Japonská posedlost
Posedlost syrovým rybím masem však nemá nijak dlouhé kořeny. Vždyť ještě před sto lety bylo téměř celé Japonsko vegetariánské. Běžní Japonci si po staletí museli vystačit s obilnými kašemi, nudlemi a zeleninou. Maso nebylo žádné, rýže pomálu a ryby jen ve svátek.
Po dlouhých letech diety se japonské stravovací návyky začaly měnit až koncem 19. století. A spotřeba ryb postupně narůstala až do dnešních megalomanských rozměrů.
Cesta sousta dvacet vteřin
Moderní prosklené mrakodrapy v centru Tokia šplhají ke hvězdám, ale japonští gurmáni raději šmejdí v malých bočních uličkách. Tady jsou vedle sebe nalepené stovky maličkých hospůdek, kam se často vejde nějakých osm, maximálně dvanáct lidí. Tak pojďme rychle dovnitř.
Uprostřed oválného pultu stojí dva kuchaři, bez přestávky krájí kousky syrového masa z různých ryb, které pokládají na sousta rýže (to je suši, zatímco sašimi jsou jen sousta syrových ryb bez rýže). Dvě sousta na talířek, a šup s ním na běžící pás. Z druhé strany pultu je deset míst, až na dvě všechna obsazená. Hosté se sami obsluhují a vybírají si suši, na které mají právě chuť.
Když praskne sépie
Na talířcích nejedou jen kusy syrových ryb, ale také syrové krevety, chobotnice, sépie či mušle. Spousta lahůdek není v Česku téměř známá, např. sušené solené jikry s rýží, nebo zvláštní maki stvořené z desítek malých, sotva půl centimetru dlouhých sušených rybiček. Ty se ostatně podávají i k japonské tradiční snídani.
Některá sousta se doslova rozpadají na jazyku, jiná jsou trochu tuhá a musí se kousat. Asi nejděsivější je pro Evropana spolknutí malé syrové sépie, která praskne v puse a hořká příchuť nemizí ani po dalších soustech tuňáků a lososů.
Naopak, i Čecha potěší fajnové ceny. Přestože Japonsko platí za drahou zemi, suši je zde neuvěřitelně levné. Lehká svačina vyjde na 50 korun, plnohodnotná večeře na 150 korun. Navíc za vodu a čaj se neplatí.
Největší rybí trh
Zmíněný suši bar stojí jen pár set metrů od největšího rybího trhu na celém světě. Slavný trh Cukidži v Tokiu se otvírá každé ráno, už někdy kolem třetí. Největší šrumec zažívá těsně před rozedněním, kdy se tu draží nejlepší maso z tuňáků přivážené z mnoha koutů světa.
Jenže podobným obchodům turisté moc nerozumí, proto je pro cizince vhodnější navštívit trh až po aukci kolem osmé hodiny, kdy se atmosféra poněkud zklidní a návštěvník se může v klidu procházet mezi stovkami stánků a prohlížet si neuvěřitelné tvory z moří a oceánů. Prodává se tu na 500 kusů různých ryb a mořských potvor, od miniaturních rybiček až po obrovské tuňáky. Ročně se tu prodá nějakých 800 tisíc tun ryb s obratem několika miliard dolarů.
Jatka bez zápachu
První dojem je poněkud tristní. V obrovském hangáru se prohánějí stovky elektrických vozíků a ještěrek. Až když jdete dál, vstoupíte do rozsáhlého bludiště uliček s pulty a akvárii, které jsou napěchované živými i mrtvými rybami. Stánků je více než tisíc a vládne tu pořádný ruch a shon.
Muži tu pobíhají, nakupují, vykřikují, váží, krájí a platí. A turisté objevují nejrůznější bizarní mořské tvory, krásně barevné chobotnice, podivná bílá vajíčka, mořské ježky, krevety všech tvarů a velikostí, a desítky dalších živočichů, jejichž jména by pravděpodobně neznali ani učitelé biologie.
Motáte se tu hodinu a nestačíte se divit. Třeba také tomu, že i když jsou všude kolem vás tuny syrových ryb a vnitřností, vůbec nic tu nesmrdí. Japonci každou chvíli stříkají pulty či podlahu vodou a smývají zbytky do kanálů. Celé Japonsko je čisté a rybí trh není výjimkou.
Svíčková z tuňáka
V Tokiu údajně najdete na 300 tisíc restaurací a téměř ve všech musí mít syrové ryby. Také proto se tu denně prodá 2 500 tun ryb a mořských živočichů.
Tržiště využívají samozřejmě obchodníci, ale když už tu člověk je, může koupit a ochutnat nějaký kousek přímo na místě.
Náš japonský průvodce nám ukázal, jaký je rozdíl mezi tuňákem a tuňákem. Ty nejlepší kusy tuňáků totiž zůstávají v Japonsku a jsou považovány za jakousi svíčkovou z tuňáka. Není to tuňák, jakého běžně známe, je mnohem více prorostlý tukem, křehčí a jemnější. Absolutní delikatesa, kdy jedno sousto stojí často i několik set korun.
Kdo tu ochutná pár nejčerstvějších kousků, okamžitě zjistí, že nikdy nic lepšího nejedl. Zvlášť když se syrové maso ještě trochu hýbe. Poslední věty však platí pouze pro Japonce.