoaparáty, objektivy, filtry, krabice s materiálem. Z dalších věcí však už toho moc nepotřebuji.
Řídíte se při svých cestách nějakým přesným scénářem, nebo spoléháte na náhodu?
Samozřejmě, že jsem na cesty připraven a někdy mám i podrobnější scénář, ale při fotografování musím věřit i na náhodu, musím mít štěstí.
Děláte i stylizované snímky?
Jenom výjimečně. Většinou s dětmi.
A jak potom své fotografie vybíráte? Radí vám někdo?
Radím se s manželkou, ta má na to oko.
Fotografování při cestách může být náročné. Nezkresluje vám ale pohled na svět? Nedíváte se na něj přes objektiv jinak, naž normální turista?
Samozřejmě, že to může být jiné, ale já se na na cestách také hodně dívám, přemýšlím, hovořím s lidmi.
Co je podle vás tedy na cestování nejzajímavější?
Lidé, starobylé památky, jídlo a příroda. Ale především ti lidé.
Proč se stále více cestuje? Jsou to jenom ty důvody, které jste už vyjmenoval?
Existuje podle mne ještě jeden a to mimořádně důležitý důvod: Každý chce vidět všechno sám. Cestování je vytržení z nudy běžného života.
Kam se v nejbližší době chystáte a co dalšího připravujete?
Chci vyrazit na cestu do Indonésie. Dále připravuji společně s rodinou "Velkou knihu o čaji". Měla by to být reprezentativní publikace. Pracuji také na další knížce o Asii, která by měla představit některá zajímavá místa. A právě zítra bude v Praze otevřena moje další výstava z Japonska, která byla nazvána "Zahrady tichého mámení".
 Autoportrét z Indonésie. Do této země vedla jedna z nedávných cest Zdeňka Thomy. Celkem ale navštívil od roku 19970 26 zemí Asie, kde strávil šest let života. |
 Cestování je vytržení z nudy, říká Zdeněk Thoma |
