0 / 28
Skalní Oblouk lásky v Itálii, který zničila bouře, není jediný přírodní útvar, který byl trvale zlikvidovaný. Příroda i lidé zničili mnoho dalšího, od skalních útvarů přes vzácné stromy po ikonické vodopády a jezera. Podívejte se na další příklady se smutným koncem, kdy úřadoval člověk, čas a eroze.
Autor: Profimedia.cz
Zřícení italského Oblouku lásky způsobily bouře a silné deště. Pro vápencový oblouk byla osudná bouře na svatého Valentýna, tedy v sobotu 14. února 2026. Skalní útvar byl součástí dramatických mořských útesů Sant’Andrea, jednalo se o jednu z nejznámějších pobřežních dominant poloostrova Salento.
Autor: Profimedia.cz
Strom Robina Hooda byl významný javor klen, který rostl nedaleko Hadriánova valu v části zvané Sycamore Gap východně od římských ruin hradu Milscastle 39 v Národním parku Northumberland v anglickém hrabství Northumberland. Byl významným krajinným prvkem a patřil mezi nejznámější a nejfotografovanější stromy Anglie.
Autor: Profimedia.cz
V září 2023 tento nejznámější strom v Británii, proslavený v 90. letech filmem Robin Hood: Král zbojníků s Kevinem Costnerem v hlavní roli, nelegálně pokáceli dva muži.
Autor: Profimedia.cz
Policie popsala pokácení stromu jako „akt vandalismu“. Dva muži z Cumbrie ve věku 38 a 31 let byli zatčeni v říjnu 2023 a v dubnu 2024 obviněni z trestného činu poškození stromu i přilehlého Hadriánova valu.
Autor: Profimedia.cz
Jejich soudní proces začal 28. dubna 2025 u Korunního soudu v Newcastlu a 9. května byli shledáni vinnými. Oba muži byli odsouzeni k 4 letům a 3 měsícům vězení.
Autor: Profimedia.cz
Ze zachráněných semen a větviček stromu se vědcům z National Trust Centre podařilo jej naklonovat.
Autor: Profimedia.cz
Smutný osud potkal také skalní útvar známý jako Azurové okno na ostrově Gozo u Malty. Ačkoliv se dlouho očekávalo, že nakonec podlehne erozi, přesto bylo jeho zřícení nepříjemným překvapením.
Autor: ČTK
Nádherný skalní útvar, kterému se říkalo Azurové okno, byl jednou z největších turistických atrakcí Malty. Každým rokem se k němu vydaly desetitisíce turistů.
Autor: Berit Watkin, Creative Commons
V roce 2017 však nevydržel nápor větru a moře při silné bouři a zřítil se do moře.
Autor: Profimedia.cz
Jeho zřícení napomohli i lidé. I přes přísný zákaz vstupu mnozí turisté šplhali na útes a procházeli až na 50metrové skalisko.
Autor: Reuters
Po Azurovém okně na druhém největším maltském ostrově Gozo už není ani památky.
Autor: Reuters
Lidé si fotí prázdné místo po Azurovém okně, které bylo ikonou Malty.
Autor: Reuters
Na vodopádech Guaría se nepodepsal zub času, ale lidé. Vodopády, ležící na hranici Paraguaye a Brazílie, byly dvakrát mohutnější než proslulé Niagarské vodopády.
Autor: Wikimedia commons
Slavné vodopády spolkla v roce 1982 přehrada Itaipu. Vedoucí projektu nabídl před jejím napouštěním jen chabou útěchu: „Vodopády neničíme, ale přetváříme je v přehradu, jejíž přepad lidem vynahradí jejich krásu.“
Autor: Profimedia.cz
Erozi pak podlehl také ikonický Darwinův oblouk u Galapág, který měřil na výšku osmnáct metrů a rozkládal se na ponořené plošině zhruba kilometr od Darwinova ostrova. Díky svému tvaru byl někdy přirovnáván k Vítěznému oblouku v Paříži.
Autor: Profimedia.cz
Ze známého Darwinova oblouku zbyly jen dva sloupy. Skalní útvar na Galapágách, ke kterému rádi míří potápěči, se v roce 2017 zřítil do Tichého oceánu.
Autor: Reuters
Podle ekvádorského ministerstva životního prostředí zapracovala na zkáze Darwinova oblouku eroze.
Autor: Profimedia.cz
Lidská hloupost připravila svět o tento skvost. Strom v Ténéré byla osamělá akácie, která rostla uprostřed pouště Ténéré v severním Nigeru. Byla označována jako nejosamělejší strom na světě (nejbližší další strom rostl 400 kilometrů od ní) a jako jediný strom zakreslený na mapě v měřítku 1:4 000 000.
Autor: Profimedia.cz
Strom byl důležitým orientačním bodem pro karavany, domorodí Tuaregové ho uctívali jako posvátný. Nacházel se poblíž 40 metrů hluboké studny zbudované v letech 1938 až 1939. Jeho kořeny sahaly do hloubky 33 až 36 metrů, v níž se nacházela podzemní voda, proto dokázal přežít i v extrémních podmínkách. Věk akácie byl při vědeckém zkoumání v roce 1938 odhadován na tři sta let.
Autor: Profimedia.cz
Akácie byla zničena v roce 1973, kdy do ní narazil kamion libyjského řidiče, který zřejmě v opilosti sjel z cesty.
Autor: Profimedia.cz
Zbytky stromu byly převezeny do Národního muzea v Niamey, na místě vznikla jako upomínka kovová replika stromu od neznámého umělce.
Autor: Profimedia.cz
Aralské jezero se dlouhodobě zmenšovalo opět v důsledku lidské hlouposti a sucha, což experti považují za jednu z nejhorších ekologických katastrof na světě. Úřady v sovětských dobách odklonily vodu z řek Amudarja a Syrdarja, které jezero napájejí, pro zemědělské účely, hlavně k zavlažování při pěstování bavlny a rýže. Zmenšování jeho plochy zachytily snímky z roku 2000 (vlevo) a z roku 2018 (vpravo).
Autor: NASA
Aralské jezero začalo kvůli tomu vysychat. Koncem 80. let se jeho hladina natolik snížila, že se rozdělilo na dvě části. Až ho časem zmizelo téměř 90 procent. To způsobilo vyhynutí mnoha živočišných druhů a prakticky to ukončilo lidskou činnost v oblasti.
Autor: ČTK
Duny a pouště působením sucha postupně nahrazují plochu Aralského jezera. Snímek vyfotila v roce 2023 posádka Mezinárodní vesmírné stanice (ISS).
Autor: Profimedia.cz
Rozdělené části jezera potkal poněkud odlišný osud. Zatímco původně větší část ležící v Uzbekistánu téměř vyschla, menší severní část na kazachstánské straně se stala epicentrem ochranářských snah. Objem vody v severní části Aralského jezera se od roku 2008 zvýšil téměř o polovinu, uvedly kazachstánské úřady.
Autor: Profimedia.cz
Old Man of the Mountain (Stařec z hory), nazývaný také Velká kamenná tvář či Profil, byla série pěti žulových útesů na hoře Cannon Mountain ve Frankách v New Hampshire ve Spojených státech, které při pohledu ze severu vypadaly jako rozeklaný profil lidské tváře. Skalní útvar tyčící se 370 metrů nad jezerem Profile Lake, byl dvanáct metrů vysoký a osm metrů široký.
Autor: Profimedia.cz
První písemná zmínka o Starci z hory pochází z roku 1805. Stal se dominantou a kulturní ikonou státu New Hampshire a od roku 1945 je uváděn jako jeho znak. Zřítil se 3. května 2003. Po jeho zřícení obyvatelé zvažovali jeho nahrazení replikou, ale nápad byl nakonec zamítnut.
Autor: Profimedia.cz
